Z časopisu Svědomí/Conscience 11/2010, rubrika "Tvůrčí osobnosti naší společnosti"

Libor Knězek

Frenštátský rodák PhDr. Libor Knězek, CSc. se narodil 13. července 1929. Vystudoval literární vědu a estetiku na Karlově univerzitě a kandidátskou práci obhájil v Ústavu slovenské literatury SAV. Téměř půl století působil jako literární historik a kritik v Bratislavě. V současnosti se věnuje hlavně výzkumu uměleckých tradic beskydského kraje. Libor Knězek vydal knižně „čtení o životě a tvorbě Bohumíra Četyny" Krajina černá lesem (1998) a podobnou publikaci o spisovatelově bratru Josefu Strnadlovi Shledání s krajem (1999).

V nakladatelství Doplněk vyšel v roce 2000 přehled literárních a výtvarných tradic Frenštátska s názvem Spisovatelé a výtvarníci zpod Radhoště s kresbami autorovy matky, akademické malířky Marie Parmové-Knězkové, a roku 2001 vyprávění o jejích osudech a tvorbě s názvem Život v práci i tužbách. Spolu s knížkou Můj Frenštát (2003) s podtitulem Ze vzpomínek na dětství a na lidi kolem knih a obrazů, provázenou reprodukcemi obrazů Marie Parmové-Knězkové, tvoří obě předcházející Malou frenštátskou trilogii. Můj Frenštát měl neobyčejný ohlas nejen v autorově rodném kraji.

K souboru Seifertových veršů S láskou pozdravuji kraj váš milý. Frenštátské koledy, romance a písně (2001, dotisky 2002, 2003) připojil Libor Knězek stať Jaroslav Seifert a Frenštátsko.

Ve čtvrtletnících Hlasy muzea ve Frenštátě a Alternativa plus (Ostrava) uveřejňuje studie, recenze i vzpomínky na beskydské spisovatele a výtvarníky. Připravuje práce o Františku Horečkoví, Janu Drozdovi a obšírnější studii Literatura na Frenštátsku. Publikuje i ve slovenských literárních časopisech a přednáší na Slezské univerzitě v Opavě.

Ukázka z knihy "Ve Frenštátě mají rádi poezii"

Frenštátský domov Jana Zahradníčka

O frenštátských pobytech Jana Zahradníčka bylo mnoho napsáno už v předcházejících kapitolách. V minulé byla zmínka také o spisovateli Josefu Strnadlovi, který pocházel ze sousedních Trojanovic a s Čepem i Vyskočilem se setkal ve Frenštátě v polovině července 1944. Zahradníčka už nezastihl a poslal mu alespoň lístek z Trojanovic, kam jezdil za maminkou a bratry. Od vysokoškolských studií působil v Praze a nejúže spolupracoval s Jaroslavem Seifertem, publikoval i v mnoha jiných literárních časopisech a novinách. Byl nejbližším přítelem Františka Hrubína, o němž napsal i monografii, ale přátelil se rovněž s Františkem Halasem, Vladimírem Holanem a mnoha dalšími autory. Blízko měl i k duchovní literatuře. Patřil mezi studenty odvlečené nacisty v listopadu 1939 do koncentračního tábora v Sachsenhausenu a po válce byl autorem řady pozoruhodných prozaických knih. Bohatá je i jeho literární korespondence. V prvém ze zachovaných Zahradníčkových dopisů z 28. února 1944 čteme:

Viďte, léta jsme už spolu nemluvili, ale nezapomněl jsem dosud na ten jeden večer, kdy jsme stáli na smíchovském nábřeží u zábradlí a povídali si. Co vody zatím přeběhlo dole v řece a co všechno ta voda s sebou odnesla! Především naše mládí, ale i věci vzácnější a dražší. Vy sám jste zatím na vlastním těle zakusil peklo, ale vrátil se z něho. Snad se vrátí i něco z toho, co jsme někdy pokládali už za ztracené na vždy. Do Prahy jezdívám občas, ale nevím, kde bych Vás mohl nalézt. Za Hrubínem skoro vždycky zajedu, až přijedu po Velikonocích, zeptám se po Vás. Neměl byste něco pro Akord? Pozdravuji vás pěkně a těším se někdy na shledanou na takový pohovor jako tenkrát nad Vltavou.

Váš J. Zahradníček

Dovedeme si představit, jak bylo Strnadlovi líto, že Zahradníčka ve Frenštátě nezastihl. Poslal mu proto aspoň písemný pozdrav. Když mu Zahradníček 14. prosince odpovídal na jeho další dopis, byla už fronta podstatně blíže a zvěsti o nacistických zvěrstvech v Beskydech zapůsobily bolestně i na něho.

Zpracovala Zuzana Kryštofová

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí