Z časopisu Svědomí/Conscience 2/2010

Nestačím se divit ! (79)

Jan Kukuczka

Opravdu se nestačím divit, jak nám letos zima dává zabrat. Na každém kroku slyším, jak jsou lidé nespokojení. Ne však všichni. Lyžaři a mládež, co chodí bruslit na rybníky, nedají na letošní zimu dopustit. Také já jsem si několikrát stačil připomenout dětství, to když jsem se ocitl v ležící poloze na chodníku. U mě se to obešlo bez větších komplikací, i když už mám na to věk, alespoň jsem se letos naučil lyžovat v novém stylu ‑ na botách. Když do toho vložím špetku humoru, pak to vypadá, jako by zdravotnictví uzavřelo s ledovou královnou smlouvu na dodávku pacientů, a že se zimní velmoc snaží zásobovat ze všech sil, vidíme v ambulancích. Člověk aby se bál, že v dalším průběhu roku, bude sádra podpultovým zbožím. Teď si však kladu otázku, zda  nám zima nechce poukázat na to, že za odklízení sněhu není nikdo zodpovědný a to v době, kdy je vysoká nezaměstnanost. Zde si myslím, že by si mohli psychicky odpočinout úředníci od těch otravných občanů a fyzicky si jít udělat něco pro zdraví, třeba s lopatou čistit chodníky pro společnost. Pak bychom mohli s čistým svědomím potvrdit, že něco pro nás občany dělají užitečného. Nebo třeba páni poslanci, aby jim vychladly rozpálené hlavy, mohli by stejným způsobem obejít nějaký chodník, třeba kolem svých zajímavě nabytých objektů, nebo domovů důchodců. Tam by ale byl problém nepředvídatelných nároků, určitě by jejich požadavky chtěly zvýšit za tuto činnost odměny. Možná by se pro příští zimní období odhlasovaly rozumnější zákony.

Dalším nepochopitelným fenoménem je nezaměstnanost. Drtivá většina by chtěla najít práci, aby mohla poctivě uživit své rodiny. Zarážející je však fakt, že je dosti velké množství těch druhých, kterým tento způsob vyhovuje. Stačí projít se po kterémkoliv městě a budeme překvapení, jak jsou některé ulice vybaveny hernami, desítkami hospod a domy s nabídkou sexy služeb. A kdože tam nejvíc vysedává? Světe div se, ti, co si opravdu nechtějí špinit ruce prací. Zde pak existuje takový nepsaný zákon. Když prohýřím peníze u hracího automatu, pak je další možnost jak přijít k penězům. Stačí přesvědčit pěstí některé lidi, že je lepší, když se jejich peníze přemístí do jejich kapes dobrovolně a bezbolestně, než třeba s následným odvozem úrazovkou, v horším případě pohřebákem.

Jan Kukuczka, únor 2010

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí