Z časopisu Svědomí/Conscience 6/2010

Milo a Naarden

Bohumil Kobliha

S některými lidmi uhodíte hned správný akord.

Takový byl Milo Komínek.

Od prvního setkání tu bylo mezi námi souznění. Komínkův exil nebyl lehký, ale koho že je? Je‑li život naplněn dobrým, kdo dbá o boule?

Všichni, kdo vstoupili do politického exilu po roce 1968, cítili potřebu se dát nějak dohromady a křičet do světa jaká nespravedlnost byla spáchána na Československu, na zemi která se ničím a proti nikomu neprovinila! K čemu pan generální tajemník SSSR Brežněv potřeboval udělat vojenskou invazi na bratrskou zemi, a dokonce vtaženou do Stalinova projektu komunistických zemí B nového socialistického světa doufaných a troufalých nadějí? Jen že potřeboval rampy pro své rakety? A co otroky pro uranové doly? A tak se Československý exil dával dohromady: Ve Francii, Německu, Rakousku, Švýcarech, USA, Anglii, Itálii a dokonce i Brazílii, Norsku a Švédsku. A významně Kanadě. Všude vřel náš politický odpor proti okupaci.

Ovšem fyzický exil je také osobní přežití v cizí zemi, mezi lidmi jiné řeči, jiných zájmů a zcela jiného běhu života. A tak každý kdo opustil svoji zemi, v některých případech aby si zachránil holý život, se musel především postarat o zaměstnání, aby uživil sebe a mnohdy i rodinu.

Proto mne udivil Milo Komínek, že přes krkolomné cesty ze středu Evropy až do Kanady, nejen že se prakticky přes noc postavil na vlastní nohy, ale staral se o ostatní, a co dál. Jak pomáhat své vlasti?

K tomu ale musím uvést něco z Londýna a jak jsme se s Milo dostali dohromady.

Po přistání u Bílých útesů doverských dne 1. ledna 1969 jsem s doklady, které mi vystavil přistěhovalecký úředník na lodi (ferry), kontaktoval v Londýně hned úřady Home Office a firmu Urwick, Orr and Partners, která mne pozvala ke stážím. Z úřadu v ulici Petit France mne doporučili na londýnský "Velehrad", kde jsem byl odmítnut, že nemají místo. Tak jsem navštívil přátele mé choti z pražské Vysoké ekonomické, a ti mne nechali na nouzovém lůžku přespat tři noci, než byly vyřízeny přistěhovalecké formality s ubytováním v Readingu.

Za skvělé pomoci ředitelů od Urwicků jsem dostal během ledna 1969 místo u The International Construction Company na londýnském Holbornu, kde jejich kanceláře v Imperial Building byly coby kamenem dohodil od sídla BBC v Bush House.

Tam jsem se na Kingsway náhodou potkal s jednou známou z lyžařského oddílu v Praze, tehdy už hlasatelku BBC. Slovo dalo slovo a ta mne seznámila s Jaroslavem Brodským, který dával dohromady Naardenský výbor - Československo. Jeho dočasné sídlo bylo právě na "Velehradě" ve 22. Ladbroke Sguare, na Notting Hill.

A poněvadž jako inženýr jsem měl praxi v organizaci a řízení, ujal jsem se po dohodách s Brodským a Rev.Dr.J. Langem práce na technických záležitostech rodícího se Naardenského výboru. Bohužel, oficiální archiv pozdějšího Naardenského hnutí (N.H. krátce "Naarden") jsem převezl už před několika roky na bezpečné místo do Prahy, tedy nemohu doložit přesně jak a kdy se Milo Komínek  spojil poprvé s "Naardenem".

A přece! Zahledal jsem ve svém archivu a korespondenci. Úplně první zmínka o Milo je v abecedním seznamu spolupracovníků sestaveným na začátku roku 1969. Je zde uvedeno: Mr. Míla Komínek, letecký akrobat, 6. Jasmine Ave, Toronto 14, Ontario, Canada. Dochovaný první dopis od něj z 22.června 1970 kdy píše už "Naardenu" jako Milo Komínek, Tajemník Sociálního sdružení bývalých Čsl. politických  vězňů (Kanada). Hned v té svízelné situaci se stará o druhé! A to byl celý on. Hýřil doslova energií a činností.

Přesto mne udivil, když vedle toho, že v březnu 1970 převzal/koupil a řídil kanadský krajanský týdeník "Naše hlasy", a se značným úsilím ho přebudoval na zásadní československý exilový list, ještě (vedle veškeré organizační činnosti a existenčních starostí) napsal znamenitou knihu/reportáž "I pod oblohou je peklo". Ta vyšla po předchozím částečném serializování v novinách, jako brožované vydání už v roce 1971. Jeho práce jako spisovatele a publicisty měly vždy plynulou logiku, zajímavou čtivost, dramatičnost a vzácný cit pro důležitý detail.

"Naše hlasy" celou dobu exilu od roku vzniku, spolupracovaly s Naardenským hnutím až do doby, než "Naarden" prakticky převzalo StB rukama Ing.Moritze. Každý čtenář si může potvrdit na stránkách jak Našich hlasů tak nynějšího Svědomí/Conscience jak mně osobně věnovaly čestné stránky ke spolupráci a k propagaci činnosti pro naší rodnou zem a rozumný život na téhle planetě.

Milo Komínek vynikal odhadem lidí a čichal zrady na dálky. Proto přesně rozeznal podvratnou činnost proti demokratickému exilu, na příklad pana Ing. M. V. Hrušky z Holandska (Postbuss 60 Heemstede). Ten chtěl podvrátit druhé Naardenské setkání (1970) přímo v holandském Naardenu a převzít organizaci do svých rukou. Nebyl psychopatem, jak se někteří domnívali. Měl za sebou štáb profesionálů - sloužil rozvědkám. Komínkovi dokonce na dálku nabídl funkci generálního tajemníka! Ovšem Hruška u Milo nepochodil.

Byly to velmi dramatické zápasy a doufám, že se mi podaří všechny tyto děje v širší formě (v chystané knize o Třetím exilu) podrobně uvést a rozvést. 

Zrovna tak mne Milo varoval před Ing. Pavlem Moritzem a jeho angažmá na III.Naardenském setkání v Zenzenhofu v Rakousku roku 1971. Moritz, který tehdy byl "oficiálním" fotografem (samozřejmě pro Stb)  byl jedním z pěti účastných profiků fízlů, kteří se tam angažovali. Roli pana "Ing. Hrušky" v Zenzenhofu sehrál podivuhodný Dr. Krempl. Ing. Moritz byl později dokonce řídicím orgánem StB sítě ve Velké Britanii.

Milo měl pravdu, když uvažoval o soustavné/organizované "ochraně exilu", ale co jsme měli dělat dříve a kde vzít peníze?

Jeho blízcí spolupracovníci dnes ví, že až do jeho smrti byl terčem otevřených i skrytých útoků tajných služeb, které nebyly a nejsou ve prospěch našemu národu.

Nepochybuji, že Komínkův instinkt byl vybroušen mnohaletým putováním po komunistických kriminálech, kde na správném odhadu toho co od koho můžeš očekávat často závisel tvůj život.

 

Jak vzdát Milovi Komínkovi poslední poctu, jak zhodnotit 40 let spolupráce!?!

Milo měl přirozenou vysokou inteligenci a hned vždy pochopil o co mělo jít. Byl pilířem N.H. v Kanadě. Byl duchovním otcem všech našich akcí tam.

Měl politický instinkt, zdravý selský rozum a československé lidské srdce. Byl mužem činu, a musím vyzvednout, že otevřeně moravsky ryzí.

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn-Hendon, 12.června 2010

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí