Z časopisu Svědomí/Conscience 1/2010

Nestačím se divit ! (78)

Jan Kukuczka

Máme před sebou rok, který uzavře prvních deset let nově načatého sto a tisíciletí. Pro časopis Svědomí je to důvod k malé oslavě. Vždyť únor se ponese ve znamení dvaceti let, kdy v kanadském Torontu v roce 1990 založil Milo Komínek náš časopis, sloučením exilového týdeníku Naše hlasy a měsíčníku Vězeň. Pro redakci je to důvod k radosti.

Jinak je to ve společnosti, ve které všichni žijeme. Období uplynulých dvaceti let od sametové revoluce nám nabízí spoustu otázek. Například, jak se demokracie za ten čas projevila? Jak jí nabytá svoboda podpořila, o co ji naopak ožebračila? Je toho hodně na co si budeme muset dát před volbami odpověď sami. Nemohu si pomoci, ale musím začít malým přirovnáním, nepřipomíná vám dnešní politická scéna ve státě kdysi slavný Titanik? Také o něm hlásali, že je to parník nového století a nepotopitelný. Stačila kra a skončil stejně neslavně, jako země, kde jsme ještě před dvaceti léty žili v iluzích světlých zítřků.

Dvacet let po „sametovce" nás vidím jako malou kocábku uprostřed Evropy a pokud nebude stát u kormidla zkušený kapitán s nezkorumpovatelnými lodivody, pak si můžeme být jisti, že je jen otázkou času, kdy napodobíme Titanik a půjdeme ke dnu. Politikům už to jaksi nejde stále opíjet národ, jak se říká rohlíkem. Národ střízliví z opojení a pociťuje to enormně průvanem v peněženkách. Dnes už mnozí přiznávají, že se politicky zaspala doba, kdy se téměř přes noc v euforii pochovával starý režim. Tenkrát to byla voda na mlýn, kdy mnoho soudruhů pochopilo, že by mohlo být po kariérním životě a tak změnili barvu stranických knížek a začali v houfech sprintovat způsobem, že už je v současnosti nelze dostihnout, bohužel, ani postihnout. Kupónová privatizace byla pro ně to pravé ořechové, protože ze svých bývalých pozic znali ekonomickou situaci státu. Přes noc se z nich stali milionáři, zatím co drtivá většina občanů neodborníků byla vděčna za to, co na ně zbylo. Každá strana, která je u vesla, slibuje zjednodušení daňových přiznání. Bohužel, stále je to stejné, nic se v tom až na malé úpravy nemění. Doplácejí na to všichni morálně poctiví podnikatelé, kteří zatím plní státní kasu, zatím co z těch nepoctivých milionářů se stávají miliardáři. Nestačím se divit, jak dlouho to ještě po-trvá? Jaké jsou vyhlídky mladé generace? Postará se o to, že království politické divočiny skončí na dně propasti? Blíží se volby, zvítězí rozum?

Jan Kukuczka, leden 2010

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí