Pro časopis Svědomí/Conscience 9/2010

Ještě o Milanu Paumerovi

František Rozhoň

„Rodíme se a na tento svět přicházíme jako svobodní lidé a jako svobodní lidé máme právo proti svému zotročení či znevolnění bojovat všemi, opravdu všemi prostředky.“
Premiér Petr Nečas 4. 8. 2010 na pohřbu Milana Paumera

Konec studené války znamenal vítězství kapitalismu, nikoli demokracie…
Poskytněte lidem dobré možnosti nákupu a zapomenou na volnost, rovnost i bratrství. Současně s tím je přestane zajímat, kdo a jak jim vládne. Během jejich nakupování v supermarketech, jež lidem nahrazuje bohoslužbu, vládnoucí třída vede stát dle vlastních představ. A se souhlasem lidí, kteří si blahobytu cení víc, než se obávají ztráty vlastní svobody.
John Kampfner v knize „Freedom for Sale: Why The World Is Trading Democracy for Security“

Po druhém odboji musel přijít třetí. Mohla za to mimo jiné slova J. F. Dullese k E. Benešovi „nespoléhejte moc na nějakou výraznou americkou účast v poválečné reorganizaci Evropy.“ Dulles tehdy v červenci 1942 dodal „v Americe není moc idealismus a Spojené státy budou pevně stát jedině tam, kde mají své vlastní přímočaré zájmy.“ Rok poté naléhal prezident Roosewelt na E. Beneše, aby vyšel vstříc Sovětům a spolupracoval s nimi“. Tak i politici USA přispěli k tomu, že Československo sametově vklouzlo do sovětského bloku.

Poválečná „politická korektnost“ nedovolila připomínat, že kdo včera byl osvoboditelem, může dnes mít tvář populistického autoritáře. Jen málo lidí si včas uvědomilo, že se chystá únorové nekrvavé převzetí moci a po něm krveprolévání. K němu zaujali postoj i Milan Paumer s bratry Mašíny.

V jednapadesátém roce byli připraveni se zbraní v ruce pomoci povstání připravenému vojáky. Pochopili, že povstání selhalo, protože o něm vědělo příliš mnoho lidí a organizátoři byli zatčeni, než povstání začalo. Sami proto organizovali své akce v přísném utajení.

V třiapadesátém věřili zprávám Hlasu Ameriky, že Spojené státy činí poslední přípravy na konfrontaci se Sovětským svazem, a chtěli se v Západním Berlíně přidat k jejich bojovým silám. Vyšlo jich pět a bolševik proti nim poslal 24 000 ozbrojenců. „Lidová“ demokracie založená na „urvi moc a zacpi hubu opozici“ neunesla fakt, že někteří ozbrojenci se postříleli mezi sebou a další využili příležitost a také utekli do Západního Berlína; v duchu pořekadla „zloděj křičí chyťte zloděje“ obvinila Mašínovic partu, že jsou „fašističtí teroristé“. Mašínovic parta tehdy pochopila, že příčinou nacistického a bolševického řádění není nějaká vada německé či české povahy, ale svůdná přitažlivost totalitářských ideologií a arogantní pocit osudové předurčenosti, kterou probouzejí ve svých přívržencích; proto se proti totalitním režimům mají spojit lidé všech národů.

Milan Paumer a bratři Mašínové pak vstoupili do americké armády. Na osvobozování od bolševismu však nedošlo, USA zde neměly přímočaré zájmy. Z armády tedy odešli. S počínáním Mašínovců mají dodnes problémy ti, kteří už přijali bolševicko-fašistickou ideu, že svobodný je ten, kdo se dobrovolně oddá Straně, státu, národu, vůdci…

US demokracie

Spojené státy Americké často v zahraničí obhajují neomezenou demokracii. Pro politický systém USA však je daleko více typické, jak je nedemokratický. Jaká omezení klade na vítěznou volební většinu. Listina práv The Bill of Rights (prvních deset dodatků ústavy) je seznamem toho, co vláda nesmí bez ohledu na názor většiny. Ani autor americké ústavy James Madison nepovažoval Ameriku za opravdovou demokracii, podle něj by bylo lepší Ameriku označovat za republiku, v níž občané převádějí správu státu na své představitele. Když Paumer a Mašínové přišili do USA, téměř 70 % Američanů souhlasilo s tvrzením: „Můžeme věřit vládě ve Washingtonu, že většinou rozhoduje správně."

Paumer a Mašínové pak byli svědky demokratizace téměř každého aspektu amerického života. Od šedesátých let minulého století dodnes probíhá i demokratizace americké demokracie. To znamená, že americké politické strany, zákonodárství, vládní úřady a dokonce soudy se vědomě nechávají ovlivňovat občany. Do systému tak pronikly peníze, lobbisté a i fanatici. Washington dnes ovládají organizované skupiny sledující vlastní zájmy, a většina Američanů si stěžuje „lidi, jako jsem já, nechce nikdo vyslyšet." Když Francis Fukuyama snil v eseji o „Konci dějin“, že celý svět přijme jeden standard demokratického kapitalismu a bude trvalý mír, už jen asi 30 % Američanů víceméně věřilo vládě ve Washingtonu. Práce o americké politice nesly názvy jako Shrbeni směřujme ke Gomoře; Arogantní metropole; Zrada demokracie; Demoskleróza. Bývalý prezident Harvardovy univerzity Derek Bok pojmenoval svou souhrnnou studii americké demokracie The Trouble with Government - Potíže s vládou.

Milan Paumer se vrátil do Čech, bratři Mašínové ne. Všichni tři však mají problémy s českým demokratickým kapitalismem a já se jim nedivím. Každý má mít všechna práva a všechny svobody bez rozdílu politického nebo jiného smýšlení, to se podepsalo už za Gottwalda, ale policie stále dělí lidi podle názorů. Nedávný rádce 1. náměstka ministra vnitra se chlubí, že chtěl za politické názory dostat člověka do basy. A jako poúnorová věrchuška z kádrových důvodů odmítla oceňovat odboj otce bratří Mašínů (byl kdysi majitelem statku), dnešní věrchuška nechce ocenit odpor matky a strýce bratří Mašínů (než se politice Strany postavili, byli jejími členy).

Odboj byl přiměřený

Milan Paumer zemřel a začala přehlídka postojů k jeho a mašínovskému dílu. Rodný Kolín zvažuje udělit M. Paumerovi čestné občanství a na pohřbu promluvil premiér Nečas. Připomněl, že život koncem čtyřicátých let a počátkem padesátých let byl životem v otroctví a nevolnictví, a Mašínovci režimu čelili i se zbraní v ruce, což pokládali za jediné řešení. „Pokud tento postoj odsoudíme, zpochybníme morální hodnotu všech ostatních odbojů. Tedy odboje prvního i odboje druhého. A to třeba i protinacistického odboje mezi zářím 1938 a zářím 1939, který byl veden mimo válečný stav, a dokonce i protifašistického odboje v době druhé světové války… Jako svobodní lidé máme právo proti svému zotročení či znevolnění bojovat všemi, opravdu všemi prostředky…“ S tím postojem mám malý problém - ruší civilizační zvyk, že obrana má být přiměřená. I když se to mnohým nezdá, Mašínovský odboj přiměřený byl. Matka vstoupila do KSČ a za politické vězně do Akčního výboru Národní fronty, chtěla bojovat za demokracii přesvědčováním; ale když to nešlo, vstoupil odboj do další fáze.

Zásadně jiný názor než premiér zveřejnil Jiří Jírovec na Britských listech Činnost Mašínů, Paumera a dalších je jistě možné posuzovat buď pohledem zmraženým do počátku padesátých let. V roce 1953, kdy se prostříleli do Západního Berlína, jim bylo 21 až 23 let. Nevytvořili skupinu s nějakým programem. S časovým odstupem vypadají spíš jako dnešní mladíci, jejichž mozky jsou vymydleny propagandou počítačových her a výbuchů v akčních filmech.“ Mně se zdá, že Jírovec slyšel o příběhu Mašínovců jen z rychlíku. Bratři s přáteli do Západního Berlína vyšli s přáteli vyšli s 52 náboji do pistolí. Vypálili 15 nábojů, z nich část necíleně pro zastrašení pronásledovatelů. Je svérázným humorem tomu říkat prostřílení přes 24 000 ozbrojenců, kteří je chtěli uštvat i tanky. Bratři s přáteli navázali mimo jiné na W. Churchilla, který inklinoval k taktice neregulérní války a prosadil strategii „podpálení Evropy" jako nástroj a způsob boje proti Německu. „Dokud se britská armáda nevrátí na kontinent, musí být Německo vystaveno denní nejistotě a neustálé hrozbě podvratné činnosti všude, kde je to jen trochu možné a důležité. Šlo o jakési „tahání Hitlera za vlasy", při čemž bylo dovoleno vše,“ charakterizuje britskou taktiku Jiří Šolc. Mašínovské „tahat bolševiky za vlasy“ a pak se jít přihlásit do protibolševické armády, to podle mne byl super program.

Co je pravda?

Příběh Milana Paumera a bratří Mašínů má i podivné klony. Například dokumentarista Miroslav Kačor v knize Svědomí hrdinů „objeví“ známý fakt, že strýc bratří Mašínů Ctibor byl kontroverzní - po návratu z nacistických vězení bojoval proti Wehrwolfům, organizoval internační tábory a dával Němcům pocítit „staré německé metody.“ Ty se však nelíbily rodině ani armádě! Jindy politik Vojtěch Filip lže v televizi pod záštitou státní zástupkyně Galkové, že Mašínové nemohou do Německa, kde by je prý soudili jako zločince. Ve skutečnosti do Německa jezdí, Josef se tam oženil a žil! Velká lež je stále zaštítěna i státem a já s tím mám problém.

Postoj Paumera a Mašínů „společně proti totalitním režimům“ nezpochybňuje nikdo. Nejasno je v otázce, co je totalitní ideologie. Obvyklá odpověď fašismus, nacismus, komunismus je zlomkem pravdy. Vždyť „první moderní“ totalita vzešla ze slavné francouzské revoluce, která vyhlásila Deklaraci práv lidských a občanských a zavedla demokracii, ale neodstranila absolutismus absolutní moc krále bez omezení přešla na Národní shromáždění. Že i svoboda a demokracie amerického typu může vinou politiků přerůst v populistické autoritářství, varoval i Franklin Roosevelt: „Kdyby americká demokracie přestala fungovat jako živá síla, která se snaží dnem i nocí zlepšit osud svých občanů, vyrostl by v téhle zemi fašismus v plné síle.

František Rozhoň, 2. září 2010,
s použitím citátů z knih: Barbara Masin: Odkaz; Fareed Zakaria: Budoucnost svobody; Jiří Šolc:
Podpalte Československo!

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí