Z časopisu Svědomí/Conscience 7/2010

Z Dotazovny a Poradny

Jára Meců

"Halóóó! Volám Dotazovnu Poradnu."

Dotazovny Poradna. Dobrý den. Jaké je vaše přání, občane?"

"Moje jméno je Stebélko Josef a volám z Velké Pohody. Jsme malá dědinka, ale dějou se tady strašný věci."

"Vy voláte z Pohody u Prahy?!

"Dyť to povídám."

"Z Velký Pohody? No to je neuvěřitelný. Vy nejste žádná malá dědinka. Vás zná každej Pražák. Všude slyším: Jsem v pohodě jako v Pohodě."

"No, v pohodě je dnes každej. Jak papaláši, tak ti pod nimi, podpapaláši. Moc dobře víte, že i ta zbylá drobotina je v pohodě. Lidi čtou jen výplatní pásky, šekové knížky a koukaj jen do bedny nebo do internetu. Všichni si myslí, jak maj k sobě blízko, ale ve skutečnosti se vod sebe vzdalujou strašnou rychlostí. Někteří už ani neví, čí jsou, kde žijou a komu patří. Je možné, že je tohle už vůbec nezajímá, když stále koukaj jen do ..."

"Poslyšte, pane Stebélko. Moje jméno je Korýtko Václav a vy voláte naši Poradnu. Čas běží na váš účet a já čekám na vaše dotazy."

"Budou soudit našeho Jabůrka. Dobráka Vendelína, který by ani kuřeti neublížil. Ani mouchu by nezaplácnul, tak je dobrotivej."

"No dobře, dobře, ale proč je vyšetřovanej, když je tak dobrotivej?"

"Hrál v soukromí z cédéček českou muziku. Prý přehrával i dechovku, nešťastník. Co ho to jen napadlo, pouštět plechárnu, když je všude v módě disko, metal a ten nejtvrdší..."

"Mluvte v věci, pane Stebélko. Tvrdíte, že si to přehrával v soukromí. To znamená, že dodržoval zákon."

"No jo, ale on otevřel okno a hrál dál."

"Za tohle nemůže bejt nikdo trestanej a natož tam u vás ve Velký Pohodě."

"No von si to myslel taky, pane Korýtko. Když jej vodvezli k přísnýmu vyšetřování, tak prý tvrdil, že vokno votevřel kvůli větrání."

"Co to povídáte za blbiny, pane Stebélko. Nebudete mi povídat, že toho vašeho Jabůrka vyšetřovali kvůli votevřenýmu voknu? V tomhle musí bejt ještě něco kriminálního, neřku-li ďábelštějšího."

"Problém je v tom, že se mu k poslechu těch oblíbených českých písniček, té pravé české dechovky, začali pod tím otevřeným oknem shromažďovat Češi. Bylo prý mezi nimi i několik cizinců, tři Turci a několik trhovců z Vietnamu, ale ti při poslechu v tom davu neustále plakali."

"To je neuvěřitelný! Proč pro pánajána plakali?"

No voni, ti cizinci, prý u nás pracujou už přes pět let. Stravujou se po různých restauracích, ale českou kapelu, českou muziku ještě neslyšeli. Obdivovali i ty, jak říkali překrásné taneční melodie. Ty klarinety, saxofony, křídlovky..."

"Mluvili nesmysly, pane Stebélko. Mají koukat na bednu, pane Stebélko. Mají koukat na bednu. Tam nabízejí k prodeji DVD i CD s tou nejlepší dechovkou a taneční muzikou! Stále nechápu, proč vyšetřují a budou soudit vašeho Jabůrka. Proč nehrajou českou dechovku a kupované taneční melodie v českých hospodách se přeptejte hodpodských a hoteliérů."

"Tak já vám to, pane Korýtko, řeknu polopatě. Já vás poučím. To, co koupíte, můžete přehrávat jen doma. U zavřených dveří a oken. Ať už koupíte CD nebo DVD, autoři vás upozorňují, že VEŘEJNÉ PROVOZOVÁNÍ a VYSÍLÁNÍ jejich krásných písní je trestné! Nestačilo by trestat jen kopírování a prodávání? Tohle umělci, zpěváci určitě nevymysleli. Vždyť ten zákon je vlastně proti nim. Jsme lidem poslušným. Proto to ticho všude kolem. A všichni jsou prý v pohodě. Za pár let nám nezůstane ani "ta naše písnička česká": Vzpomínáte?: "jestli nám zahyne, všechno s ní pomine, potom už nebudem žít."

Jára Meců, červenec L.P. 2010

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí