Z časopisu Svědomí/Conscience 10/2010

K diskusi o rovnítku mezi fašismem, nacismem a komunismem

František Truxa

Demokracie je diskuse a proto ji rád podstoupím s p. Dr Malým na uvedené téma. Jsem vděčen za objektivitu p. Dr. Malého k mému článku "Názory seniora k výsledkům voleb mládeže", kde s většinou mých názorů souhlasí, ale zcela odmítá souhlasit s názorem, že mezi fašismus a komunismus nelze dávat rovnítko. V závěru autor nesouhlasí ani s tím, že bez nezměrných obětí lidu tehdejšího Sovětského svazu by byl náš národ zlikvidován.

Úvodem poznatek z vlastní zkušenosti. Mně bylo v roce 1945 sedm let a od rodičů vím, že bez osobní záruky za celou obec bývalým legionářem a tehdejším starostou by byl otec po mučivém výslechu likvidován a bratr, já a matka bychom se octli v koncentračním táboře s tím, že návrat je nežádoucí. V době heydrichiády otcem lajdácky opomenutá pistole po dědovi s třemi náboji k takovému ortelu stačila. A nemohl by s ní hlídat i hájit v květnu roku 1945 zajaté příslušníky Wehrmachtu.

V terminologii mě pan doktor usměrnil oprávněně. Fašismus a nacismus nebylo totéž. Jen se ale určité pojmy časem zkreslovaly. Já ale nevidím fašismus přespříliš lidštější např. při krvavé agresi proti bosým Habešanům při použití otravných plynů. Snad ale byli jejich generálové trochu humánnější když byli otřeseni po shlédnutí záběrů podřezaných srbských dětí šovinistickými Chorvaty vycvičenými v nacistickém Německu.

Ale mě se nelíbí ani současný zběsilý a často falešnými údaji přeplněný útok proti "komunismu" ‑ který nebyl ale nikde nastolen a tak i tady by správně se mělo mluvit o "reálném socialismu". Já jsem totiž četl v obdobném kritickém duchu, že zmíněné koncentráky (gulagy) vznikly až v Sovětském Svazu. Takže pak asi lhali jiní autoři, kteří jejich vznik připisují Britům během jejich dobyvačné války v jižní Africe proti statečným Búrům, potomkům převážně holandských kolonistů. Pak asi lhali všichni historici, kteří popisovali obranné války Indiánů v USA, když po desítkách let partyzánské války proti nesmírně statečným a houževnatým Apačům následně vítězové věznili desítky let tento kmen ‑ tedy i ženy a děti B v lágrech, kterým se později říkalo koncentráky.

A k tomu závěrečnému "kdybysmu" a pochybností, zda by náš národ po vyhrané válce nacisti zlikvidovali. V našem sousedství byl připraven k likvidaci malý nárůdek lužickosrbský. Fyzickou likvidací zbytku inteligence a přesídlením zbývajících příslušníků do čistě německého prostředí. Realizaci zabránila (prokázáno a dokumentováno v německém tisku) jen protiofensiva u Moskvy, která odrazila nacistické B a tedy správnou terminologií B i kolaborantské spojence (jak nazývat italské, španělské, belgické, maďarské a další tehdejší spojence, když se jim nemá říkat fašistické) agresory o 100 ‑ 200 km zpět. Bělorusů zahynulo (bez vítězství nacistů) více než 1/3 a našich Lidic a Ležáků tam měli desítky. Kolik chybělo k likvidaci národa?

Ze zhruba 300 tisícového národa Kašubů zlikvidovali nacisté celou jejich 50 tisícovou inteligenci včetně několika stovek aktivistů, takže dnes svoji mateřštinou mluví na březích Baltu jen necelá pětina tohoto zbytku někdejších Pobaltských Pomořanů. A tak málo známé u nás je, že i premiér Polska Tusk je Kašub.

Kdyby ke Stalingradu po Sorgeho zjištění, že Japonci nenapadnou Sovětský svaz, nebylo možné přesunout množství čerstvých divizí Sibiřanů k již prakticky zlikvidovanému městu, tak Stalingrad padl a nacisté by se dostali na Kavkaz ke zdrojům nafty. Po porážce `kolosu na hliněných nohách" by příliš dlouho neodolala ani Britanie a stateční vlastenečtí Norové by odsud nemohli vyrazit k likvidaci továrny na těžkou vodu a je pak značně pravděpodobné, že atomovou pumu by němečtí vědci dokončili asi současně s vědci v USA. Jak by potom vyzněl ten `kdybysmus"?

A upřímně řečeno nezdá se mně ani pravdivé, že Sovětský svaz měl v té době (1940) `za sebou již desítky milionů lidských obětí". Nezpochybňuji 3‑4 mil.obětí strašného hladomoru, z jejichž osudu lze vinit bolševické vedení. Nutno brát tedy jako zanedbatelné vybrakování země po občanské válce ‑ včetně likvidace a spíše odehnání tisíce kusů dobytka do sousedních zemí. Stejně tak nezpochybňuji likvidaci tisíců důstojníků v podstrčené aféře maršála Tuchačevského, Ale četl jsem také, že spousty výborných důstojníků odešlo na frontu z gulagů.

Je pro mě pak nepochopitelné, kdo pak v té zaostalé a vyvražděné zemi vybudoval rozsáhlý těžký průmysl, vyspělou zemědělskou mechanizaci, spoustu nových továren včetně jejich domácího vysokoškolského managementu, kdo postavil mohutné hydroelektrárny a vybudoval vyspělý zbrojní průmysl, který byl srovnatelný s dlouho zbrojícím Německem. Jistě byla velice cenná vojenská pomoc spojenců ‑ ale dřívější komunistická propaganda ‑ ač si jí vysoce cenila, protože to bylo vždy to nejpotřebnější ‑ ji vyčíslovala asi 3‑4% z celku. A je pro mě záhadou, kde se vzaly statisíce a miliony obránců vlasti proti nacistické lavině vyzbrojené celou Evropou?

Závěrem tedy, pane doktore, já jsem přesvědčen, že ty desetitisíce Leningraďanů vysílených hladem a zimou umíraly i za vás a že bez jejich oběti byste tady nebyl. Pro lidstvo by bylo na škodu nejen plánované vyvraždění statečných obyvatel Petrohradu, ale snad ještě více jeho plánovaným zplanýrováním na úroveň dočasně likvidovaných Lidic.

Že téměř 140 tisíc vojáků tehdejší Rudé armády a asi 30 tisíc rumunských vojáků se zasloužilo o naši svobodu podstatně více než 200 padlých Američanů snad nikdo nebude zpochybňovat. I když všem patří náš vřelý dík. Alespoň částečně splatili ten dluh naši vojáci bojující na všech frontách. O našich letcích v Anglii, kteří byli celou dobu v první linii a z nichž se třetina nevrátila, prohlásil expremiér W. Churchil, že `málokdy v dějinách dokázala taková hrstka vojáků v rozhodující chvíli tolik co oni." Kijev pomáhala osvobodit Svobodova armáda a slyšel jsem kdysi na škole vyprávět našeho tehdejšího důstojníka, že nacházeli nejen hromadné hroby, ale třeba v studni naházenou celou třídu dětí včetně jejich učitelky. Takovou tvář měl, pane doktore, nacismus a rozhodně nevěřím, že by byl k našemu národu více milosrdný.

Všem, kteří obětovali svůj život v boji proti totalitě ‑ které bývá ale často více druhů ‑ patří naše nesmírná vděčnost a úcta.

František Truxa, Jablonec n.N. 7.9.2010

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí