Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2010

Nestačím se divit ! (80)

Jan Kukuczka

Člověk se někdy nestačím divit, jak je to v tom životě všechno složité. Začne o tom vážněji přemýšlet, až mu do běžného žití něco nečekaného vstoupí. Sám jsem měl možnost se o tom přesvědčit dvacet dnů před prvním jarním dnem, kdy mě sanitka rychlé záchranné služby, díky naší dalo by se říct rodinné lékařce MUDr. Burelové z Frýdku‑Místku, odvezla do frýdecké nemocnice přímo z její ordinace. Zde se sluší jí a jejím příjemným sestřičkám poděkovat. Lékař v nemocnici na příjmu mi sdělil "Vážený pane, právě jste spadl hrobníkovi z lopaty!" Poté už jsem doputoval na nemocniční pokoj neurologického oddělení. Na posteli jsem se oddával meditaci o situaci ve které jsem se nedobrovolně ocitl. Dveře na chodbu byly otevřeny. Z chodby se k mým uším nesla krásná a libozvučná slovenština. Okamžitě jsem zbystřil. Věty jako "Už si papkal zlatko moje?", nebo "Miláčik, ako sa cítite, čo pre vás môžem vykonať?"

Ocitl jsem se rázem o několik let zpátky, kdy jsem jezdil na Slovensko k milované tetě do Lubochně a hned jsem si položil otázku proč jsem musel ukazovat pas při vjezdu na Slovensko. Když jsem se narodil v Československu? Napadla mne myšlenka že zase se rozhodovalo o nás bez nás. Svět se divil jak kultivovaně jsme se rozdělili a opět taková kacířská myšlenka. Jak by reagovali Češi a Slováci, kteří pokládali společně životy za svobodnou společnou vlast u Dukly či Tobruku? Jak ti, kteří společně sdíleli cely v bolševických lágrech? Proto i my v redakci se nadále cítíme Čechoslováky. Přistoupili jsme k tomu, že budeme v našem časopise věnovat dílčí prostor tvorbě literátům z České a Slovenské republiky. Věřím že to není nápad k zahození a vy nám zachováte svoji přízeň, v lepším případě pošlete tip na autora. Začali jsme v předminulém čísle poezií Bohumila Koblihy a tentokrát pokračujeme básnířkou a spisovatelkou Irenou Kopeckou z Příbora.

Jan Kukuczka, duben 2010

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí