Z časopisu Svědomí/Conscience 2/2011

Viktorie

Irena Itisová

V dánském časopise Berlingske uveřejnili článek - dokumentovaný fotografiemi - o osmnáctiměsíční holčičce trpící vodnatelností mozku (hydrocephalus), jak leží opuštěná v dětské nemocnici v nepálském Kathmandu. Dali jí na židli, stranou vší lékařské péče. Ani postýlku pro ní nemají, ani čas zabývat se dítětem, které nemá naději přežít. Občas jí někdo nakrmí mlékem z kojenecké lahve. Říkají jí Ghane (velká hlava).

Ten článek si přečetla Cecilie Hansenová, ředitelka náborového oddělení olejářské dopravní firmy Maersk. Je sama maminkou. Má malého chlapečka Sebastiana, ještě mu není rok. Mateřské city mladé ženy se většinou promítají na všechny děti. Cítí bytostně, že láska a péče je živnou půdou pro zdárný vývoj křehkého nově narozeného tvorečka. Chce jí dát i cizímu nemocnému dítěti, které jí potřebuje v tím větší míře.

Příběh malé Ghane nedal Cecilii spát. Spojila se s fotoreportérem Mads Nissenem, od něhož se dozvěděla, že holčička je inteligentní, sleduje očima co se děje kolem, usmívá se když na ní někdo promluví nebo se jí dotkne. Rozhodla se: `Když nikdo jiný tomu dítěti nepomůže, musím já". Za pár dní odjela doprovázena Nissenem do Nepálu. V Kathmandu v nemocnici, vzala do náručí malou Ghane, která poprvé co je na světě slyšela něžná a laskavá slova a pocítila konejšivé mateřské obětí...

Cecilie potom obstarala soukromou kliniku, našla neurochirurga, projednala s ním možnosti operace s tím, že bude vše sama financovat včetně pobytu v nemocnici. Holčičku pojmenovala Viktorie. Věřila ve vítězství. Na EKG se ukázalo, že elektronické impulsy ve Viktoriině mozku jsou podobné jako u normálního dítěte. Byla naděje!

Chirurg proponoval dvě operace. Po dobu té první zůstala Cecilie v Kathmandu. Pak se musela vrátit do Dánska. Za týden proběhla druhá operace. Byla nesmírně náročná, trvala 6 hodin. Viktorie zápasila o život do druhého dne... pak ale zemřela na selhání srdce.(19.listopadu 2010).

Cecilie dostala do Dánska telegram: Buďte statečná. Snažila jste se. Všichni jsme dělali co jsme mohli. Byl to její úděl. Netrapte se.

Na otázku zda má pochybnosti je‑li její jednání bylo správné, Hansenová odpověděla: "Nemám vůbec žádné. Viktorie dostala několik týdnů laskavé péče. Nenechala jsem jí zemřít na té židli. Člověk nemůže zachránit celý svět, ale přece jen jsem někomu maličko pomohla".

Irena Itisová, Londýn, 5.března 2011;
Použitý materiál:
`The Love of a Stranger". Fotoreportáž a průvodní text. The Sunday Times Magazíne 27.2.2011

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí