Pro časopis Svědomí/Conscience 1/2010

Vše pro veřejné blaho

František Rozhoň

Koncem osmdesátých let zažil svět bolševismu nemalé změny. Čína se z vůle 85letého Teng Siao-pchinga soustředila na rozvoj ekonomiky, Komunistická strana Číny si dál udržuje moc a Čína je největším věřitelem i samotných USA. U nás jsme naopak hospodářství ponechali jisté „volné ruce“ a soustředili se na ideologii lidských práv. Před čtyřmi roky odhadla Transparency International, že jen korupce při zadávání státních zakázek nás ročně stojí 200 miliard korun, čili více než činí deficit státního rozpočtu.  Ani ideologie lidských práv není zárukou bezvadného vývoje, jak dokázala francouzská revoluce. Ta v roce 1789 vyhlásila práva lidská a občanská – mj. že veřejná moc je zřízena ku prospěchu všech a nikoli pro soukromý užitek těch, jimž je svěřena a že společnost má právo požadovat na každém veřejném úředníkovi, aby skládal ze své činnosti účty. Pak byl zvolen Výbor veřejného blaha, který nevzal Ústavu a práva vážně a pod jeho vedením byly vězněny a vražděny tisíce lidí.

To varování bychom měli brát vážně i proto, že ikona Sametu a dnešních „lidských práv“ V. Havel, řečeno s P. Hájkem, metamorfoval v radikálního neomarxistu považovaného za evropského promotora amerických neokonzervativních jestřábů. Vliv stalinismu od východu tak vystřídal od západu vliv neokonzervatismu, na jehož špičky mají silný vliv lidé (a celé think-tanky) s trockistickou minulostí. Kdo to neví, ať se doučí, že v SSSR stalinismus zvítězil nad trockismem, protože byl méně surový než Trockého vize pracujících plnících rozkazy krutých dozorců, jež Trockij jmenuje podle svého vlastního uvážení.*) Proto stojí za to stále posuzovat, co se ve jménu veřejného blaha děje dnes.

Co nechceme z nacismu ?

Samet vymetl z firem „kádrováky“ a nahradil je personalisty. Úkolem obou je pečovat o schopnost pracovníků prospět firmě, kádrovák navíc zjišťuje s prací nesouvisející pracovníkovy postoje, případně posuzuje i pracovníkovy předky. Ministři obrany Parkanová (dnes TOP 09) a Barták (dosazen ODS) však vrátili čas zpět a i vojenská policie hledá příznaky „nesprávného smýšlení“. Při razii v bazénu zatkla příslušníka protiletadlové raketové brigády ve Strakonicích za vytetovaná slova „Meine Ehre heisst treue“ (Mou ctí je věrnost). Ta slova neohrozila výkon tetovaného, ale protože prý bývala na dýkách užívaných SS, rozhodli noví kádrováci postavit vojáka mimo službu. Dokazovat, že voják věděl, že páchá ideozločin, považuje za zbytečné i bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.

Dokázali by však Šedivý, Parkanová a Barták obhájit, proč symbol (tetování) ohrožuje společnost víc než činy, které bez námitek přežívají, ač jimi nacisté rozvrátili demokracii ? Jako kdysi NSDAP i dnes přece „demokratické strany“ usilující o masovou podporu nejsou k lidem upřímné. V dnešních demokratických státech jako v nacistickém Německu je také část společnosti démonizována, aby ji lidé vnímali jako jakési černé ovce.

Demokracie už není diskuse

Senátní mediální komise pozvala nizozemského poslance a předsedu Strany pro svobodu Wilderse, aby po vystoupení v americkém Senátu promluvil i v Praze o svobodě slova. S Wildersem, kritikem islámu a imigrace, chtěli besedovat i čeští muslimové. Předseda Senátu Př. Sobotka má Wilderse za jakousi černou ovci a postavil se proti jeho vystoupení slovy „svoboda projevu má své meze“.  Ministr pro lidská práva M. Kocáb potvrdil ústavní princip „svoboda projevu či slova nesmí být v demokracii omezována“, ale současně ho odmítl. Že bude možné současně udržet dva názory vzájemně se vylučující, o tom už Orwell psal, nazval to doublethink.

Své podvojné myšlení Kocáb odůvodnil potřebou řídit se také etikou a morálkou. Upřesnil to slovy, že Wilders by se mohl u nás dopustit porušení zákonů a proto je správné mu ve jménu veřejného blaha a lidských práv preventivně zavřít hubu. Takové myšlení o právu „elity“ preventivně trestat ovládané ale vedlo ke zrodu koncentráků - začátkem XX. století v nich Angličané „preventivně“ drželi za krutých podmínek búrské ženy a děti a úmrtnost zde značně převýšila počet padlých na bojištích; umožnilo zdůvodňovat i holokaust.

Sobotkův a Kocábův zásah podpořil podobnou hláškou i senátor J. Štětina : Protože nacisté vedli řeči se zrůdnými důsledky, my dnešní nadřízení lidu nepřipustíme kdysi nepodkročitelné minimum demokracie „Zásadně s vámi nesouhlasím, ale budu se do krve bít za to, abyste ty své odporné nesmysly směl veřejně říkat".

Celá tahle kauza nezabránila lidem poznat Wildersovy názory, protože na internetu je jich i v češtině dost. Potvrdila však Čechům, že tady mají demokracii bez demokratů; že demokracie už není diskuse, protože se vnutili noví mocní, kteří diskusi „demokraticky“ zatrhnou.

Ve stylu Ministerstva pravdy

Před Dnem lidských práv svolal sametový revolucionář Kocáb tiskovou konferenci, na níž představil publikaci „Nezvaní hosté“. Ta byla vydána nevládní organizací „Člověk v tísni“ dalšího sameťáka Šimona Pánka a financována úřadem Jana Fischera. „Nezvanými hosty“ dílko míní lidi, kteří jsou zde doma, a démonizuje je způsoby siláckými (pojmem reakční populisté) i směšnými (nebezpečnými neofašistickými organizacemi prý jsou neexistující Národní korporativismus a dlouhodobě nefunkční Vlastenecká fronta, která v době rozmachu „ohrožovala svět“ kramářovským nacionalismem).

Na více místech publikace podsouvá čtenářům, že u nás stále existuje totalitní způsob demokracie, v němž úřady shromáždění občanů „povolují“. Dílko dává nový obsah starým pojmům – např. označení PRAVICE se vžilo pro oddanost ke svobodě a odpor ke státnímu dirigismu, podle publikace je tomu prý (u krajní pravice) úplně naopak. Spisek zcela bez ostychu falšuje historii - např. Národní strana prý přišla jako první v českém prostředí s myšlenkou Národní gardy, ač o některých předválečných „Armádách českých politiků“ píše kniha Ivo Pejčocha a po Sametu podobné plány měla Národní aliance či část Vlastenecké fronty; z toho, co publikace sama dělá, obviňuje démonizované. O takovém způsobu informování už Orwell psal v „1984“, na Ministerstvu pravdy tak Winston Smith minulost přizpůsoboval aktuálním potřebám mocných; dnes Kocáb takto stvořené dílko doporučil studentům a pedagogům ! Nejnebezpečnější na dílku však je, že propaguje myšlenku „Výboru veřejného blaha“, že když se démonizovaní podřídí zákonům a nepodaří se je zbavit občanského práva, je to nutno považovat za incident !!!

Podle publikace je prý občanům zachováno právo vyjádřit se k „hostům“, jako o Sametu dělníci bez požehnání „revolucionářů Sametu“ vypískali bolševika M. Štěpána. Politik Tvrdík už dal najevo, že pískot je dnes „narušením práva shromažďovacího“, proto publikace uvádí skromně, že alespoň aktivita mlčky stojících protestujících osob je chráněna svobodou politického protestu. Připouští však, že ani tu svobodu Policie ČR nerespektuje a proti klidně stojícím zasahuje, uvedla i příklady. Já jich zažil daleko víc, nejodpornější v Jihlavě, kde mládež s pikety zastávala oficiálně doporučované názory a přesto prožívala pocity studentů z Národní 17. 11. 89 - byla obklopena těžkooděnci a ptala se, jak má uposlechnout příkazu odejít, když ji odejít nenechají. Poslední mně známý podobný příklad zažily 28. října 2009 moravské Otrokovice.

Sem už několikrát přijeli nacionalisté s projevy nadřazenosti i násilí za podpory Policie. 28.10.09 opět mělo přijet pár desítek nacionalistů, tentokrát ale ti nahoře v duchu tezí Sobotky, Kocába a Štětiny rozhodli jim preventivně zavřít ústa. Stovky těžkooděnců přitom omezovaly tisíce občanů Otrokovic. Podle důvěryhodného zdroje starostka Otrokovic odmítla iniciativu občanů doporučovanou publikací – podle starostky veřejný občanský odpor proti démonizovaným (nacionalistům) je zbytečný a dnešní společnost není na takovou formu odporu dost vyspělá. Starostka se prý bála možného násilí a tak preventivně „rozpustila“ mlčky stojící protestující osoby - nebyly chráněny proklamovanou svobodou politického protestu.

Kdo zklamal, ať nikdy nevládne

Tak jsou občané zase vylučováni z vměšování se do záležitostí, které se jich týkají. Postih občanů už se zase netýká jen konkrétních trestných činů, ale společnost se „kádrováním“ dělí na nadřízené, tolerované a démonizované, občanské řešení problému démonizovaných je nahrazováno řešením policejním. Není to, co se děje, podobné nacistickému počínání? Já soudím, že tím Kocáb jako ministr zklamal.

Rodiče vždy vzpomínali, že politici, kteří zklamali nebo byli podezřelí ze zneužití moci, museli opustit funkci. Návratu tohoto zvyku jsme se po Sametu nedožili. Je tedy na nás starat se, aby takoví nebyli znovu pověřeni funkcí, v níž by měli moc nad lidmi. Ti možná budou křičet, že to je diskriminace, porušení práva na svobodnou soutěž o funkce. Mít moc nad lidmi však není práce jako každá jiná, je podobná doktořině, u níž se selhání též trestá zákazem výkonu povolání. I Rakousko dosud brání členům habsbursko-lotrinského domu, aby kandidovali na úřad rakouského prezidenta a platnost zákazu potvrdil rakouský ústavní soud.

František Rozhoň, 3.1.2010

*) pramen: Viktor Suvorov: Očista; Naše vojsko 2002

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí