Z časopisu Svědomí/Conscience 12/2010

Z Dotazovny a Poradny

Jára Meců

"Volám z Hostašovic! Halóóó,halóóo! Volám Dotazovnu-Poradnu! Halóóóóí"

"Dotazovna Poradna, Korýtko Václav. Proč do toho sluchátka tak řvete, občane!"

"Já že řvu? Já nikdy do sluchátek nevyřvával! Já jsem slušnej člověk, Šlakvástref! Já volám z posvatnýho místa, stal se tu zázrak!"

"Tak mluvte o zázraku, aby ten šlak netrefil Vás. Naší Dotazovnu-Poradnu nemáte co proklínat. My sloužíme celý republice už několik let a poskytujeme rady na všechny možné dotazy. To byste koukal na co všechno se naši lidi, osvobození sametovou revolucí, dotazujou. Držte se slušnosti a uveďte, prosím vaše jméno a příjmení, samozřejmě."

"Pane Korýtko, já jsem mimořádně zdvořilej člověk. Moje příjmení jste nemohl přeslechnout. Šlakvástref, to si musíte pamatovat!"

"Říkám vám, že kromě nadávek jsem od vás žádné jméno ani příjmení neslyšel. Vy, občane jste rozčilenej, vyjevenej, nebo dle vašeho hlasu strašně roztřesenej. Je mou povinností vás upozornit, že všechny hovory do naší poradny jsou monitorovány."

"To že motorizujete každýho kdo..."

"Monitorujeme!"

"No vždyť povídám‑motorizujete."

"Zřejmě trpíte nedoslýchavostí a já nechápu proč zrovna vás pověřili voláním do naší poradny, pane..pane..

"Šlakvástref!"

"Přestaňte s tou vulgárností. Žádal jsem vás jen o jméno a příjmení."

"To je jméno našeho rodu už od pradávna."

"Šlakvástref?!

"Na tohle jméno je hrdej celej náš rod pane. Za tohle jméno nás trestaly všechny režimy. Už v době králů a císařů prý stačilo aby někdo z předků se v neopatrností představil jménem a hned ho natahovali na skřipec, nebo mu lámali kosti v kole na rynku."

"Vaše jméno, pane Šlakvástref, šlo dějinami a jistě zasluhuje úctu, ale mluvme o zázraku v Hostašovicích. Víte vy vůbec kolik stojí hovor do naší dotazovny ‑ poradny? Mluvte k věci. U nás v zázraky už nikdo nevěří.

"No a vidíte u nás se stal. Díky zázraku v Hostašovicích už není nevěřících. Přišlo to jako zjevení, jako dar nebes. A přímo u Zrzávek. U léčivých pramenů."

"Předtím jste říkal v Hostašovicích."

"To vyjde nastejno. Ale zjevila se tam u pramenů. A všechno najednou ožilo. Všechno se začalo najednout hemžit a radovat. Od batolat až po kmety. Hučely lesy, troubili jeleni, lidi si o zjevení začali šeptat v celé obci a s posvátnou úctou, žíznící po pravdě přicházeli k pramenům.

"Tak se konečně vyjádřete, pane Šlakvástref. To zjevení bylo jako v Lurdech? V novinách ještě nic nepsali. Podle toho jak jste sám vyjevenej to muselo bejt něco vopravdu nadpřirozenýho. Vždyť vám, člověče klokotá i hlas! Co to bylo?"

"Šenkýřka, pane Korýtko. Šenkýřka."

"Šenkýřka u léčivejch pramenů? Takové se zjevují u pípy s plzeňským prazdrojem nebo u sudů s vínem. Něco vám povím, pane Šlakvástref. Za ta léta nám tady do poradny volali lidé všelijací a často s nepředstavitelnými dotazy. Mého předchůdce ty jejich dotazy dostaly do ústavu, ve kterém jako chovanec dostává sprchy a klystýry. Ale, aby někdo k nám volal a mluvil o zjevení a zázraku, jen proto, že nějaká šenkýřka přišla k plamenům těch vašich Zrzávek, to tady ještě nebylo. My jsme vám tady pro srandu nebo co? Před námi jsou Vánoce, zrození Jezulátka a já se nebudu rozčilovat. Myslete na zázrak v Betlémě,  ne na nějakou šenkýřku u pramenů v Hostašovicích. Vždyť ta ženská možná utekla z nějaký hospůdky. Copak je, prosím vás na ní tak zázračnýho?"

"Vždyť ona odnikud neutekla. Ona přišla. Objevila se jako zjevení v hospůdce u pramenů Zrzávek."

"Ale tohle jste měl povědět hned na začátku! Zřejmě z té hospůdky zrovna šmarujete? To se stává. Někdy nám volají i ochmelkové. Nic jinýho nemáte? V tom co povídáte vůbec žádný zázraky nevidím. Myslete na Vánoce a chovejte se v těch Hostašovicích jako normální lidi."

"Vy nerozumíte. Zázrak je v tom, že právě jdeme do normálu! Jen co se to zjevení v podobě šenkýřky zjevilo v té starodávné, věčně opuštěné a přehlížené podbeskydské hospůdce i nevěřící s flamendry vysušených hrdel začali věřit v lepší časy a slávu Hostašovic. Staří pamětníci začali znovu věřit, že ještě zaživa, tak jako kdysi, uslyší u Zrzávek českou kapelu, české písně a slavné melodie. Možná se dočkají. Zjevení vaří ta nejlepší česká jídla, hrdla zavlažuje českým pivem a do duší pouští české melodie."

"Já v tom žádný zázraky nevidím, pane Šlakvástref. Nevím proč voláte, ale mně jste se zdál podezřelej už tím jménem. "

"Pro nás je to zázrak, pane Korýtko. Šenkýřka Jana i s andělem strážným Nikolou oživují i nešťastníky, kteří neví čí jsou ani kam patří. Povím vám, že našemu zjevení děkují i cizí turisté, kteří od Prahy přes Brno až k rodišti Františka Palackého a Hostašovicím prošli mnoho podniků restaurací a hospod, ale teprve zde u české kuchyně s českou, moravskou a valašskou muzikou poznali, že nejsou doma v Anglii ani v nějaké zemi Hotentotů, ale v České republice! Plakali radostí i s Američany, kteří taktéž českou muziku a písně slyšeli poprvé u pramenů Zrzávek. To všechno se rovná zázraku. Sousedé, kteří se navzájem proklínali a mnoho let drželi pod krkem se v hospůdce u  Zrzávek objímají a z plných hrdel pějí Narodil se Kristus Pán. A že bývalí Čechové statní jonáci. A to není všechno. Chlapi začali z nosu a ušních boltců sundávat třpatné náušnice a k úžasu všech neokroužkovaných je začali rozdávat k slzám dojatým bezdomovcům. Zjevení působilo na každého kdo přišel. Někteří nechtěli ani odejít. Osmdesátiletý stařík Kobzolka se, díky zjevení, začal každý den holit a holohlavý mladík, který pro módu neměl na hlavě jediný ozdobný vlas, začal uplakaně celý hospodě slibovat, že jako holohlavý trestanec už žít nebude. A musím vám povědět, pane Korýtko, že ještě téhož dne se u šenkýřky pořádala sbírka na jakési mazadlo pro růst vlasů."

"To je všechno pěkný co mi tady povidáte, ale já v tom pořád žádný zázraky nevidím, pane Šlakvástref. Sakra, vy ale máte vopravdu strašný příjmení."

"To co se u nás v Hostašovicích děje je vám na zázrak málo? Vždyť, například, mladý Čočotka, známý ztrátou sexuální orientace, ji tady znovu našel. A dějí se jiný věci. Venca Sídlo už neškemrá o ruku Pepka Kvasinku ale Anču Vykvašenou. Jak pravím. V hospůdce u Zrzávek zásluhou zjevení jdou nečekaně všichni do normálu. Prostě zničehonic. Věřte nevěřte, ale dokonce i neznabozi s beranicí v ruce v těchto dnech vyhlížejí hvězdu nad Betlémem. A já se vás v Dotazovně ‑ Poradně ptám, co si o tomto zázraku myslíte?"

"Nechci vám brát naději ani šenkýřku, ale připadné odpůrce naší národní kultury a muziky, našeho folklóru neproklínejte. Jde o lidi přizpůsobivé každé době. Hlavně že jsou zdraví a chutná jim jíst. Zjevení v podobě šenkýřky Jany a jejího, jak připomínáte strážnýho anděla Nikolky je nadějí všech. Nepřejicníkům a závistlivým nehubujte."

"Co vás napadá, takovým lidem řeknu jenom své příjmení!!"

Jára Meců, prosinec L.P. 2010

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí