Z časopisu Svědomí/Conscience 6/2010

Odešel muž

Jára Meců

Z cesty statečných, čestných lidí, z cesty patriotů, kteří svou rodnou zem milují srdcem odešel 25. května 2010. Při jeho skonu nelze nevzpomenout veršů Jiřího Wolkera "Smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého." A život Miloslava, našeho "Míly" Komínka, bývalého politického, 17 let žalařovaného, příslušníka domácího a po roce 1968 exilového protikomunistického aktivisty, byl kusem života těžkého.

Jeho vydavatelství  v kanadském Torontu od jím vydávaných "Našich hlasů" až po "Svědomí" jsou jako milníky na této cestě demokratického protikomunistického odboje bojovníků svobody. Z civilizace bourajícící křesťanství odešel jako křesťan s hlavou vztyčenou s odkazem vloženým do jeho knihy života "I pod oblohou je peklo".

Je mi líto, že nelze obsah této knihy vložit do posledního pozdravu. Jeho kniha je nesmazatelnou stopou pekelného údobí "míru" po II. celosvětové válce. Času, v němž Čechoslováci popravovali Čechoslováky, stavěli pro československé odpůrce rudé diktatury koncentrační tábory. Času, ve kterém tzv. Čechoslováci vlastnoručně bourali pomníky zakladatele svobodného a demokratického Československa. Ty statisícové masové průvody a manifestace Čechoslováků vzdávajících frenetickým potleskem hold rudé diktatuře, ve které chtěli žít na "Věčné časy" nelze vymazat z naší paměti ani z historie. Do této masy rozjásaných sluhů a ke všemu svolných lokajů Miloslav Komínek nepatřil. Sloužil v armádě beze zbraní, v armádě utlačovaného, porobeného národa. Byl vojákem ideálu a cti. A čest osobní ani národní se neprodává ani za kariéru.

Není pro mne snadné psát tento list. Znal jsem Mílu mnoho let jako Mukla z koncentračních táborů a též z pověstné pevnosti Leopoldov. Znal jsem mnoho let Mílu jako exulanta a měl jsem tu čest s ním dvacet let spolupracovat v Československém demokratickém exilu.

Vzpomínám na jeho politické aktivity, na jeho oddanost pravdě a svobodě. V mém posledním pozdravu Ti kamaráde z armády beze zbraní, z armády křesťanského a demokratického protikomunistického odboje, z armády mužů a žen, k níž patřila a byla Ti oporou Tvá statečná manželka Marie - chci ještě jednou poděkovat za vydání mé politické satiry Psané na buben v r. 1977, za častou spolupráci při organizování demonstrací exulantů proti sovětské okupaci Československa v ulicích amerického Clevelandu ve státě Ohio. Nezapomínám a děkuji za spolupráci při natáčení mých protest - songů na LP gramodesku "Šumaři pod pendrekem" v říjnu 1980. Naše setkání na stránkách Tvého Svědomí v opět svobodné republice bylo výsledkem našeho přátelství a exilové spolupráce. Tvé svědomí bylo a zůstává čistým svědomím všech bojovníků svobody. ! ČEST TVÉ PAMÁTCE !

Hlubokou soustrast Tvé rodině, Tvým čtenářům, přátelům a známým. Patřil jsi k mužům, kteří se neohli. Přijmi Milo mou hrst hlíny na tvůj hrob. Sejdeme se na věčnosti.

Jára Meců, L.P. 2010

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí