Z časopisu Svědomí/Conscience 5/2010

Robert Buchar: Revoluce 89 - recenze a polemika

Vlastimil Podracký

Revoluce 1989 od Roberta Buchara by mohla být fascinujícím dílem rozhovorů význačných osobností, kdyby se autorovi podařilo dostat na druhou stranu diskusního stolu také aktivní účastníky převratu z Východu. Ty tam zastupuje pouze Zifčák fabulující, že znal záměry vedení KSČ a StB. Výpovědi R. M. Gatese, V. Bukovského, J. D. Douglasse, T. H. Bagleye a A. Codevilly a dalších významných osobností dodávají knize převážně jen americky zaměřený, ale zasvěcený pohled mimořádné důležitosti. V této recenzi se budu držet námětů, které jsou v knize rozebírány, nikoliv zcela jednotlivých kapitol.

Práce amerických tajných služeb při odhalování sovětských rozvědčíků je námětem polemiky přípravného období před příchodem převratu, který autor nazývá revoluce. Podle informací v polemice zastoupených osobností byla práce CIA nekompetentní a sověti měli velký náskok. Jsou rozebírány sovětské uskoky, jejich vliv na sdělovací prostředky svobodného světa a na některé organizace, podpora terorismu a drogových mafií. CIA měla za úkol pracovat jen s ověřenými informacemi a nevěřila přeběhlíkům z východního bloku, generálu Šejnovi a Golicynovi. Nakonec se ukázalo, že přeběhlíci měli pravdu a mnoho věcí předpověděli. Je ovšem otázkou, zda je snaha dokázat neschopnost CIA na místě, když nakonec studenou válku vyhrála, a toto tvrzení můžeme s úsměvem považovat za součást konspirační legendy (nebojte se CIA, oni jsou úplně blbí!). Docela bych věřil, že CIA je velmi úspěšná, neúspěšnost hraje. Proto nevěřím odváděcím taktikám a věřím americké politice tak jak funguje na základě dobrých informací. Proto doporučuji velmi pozorně pročítat informace jednotlivých důležitých osobností, především Douglasse (konzultant pro záležitosti národní obrany USA) a Gatese (ministr obrany USA), jejichž texty mají mimořádný význam. To neznamená, že i oni řekli vše. Zároveň bych stoprocentně nebral Jeffa Nyquista (analytik a politolog), nedomnívám se, že má informace "od pramene", ale spíše jen propaguje svoje názory. Z Východu nejsou zastoupeni žádní význační analytici, pouze disidenti a politici. Pochybuji, že Gordievskij a Pacepa budou na sebe něco prozrazovat. Je zapotřebí velmi rozlišovat informace důležitých lidí, kteří "byli u toho" od názorů "křoví", které svádí k různým teoriím, a předem si přečíst na konci knihy kdo je kdo z diskutujících.

Metody záškodnictví směřující k rozkladu společnosti nepřítele jsou staré jako lidstvo samo a od doby čínského vojenského teoretika Sun Tzu zná tyto metody celý svět. Sověti ovšem tyto proradné metody proti svobodnému světu v moderní době dovedli k dokonalosti nikoliv proto, že by byli tak schopní, ale proto, že totalitní moc, kde tvoří politika a činnost tajných služeb jednolitý komplex, může těchto metod použít mnohem účinněji než demokratický stát, ve kterém mnohdy stojí tajné služby osamoceny a bez podpory. Douglass přiznává, že rozklad společnosti pomocí drog používala i CIA ve střední Americe a v oblasti Vietnamu. Přesto bych docela věřil informaci, že asi třetina drog z Latinské Ameriky putující do USA byla v režii sovětských tajných služeb. Nicméně navzdory sovětským úspěchům na poli konspirace, nebylo možno zvrátit vývoj v USA, zatímco v SSSR se zvrátil tak zásadně, že vedl k zániku režimu. Konečně ani Douglass a Gates neříkají nic, co by se už dávno někde nezveřejnilo, takže přiznávají jen ty morální poklesky CIA, které jsou dávno známé. Nicméně úspěšná je ta tajná služba, která svoje metody dovedla dobře zatajit a přitom měla úspěchy. A to určitě není KGB.

Nabízená (možná předstíraná) nekompetentnost amerického pohledu spočívá ve vysokém hodnocení úspěchů sovětských tajných služeb a v nepatřičné víře v sílu Sovětského svazu. Pokud tomu někdo věří, potom se dostává do rozpaků proč taková velmoc tak rychle upadla, když byla tak úspěšná a CIA tak neschopná? Odpovědi jsou různě podsouvány a tak vznikají konspirační teorie o "řízené transformaci" a přechodu do aktivní ilegality. Nedostatek opravdového analytického pohledu zevnitř sovětského bloku je dán tím, že takoví analytici nejenom absentují v diskusi této knihy, ale domnívám se, že vůbec neexistují, a celý Východ se potácí v teoriích, které si vymyslí každý podle svého přesvědčení nebo potřeb, na základě obvykle pochybných a neověřených informací, mnohdy jen pouhých dojmů. Přesto i já jsem už po r. 1968 pochopil, že sovětský blok je těžce nemocný pacient, který se udržuje při životě jen drastickými prostředky a vysoce sterilním prostředím. Stačilo jen, aby se muselo šetřit a Gorbačov pootevřel dveře, vpustil jinak zcela benigní viry, a pacient se dostal okamžitě do smrtelné agónie. Agónie byla nevyhnutelná, je jen otázka jejího nasměrování. Kdo ten směr určil tak, aby se vyvíjela tak jak se vyvíjela? Opravdu jen KGB?

Rozpad Sovětského svazu. Pochybuji, že taková velmoc jako SSSR se "plánovitě rozpadla", jak se snaží přesvědčovat někteří příznivci "teorie spiknutí". Není v lidské povaze se vzdát teplých místeček a jít do nejisté budoucnosti. Navíc k tomu nebyl důvod ve světě, kde Sovětský svaz vítězil, zvláště prý činností tajných služeb. Právě informace v knize dokazují, že tato velmoc hospodářsky slábla a morálně se rozkládala. Postupně se musela vzdávat některých svých aktivit, aby se udržela. Vzpomeňme na konflikt o Náhorní Karabach, který nebyl schopen Gorbačov vyřešit (tenkrát vznikla dohoda s Iránem o řešení kavkazských problémů). Byl to signál o postupující slabosti. Potom došlo k odklonu od aktivit ve třetím světě a postupně byly satelitní státy opuštěny, protože slábnoucí velmoc potřebovala dolary za naftu a nechtěla ji dodávat satelitům za jejich mizerné výrobky, které navíc v rozkládajícím se sovětském hospodářství nebylo možno uplatnit. Nastupující mafie potřebovaly západní měnu. Obětovat satelity a východní Německo bylo východiskem. Nakonec Gorbačov povolal svoje rozvědčíky ze Západu, aby KGB mohlo účinně pracovat proti rozkladu. Ani to se nepodařilo. Gates to nazývá: "proces zrychlený nezdarem". Prostě se nastartuje nějaký proces, který se nepovede a potom už se dělají jen zoufalé záchranné kroky v situaci, která nemá vzor v minulosti a nelze následky kroků předvídat. Všechny potom vedou k zániku. O úloze CIA v SSSR ovšem nic nevíme, je těžko odhadnout její zásluhu na pádu sovětského bloku. Gates nám to samozřejmě neřekne.

Nicméně KGB určitě měla vypracované varianty jak se zachovat, utajit, zalézt do sena a nevykukovat, když to bude nutné. Proto měla vypěstované disidenty a celou škálu variant řešení transformace do nového režimu. To se stalo aktuální v době, když se začal systém rozkládat. Začali na této variantě usilovně pracovat a vylepšovat ji. Neměli potom příliš zájmu na zachování režimu, protože byli připraveni se transformovat. Naopak, obavy z příchodu nějakých silných vůdců nebo stalinistického režimu byly asi větší. V rozloženém státě už tajné služby pracovaly na vlastní pěst a na názory vedení příliš nedbaly. Byl to sebezáchovný proces příslušníků tajných služeb. Dnes to vypadá, že vše bylo připraveno dlouho předem, ale informované osobnosti spíše uznávají, že byla připravena jen varianta reforem a nějaké řízené demokracie. Podle mého názoru, když se proces rozjel, bylo nutné, aby tajné služby spolupracovaly nebo alespoň vznikly mezi nimi nějaké dohody. KGB určitě potřebovala minimálně, aby jí CIA do toho nezasahovala. O těchto dohodách se ovšem mlčí, ale podle mého názoru byly nevyhnutelné.

Současnost. Jeff Nyquist v úvodu propaguje "teorii spiknutí", ale v závěrečné kapitole Důsledky ji spíše vyvrací, stejně jako Douglass a Gates. Tuto teorii se snaží propagovat také autor knihy, ale nepodařilo se mu vybrat taková vyjádření osobností, která by ji podpořila, proto kniha působí v této věci rozporně. "Teorie spiknutí" je uvedena hned na začátku knihy, je založena na předpokladu, že v Sovětském svazu byl režim plánovitě transformován v jiný. To je nu-

tno zdůrazňovat proto, aby následně bylo možno vyslovit myšlenku, že sovětská tajná moc ve světě zůstala v nezmenšené síle. Moskva prý stále řídí všechny teroristické akce včetně islámských. Je to křečovitá snaha dokázat, že komunisté udělali předem připravený řízený převrat a nyní řídí tajně svět, nepřítel tedy zůstal na stejném místě. To může být romantická představa velmi systémově vy¬padající nebo záměr odvádět pozornost od skutečného nebezpečí a od skutečných skrytých sil, které dnes k ovládnutí používají především kapitál. Jsou to zcela neprokázané věci a mohou být zahrnuty do sféry sci-fi stejně jako "židobolševická spiknutí" a "protokoly Siónských mudrců". Lidé prostě mají rádi nějaké takové zjednodušující představy. Nicméně je na druhé straně více než jisté, že současné Rusko využívá některých svých původních vazeb z doby Sovětského svazu, je ovšem otázka srovnání jejich síly s ostatními. Taktéž spolupracuje s Iránem a dalšími zeměmi. Zeslábnutí původní sovětské hrozby i konspirační síly na zcela průměrnou je potvrzováno všemi účastníky rozhovorů v kapitole Důsledky. Nejspíše není žádná světová okultní síla, která by svět ovládala a tajné služby proti sobě bojují hlavně o získání převahy v dosahování hospodářských výhod.

Nebezpečí komunismu je spíše popíráno, i když marxistické snahy jsou součástí politiky EU. Je tedy potvrzeno, že dnes je nebezpečnější západní neokomunismus (neomarxismus) než přežitá totalitní forma nebo dnešní Rusko, i když obojí může okrajově spolupracovat. Nicméně doménou neomarxismu zůstává západní Evropa (rovnost sexuálních orientací, rovnost muže a ženy, výchova dětí k individualismu, relativizace hodnot, rozklad rodiny, ztráta vlastenectví - to vše ústící do nezodpovědnosti za společnost a sobeckých materiálních požadavků) a je dosti nepochopeno, že dnešní Rusko jej ve své vnitřní politice odmítá a snaží se vrátit k vlastenectví (třeba i částečným uznáváním Stalina), což může budit rozpaky na Západě a být spojováno s návratem expanzivní politiky.

Účastníci rozhovorů se shodují, že EU je nebezpečná levicová organizace právě proto, že neomarxismus používá jako metodu svého rozšiřování. Dobývá země rozkladem morálky. Tento názor hájí především Bukovskij a dokonce srovnává EU se Sovětským svazem, který také nevěděl kde začíná a kde končí, a nafukoval se jako bublina až prasknul. Komunismus ve své klasické podobě se začíná uplatňovat v Latinské Americe. Nicméně převládá přesvědčení, že nebezpečí je spíše ve vnitřním rozkladu, demoralizaci a oslabení lidské síly způsobené přitažlivými komunistickými myšlenkami, než útokem zvenčí. Taktéž Ameriku lze dobýt jen zevnitř. Ale to účastníci rozhovorů zatím popírají.

Závěr autora článku: Svět se zásadně změnil. Sověti byli poslední, kdo se naplno domnívali, že lze svět dobýt silou a tím jej změnit. V Afganistanu, v Polsku a nakonec i v Čečensku se dozvěděli, že to už neplatí. Země se dnes nedobývají armádami, ale penězi, a ubrání se ten, kdo má sílu a morálku odolat šustotu bankovek a zachovat si svoje konzervativní hodnoty. Přesto zůstávají v platnosti metody Sun Tzu, k dokonalosti přivedené sověty. Rozvrat morálky je součástí dobývání. Jenže bez morálky se lze nadít nejenom otroctví, ale i postupného rozkladu rodiny a úpadku populace. Nebezpečné potom nejsou jen cizí peníze, ale i cizí etnika, která nutně musí přijít, aby se zachránila ekonomika země, do které kapitál investoval, protože prostě v tomto světě jsou peníze prvořadou hodnotou, které se musí vše ostatní obětovat, tedy i domácí etnikum a jeho kultura. Tady jsou nebezpeční ti, kteří mají "lidský materiál" k drobné válce a osidlování, to jsou především muslimové. To věděl dobře i prezident Bush, ale v Iráku udělal tutéž chybu jako kdysi sověti v Afganistanu. Ani demokracii a lidská práva nevnutí zemi, která to nechce.

Knihu Roberta Buchara je potřeba přečíst. Je potřeba přemýšlet a oddělit názory jednotlivých osob od informací. Je potřeba číst velmi pozorně a srovnávat.

Vlastimil Podracký

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí