Pro časopis Svědomí/Conscience 7/2010

Za vlády Jana Fischera ve stylu 1984

František Rozhoň

U nás je demokracie pomyslná, na demokracii si hrajeme a hra je umně organizovaná.
Zdeněk Mahler na ČRo 2 5. července 2010

Ctnost, mravně dobré jednání, je naučitelná, je však třeba především vědět co je dobro.
Sokrates

V létě 2008 jsem zde psal, že čas křiváctví je tu stále a opakuje se mnohé z toho, co naši vlast mocně postrčilo ke gottwaldovskému Únoru 1948. Ten vyhodnotila studie amerického Kongresu slovy

Nikdy od Machiavelliho doby nebyla většina vymanévrována s větší obratností.

Nikdy nebyly potencionální síly opozice dokonaleji zneškodněny.

Po Únoru a po Gottwaldovi vládl této zemi jistý Zápotocký. Do mě jako prvňáčka základní školy tehdy hustili zleva zprava, že Tonda Zápotocký má rád děti a je strašně oblíbený. Manipulátoři chválou kryli fakt, že za jeho vlády pokračovaly politické procesy a zapírala se existence politických vězňů, sám „oblíbený Tonda“ zapřel i probíhající měnovou reformu, jako údajní výtržníci byli souzeni pracující, kterým se ta reforma nelíbila.

Nedávno se rozhodující strany shodly na provedení experimentu na lidech a svěřily ochranu svobody a demokracie přetransformovaným antidemokratům, tedy těm, kteří už dříve akceptovali totalitní režim. Prvním náměstkem na vnitru stal ex-starší referent StB a premiérem ex-člen KSČ. Premiér Fischer začal být chválen jako kdysi Zápotocký. Už loni v listopadu v Hospodářských novinách Petr Honzejk premiéra tituloval Jan Fischer Superstar a psal, že čtyři z pěti Čechů ho milují a že lze s jistotou tvrdit, že Fischerem ustavený český rekord v oblíbenosti nějakou dobu přežije. Nezřízená chvála kryje fakt, že za Fischerovy vlády se dálo mnohé ve stylu popsaném v 1984 od George Orwella.

Lidé v 1984 žili v megastátě, který nebral vážně žádné zákony. Svobodní byli jen proléti, které věrchuška (takzvaná vnitřní strana) nepovažovala za nebezpečné. Proléti směli žít stylem, který považovali za přirozený. Často vyrůstali v ubohém prostředí, jejich obzor byl omezen sháněním živobytí, starostí o domácnost a o děti, spory a nade všechno zábavou. Byla jim tolerována obrovská kriminalita, celý svět pro sebe, zloději, banditi, prostitutky, překupníci drog, vyděrači všeho druhu. Věrchuška neměla zájem postavení prolétů zásadně měnit.

1984 se věrchuška mocně angažovala v ovládání zbytku společnosti. Manipulátoři dokázali každého i proti jeho vůli změnit v ječícího šílence. Přiměli ho bát se Ideopolicie, uznat, že svoboda je otroctví a největším zločinem závadné myšlení, thoughtcrime. Naučili ho podvojné myšlení, doublethink, což znamenalo věřit že svoboda je otroctví, že demokracie je nemožná a Strana je strážcem demokracie, odvrhovat morálnost a přitom ji vyžadovat, zapomenout na všechno co je třeba zapomenout, a když je zapotřebí to znova z paměti vylovit. Hlavní hrdina Winston Smith uměl odhadnout, co po něm vlastně Strana chce, a nacházel potěšení v práci na pozměňování minulosti, vybrané lži pak přešly do stálých záznamů a staly se pravdou. Nakonec se Smith neubránil kritickým úvahám a dopadl velmi špatně.

Mladí volili, co nechtěli

V české realitě se Fischerově vládě říká úřednická, nepolitická, přestože ministři byli nominováni i odvoláváni politickými stranami. Vláda měla zorganizovat volby a po dobu volebního klání spravovat zemi. Ty volby, jak trefně napsalo EURO 25 z 21. 6. 2010, vyhrál dvaadvacetiletý student Petr Ducháček z Drnovic u Brna.

Petr jako „ajťák“ znalý internetových technologií nejprve brigádničil u vedoucího analytického odboru KDU-ČSL. Když ten přešel do TOP 09, šel Petr s ním. Petr naučil Schwarzenberga vyslovovat slovo Facebook a se svým týmem udělal TOPce sociální webový systém MY.TOP 09 podobný tomu, který významně pomohl vyhrát US volby B. Obamovi. Stoupencům TOP 09 systém umožnil mimo jiné hledat další podporovatele v blízkém okolí, vytvářet skupiny, hledat pomoc a podporu, stahovat návody, šířit informace i nabízet zábavu, a získat mládež, která běžně pohrdá politikou obecně a politickými dinosaury zvláště. TOPka vyhrála „studentské volby“ i volby v Praze, mladí pomohli protlačit do Sněmovny mnohé politické dinosaury (Kalousek, Parkanová, Schwarzenberg).

„Proléti“ dneška

Orwellovo dílo není odtrženo od reality. V historii společnost nejednou řešila soužití s těmi, kteří přišli za lepším, ale žili především pro dnešek. Na Ostravsko tak kdysi přicházeli problémoví lidé z Haliče, kteří dokázali výplatu rychle utratit třeba jízdami v drožkách, což doma neznali. Každý slušný historik vám poví, jak se během pár generací podařilo problém vyřešit.

V české realitě romská otázka získala po Sametu novou dimenzi. I podnik, ve kterém jsem dělal, na příkaz zahraničního majoritního akcionáře vyházel Romy-kopáče a nahradil je stroji, věrchuška pak umožnila, aby vyrostla generace, která nepoznala, že rodiče chodí do práce. Fischerova vláda jakoby se bála, že v době upřednostňování lidských práv nad povinnostmi se nehodí použít k řešení otázky „sociálně vyloučených“ historií prověřenou cestu. Pokračovala v politice sestavování a placení skupin, komisí, vládních a evropských rad pro integraci. Výsledek působí orwellovsky, jakoby věrchuška neměla zájem postavení „sociálně vyloučených“ zásadně změnit a kriminalita byla tolerována.

Jednání podle Hitlera

Podvojné myšlení ovládá věrchuška celého mezinárodního společenství hlásícího se k volnému trhu. Vskutku soukromé firmy (kluby), chtějí-li uspět na trhu, si vybírají pracovníky (hráče) podle výkonnosti a ne podle smýšlení či barvy pleti. Věrchuška disponující penězi daňových poplatníků však ten trh svazuje ideologiemi „rovného zacházení“ či „boje proti extremismu“. Žádný skvělý pracovník nemá mít šanci, nevyhovuje-li normám na zaměstnanost žen, má-li šálu Dělnické strany či tetování použité kdysi dávno SS. Zvláště to poslední je diskutabilní. Kdo zná všechny symboly užité třeba jen nacisty?

I Fischerova vláda vsadila na ideologii. Nepoložila základy systémových reforem, mám písemně z Úřadu vlády že vláda „si zvolila boj proti extremismu jako svoji zásadní prioritu“. Úřad vlády sám však jedná extremisticky, na důkaz toho podrobněji zopakuji, o čem už jsem psal.

Milo Komínek se stal členem Vlastenecké republikánské strany (VRS), která vznikla v srpnu 1995 na základě soudobé platformy americké Republikánské strany, vyjádřené slovy „na svém po svém v těsné spolupráci s občany." Předsedou strany byl Jiří Sprušil, dříve vyšetřovatel báňských nehod a havárií u SNB v Ostravě, který v roce 1990 absolvoval speciální kurs pro policejní řídící pracovníky v USA a byl navržen do funkce republikového ministra vnitra, ale funkce v Praze odmítl. Sám Komínek VRS opustil, když v ní za nového vedení zaregistroval nedemokratické praktiky a i v roce 2010 byl navržen na vysoké státní vyznamenání. Z prostředků Úřadu vlády však Člověk v tísni vydal publikaci „Nezvaní hosté“ a v ní „odborník na extremismus“ Jan Charvát hlásal ničím nepodložené bludy, že VRS byla „po celou dobu své existence úzce svázaná s neonacistickým prostředím“ a je pro ni „typické nenávistné chování.“ Takové útoky na čest a pověst lidí jako J. Sprušil a M. Komínek jsou bezdůvodné. Navíc jsou zákonem zakázány, pachatelé však jako v 1984 ty zákony ignorují. Je-li toto financováno Úřadem vlády, zjevně jde o psychický terorismus se státní účastí.

Pojem „extremismus“, se kterým vláda operuje, je pojmem politologickým, manipulátoři z něj však dělají pojem trestně právní, aby mohli odůvodnit postih. Věrchuška pod ten pojem shrnuje různé názorové proudy, jak svědčí mnohé „zprávy o extremismu“. Tak v praxi uplatňuje univerzální systém pro úspěšnou manipulaci s lidmi, popsaný Hitlerem v knize Mein Kampf: „Umění vést, tak jak ho prováděli opravdu velcí vůdcové všech dob, spočívá v tom, že sjednotili pozornost lidu na jednoho jediného protivníka a dali si záležet na tom, aby se neobjevilo nic, co by pozornost tříštilo...; geniální vůdce musí mít schopnost zařídit, aby se různí protivníci jevili, jako by patřili do jedné kategorie. Jakmile nestálé masy stojí tváří v tvář opozici tvořené různými skupinami nepřátel, pak se probudí jejich smysl pro objektivitu a budou se ptát, jak je to možné, že všichni ti ostatní se mýlí a jen oni sami a jejich hnutí ne." Nacistickému systému se teď říká boj proti neonacismu.

K praktikám Ideopolicie, zaměřující se na odchylky od poslušnosti, se otevřeně přihlásila i Policie ČR, když policejní mluvčí Ivana Ježková informovala, že 1. máje 2010 policie bude nejvíce pozornosti „věnovat shromážděním s radikálnějšími názory“. Tak věrchuška přesně v duchu 1984 zároveň říká, že je NEMOŽNÉ UZNAT Voltairovo nepodkročitelné MINIMUM z počátků moderní DEMOKRACIE „zásadně s vámi nesouhlasím, ale budu se do krve bít za to, abyste ty své odporné nesmysly směl veřejně říkat", a že je STRÁŽCEM DEMOKRACIE

František Rozhoň, 5. 7.2010

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí