Pro časopis Svědomí/Conscience 5/2010

O perspektivách Československa

František Rozhoň

Když Němci nevyhráli dlouho vyhlašovanou evropskou válku mezi germánstvem a slovanstvem (která přerostla v první světovou válku) ani neuspěli s projektem Německem ovládnuté Mitteleuropy, zkoušeli to s dezinformacemi. Některé z nich jsou opakovány dodnes ‑ "vznikem samostatného Československa jsme pomohli vytvořit ve středu Evropy prostor nestability a mocenského vakua" tvrdili kdysi nacisté a nyní tvrdí např. Čestmír Hofhanzl. Protože Edvard Beneš prohrál s Hitlerem propagandistickou bitvu, perspektivy ČSR nebyly dobré a nacistům se podařilo (v Mnichově) náš prostor oklestit.

V Praze pak - podle Stanislava Bertona - E. Beneš v dlouhém rozhovoru naznačil Emanuelu Moravcovi, že čs. politika se musí ihned politicky přeorientovat a zahájit nový poměr k Německu. E. Beneš se však moc zlobil, když to E. Moravec opravdu udělal. E. Moravec mj. hlásal, že Češi mají perspektivu jen v rámci Říše a Říše má právo vyhlašovat a vykonávat rozsudky nad celými národy. Po Heydrichově pohřbu E. Moravec na Václavském náměstí prosil obyvatelstvo, aby vydalo parašutisty gestapu "dříve než ruka říšské spravedlnosti stihne c e l ý (proložil SB.) národ". Zaručoval beztrestnost udavačům. Jinak: "Běda, třikrát běda!", srdcervoucně vykřikoval... "Byli jsme svědky, jak říše trestá c e l é (proložil SB.) vesnice. (Měl na mysli Lidice a Ležáky, SB.) Běda, bude‑li přinucena přistoupit k rozsudku nad c e l ý m (proložil SB.) národem !" Německo nakonec i tuto válku prohrálo a E. Moravec spáchal sebevraždu (5. 5. 1945). E. Beneš se vrátil do Prahy, které prý se tehdy říkalo "Paříž východu". Pohoda v ní dlouho nevydržela.

V květnu 1947 zadrželi esenbáci na hranicích mladíky, kterým se nelíbil vývoj v Československu; většina lidí však kriticky nesmýšlela. Proč dal vývoj za pravdu mladým "extremistům", proč byly perspektivy poválečného Československa nevalné, tomu se věnuje i dvoudílná publikace Draze placená svoboda a především epilog od historiků Jaroslava Hrbka a Víta Smetany. Něco ze zde napsaného chci připomenout k 65. výročí obnovení československé státnosti.

První do sovětského chomoutu

Československo jako jediný stát regionu už za války uzavřelo se Sovětským svazem spojeneckou smlouvu i pro období poválečné. Londýnští představitelé ČSR tak učinili proti přání Britů, kteří jim poskytovali azyl; ale v čase, kdy i někteří západní politici v čele s Franklinem D. Rooseveltem věřili v přerod Sovětského svazu ve stát demokratičtější či přinejmenším otevřenější. Tak padly plány na konfederaci s Polskem a ČSR, o nichž se hovořilo na Západě, ale odmítal je SSSR (např. v Majského memorandu z ledna 1944). Podle Hrbka a Smetany československá strana v jednáních o své budoucnosti klidně nejprve ustoupila od plánu, který nevyhovoval sovětské straně, aby pak přišla s návrhem, jenž Moskvě vyhovoval...

Ještě před koncem války, s podporou všech "povolených politických stran", českoslovenští zástupci na ustavující konferenci OSN v San Franciscu bezvýhradně podporovali sovětská stanoviska; J. Masaryk to zdůvodňoval Benešovou dohodou s Rusy, že výměnou za nezávislost ve vnitřních záležitostech jsme vázáni direktivami Moskvy v zahraniční politice. Jak tomu ale mohl J. Masaryk věřit, když E. Beneš už v prosinci 1943 žádal Sověty o vměšování do vnitřních záležitostí (aby sovětská strana požadovala tvrdé potrestání všech provinivších se Slováků), když vládní delegát František Němec byl na osvobozeném území Podkarpatské Rusi (od 28. října 1944) jen bezmocným svědkem událostí? Politici povolených stran si nevzali poučení z toho, jak Moskva nechala vykrvácet varšavské povstání Armii Krajowej a prakticky zablokovala pomoc ze strany západních spojenců. Politické strany Národní fronty se naopak dohodly, že nebude připuštěna kritika Sovětského svazu a prezidenta Beneše. Pak se potvrdila známá pravda, že cenzura (všeho druhu) a diktatura jsou rodné sestry.

"Ike" voják, ne politik

Podle Hrbka a Smetany není jasné, proč se Američané zastavili na úrovni Plzně. E. Beneš na podzim 1947 vydal své Paměti a v nich tvrdil, že k přidělení Československa do sovětské sféry došlo pravděpodobně už na podzim 1943 na první konferenci `velké trojky" v Teheránu. Podle Hrbka a Smetany s tím Britové nesouhlasili, ale nedementovali to, aby neoslabili pozici prezidenta Beneše, v němž spatřovali hlavní hráz proti nástupu KSČ.

Britové si byli vědomi, že `osvobození Prahy a co největší části západního území Československa Američany by zcela změnilo poválečnou situaci v Československu a mohlo by ovlivnit i poměry v zemích s ním sousedících". Jednali o tom s_Američany, když spojenecká vojska rychle postupovala od Rýna k československým hranicím, sám premiér 24. dubna intervenoval u vrchního velitele spojeneckých sil Dwighta D. Eisenhowera. Zjistil, že "Ike" nikdy ani nepomýšlel na to, že by jeho vojska mohla postupovat do Československa, které považoval za část sovětské zóny. Brity to prý překvapilo : `Pokud si je Foreign Office vědom, neproběhly s Rusy žádné diskuse, které by Československo přisoudily do jejich zóny. Pokud je nám známo, neproběhly žádné rozhovory o rozdělení operačních zón v této části světa."

"Ike" získal sovětský souhlas k postupu na linii Karlovy Vary‑Plzeň‑České Budějovice, ne dál. Budoucí US prezident neobhájil dobře své počínání a dal šanci propagandistům tvrdit, že Západ odmítl pomoci krvácející Praze, a té přispěchala na pomoc Rudá armáda od Drážďan. Po Mnichovu 1938 i toto napomohlo propagandě, že bude lépe spoléhat výhradně na SSSR. Stalinovi se pak snadno podařilo v celém Československu naplnit svou zásadu "Ten, kdo dobude nějaké území, ten mu vtiskne i vlastní politický systém."

Národní a demokratická revoluce

Když už Říše nemohla likvidovat celé národy, její jednotky (především zbraní SS) při tzv. trestních výpravách stále likvidovaly celé obce. V květnu 1945 tak byly vypáleny Leskovice u Pelhřimova, Javoříčko u Litovle, Vařákovy paseky na Vizovicku. Další obce byly terorizovány jednotkami, které nesložily zbraně ani po kapitulaci Říše. Takové akce nutně vyvolaly reakce...

V obnovené ČSR politici nesplnili opakované sliby, že do vlády začlení i představitele domácího odboje. Rozjeli v zahraničí připravený program "národní a demokratické revoluce", který byl v podstatě protidemokratický.

Hrbek a Smetana píší o "hysterickém ovzduší" té doby. Byli vyháněni Němci ‑ transfer měl podporu veřejnosti a dostatečný souhlas velmocí už z let 1942‑1943. Trestáni byli okupanti a kolaboranti. O excesech při tom prvním se hodně mluví, ale neblahé pro perspektivu Československa bylo zejména to druhé ‑ vnesení institutu politického procesu do soudnictví.

Nový politický systém byl založen na monopolu politické moci stran Národní fronty. Na něm nemohly nic změnit ani `svobodné" volby v roce 1946, protože činnost dalších politických stran nebyla povolena a kritika tohoto systému byla také tabu. Slova o "jednotě národa" napomáhala centralizaci moci v nejsilnějších rukou.

V hospodářství získal výsadní pozici znárodněný sektor s administrativně náročným způsobem řízení a přirozeným sklonem omezovat ekonomickou soutěž a podnikavost. Přes nízkou produktivitu práce vláda přijala řadu sociálních opatření jako přídavky na děti, vánoční příplatek, prodloužení dovolené; což zatížilo stát i podniky. Obojí bylo základem budoucí hospodářské stagnace.

Hrbek a Smetana konstatují, že v celém mechanismu fungování politického i hospodářského systému `již byly zabudovány prvky, které měly způsobit, že "třetí" republika se stala krátkým přechodným obdobím před nástupem totality, podobně jako předtím republika "druhá".

Bylo to osvobození ?

Z českého hlediska je odpověď na tuto otázku naprosto jednoznačná : Vítězství Spojenců neznamenalo jen osvobození od německého útisku a útlaku, ale přímo záchranu před likvidací. Říše nemohla uskutečnit záměr po válce uvolnit český prostor pro německý živel ‑ třetina Čechů měla být poněmčena, třetina vysídlena kamsi na východ, třetina fyzicky likvidována. Z českého politického národa nacisté stačili zlikvidovat nejméně čtvrt milionu židovských občanů a značnou část původního cikánského etnika Sintů a Rómů, nacisté ještě před koncem války házeli živé lidi do plamenů. Pro tuhle vyhlazovací mašinérii by zavraždění dalších miliónů nebylo nepřekonatelným problémem.

Slováky vítězství osvobodilo od luďáckého režimu, který po vstupu německých vojsk na Slovensko přistoupil na teror vůči vlastnímu národu. Obyvatele Podkarpatské Rusi vítězství Spojenců zbavilo maďarského národnostního útisku, ale předalo je vrcholícímu stalinismu.

Nejvíce osobní svobody si v následujících letech užili Němci, kteří byli "odsunuti" do západních okupačních zón Německa, ti však za svobodu zaplatili ztrátou domova.

František Rozhoň, 2.5.2010
s použitím citátů z knihy "Draze zaplacená svoboda", kterou vydala Paseka Praha 2009

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí