Pro časopis Svědomí/Conscience 4/2011

Duch Sharona nebo hrůza z bytí?

Bohumil Kobliha

Arial Sharon nastoupil jako nový premiér Izraele v lednu 2003. Jeho pravicová strana Likud triumfovala. On sám nebyl žádná hrdlička (nechal např. likvidovat muslimského klerika Ahmeda Jasina) a jak pamatujeme vysloužil si přezdívku „Buldozer". To jednak pro svoji hmotnost a techniku postupu. Dal porůznu srovnávat se zemí - buldozerovat - palestinská obydlí. Přesto, oproti „super dravci" (superhawk) Benjaminu Netanyahu, jak ho nazval světový The Sunday Times (dále jen S.T.) z 2. listopadu 2002, nebyl zcela bez orientace. Nicméně ve své vládě dal místo ministra zahraničí právě Benjaminovi.

Rok na to byl svět šokován zprávou o izraelském nukleárním arsenálu (S.T. z 25.dubna 2004). Tehdy bylo zveřejněno „tajemství", že izraelská armáda má k dispozici asi 130 nukleárních bomb své vlastní výroby (dnes je jich minimálně 200) a jako nosiče bomb že jsou připraveny k použití rakety Jericho . a II. francouzského původu. To bylo výstrahou světu a záštitou, že na šedesátiletý růst Izraele se nesmí sáhnout. V té době Izrael také začal budovat po celém území „berlínské" zdi. Rozsáhlou reportáž o tom přinesl britský deník The Times (dále jen T.T.) 10. června 2004 a pak T.T. z 5. 5. 2006. Akt „zdi" blokuje aktivitu Palestinců. Zeď začala rdousit i křesťanský Betlém (Betlehem).

Ve středu 4. ledna 2006 premiér Sharon, pro stálé neshody s Benjaminem Netanyahu a v silném pracovním vypětí, zkolaboval následkem krvácení do mozku. Mozková mrtvice premiéra uvolnila nástup „Bibimu", jak přezdili Netanyahu jeho stoupenci. Sharon se ze zhroucení už nedostal a odpočívá dnes buď v pětiletém koma (žádné zprávy o něm) nebo existuje podobně jako Lenin v Mausoleu na Rudém náměstí.

Ovšem než se Bibi ujal skutečně moci, byla zde mezihra s novým min.předsedou Ehud Olmertem. Ten ale po porážkách v Libanonu a politické krizi v srpnu 2006 musel ustoupit dynamickému „super dravci" Netanyahu.

Bibiho moc pokračuje dodnes, přes občasná jakoby nedorozumění s prezidenty izraelské „ocelové pěsti" -totiž s USA, včetně s Barackem Obamou. Ten se sice tvářil, když Netanyahu nařídil a pokračoval v rozšiřování zástaveb na palestinských územích (Jerusalem, West Bank), že se jako pobuřuje, ale pak si sedli ke kávě v Bílém domě a společně se křenili na ten Boží svět a jak se mají rádi (viz foto a text v The Jewish News z 28. července 2009). Samozřejmě nic se nezastavilo, natož růst Izraele na Velký Izrael.

Ovšem svědomí Izraelců se ošívá, že všechna provinění proti řádu (ten Stvořitelův je nesmlouvavý, a ne jako ten co oni si pro sebe vymysleli) mohou či budou mít neblahé následky. V Londýně, v jedněch katolických novinách, jsem se dočetl už před třemi či čtyřmi lety, že se zde židé bojí nového holocaustu a že „antisemitské" projevy rostou. Proto se Izrael zajišťuje akcemi (atentáty) na místa i muže odporu všude po světě, a jako bylo nedávné zavraždění jednoho z palestinských Hamasovských předáků Mahmouda al-Mabhouh nebo starší vraždy jako byla ta Arafatova. Už v dubnu roku 1988 fyzická likvidace Khalila el-Wazir, zástupce vůdce PLO (Palestin Liberation Organisation), a chromého klerika Ahmeda Yassina (22. 3. 2004) pobouřila svět. O neustálém ostřelování a bourání na území GAZA, která se izraelskému protektorátu nechce podrobit, nemluvě.

I když to všechno nejsou malé hříchy, nejvíce čeho se Izraelci už dlouho obávají je rostoucí síla Iránu. Obavy se táhnou nejméně deset let. Soudilo se, že moc Islámské republiky Ayatollů bude zlomena subverzí západních spojenců, ale to se v důsledku rázné a důsledné strategie Mahmouda Ahmadinejada nepodařilo. Proto Izrael chce Irán vyřídit sám.

Už od roku 2001 má Izrael značnou vojenskou převahu nad všemi okolo, ze kterých nyní prakticky nezlomen zůstal jen Irán. Ten měl tehdy 335 tisíc mužů ve zbrani, zatím co Izraelská armáda čítala 570 tisíc vojáků. Tanků a obrněné vozby měl Izrael 10 500 (deset tisíc pět set) oproti Iránu s 3500 (třemi a půl tisíci) bojových vozidel. I raket měl Izrael dvakrát více než Irán. Ovšem tehdy, od roku 2001 musely napřed proběhnout války proti Iráku, tedy zaútočit současně na Irán nebylo ani možné. Pro Izrael je Irán navíc daleko a tak si museli do Perského zálivu, jak víme, poslat tři své ponorky a další lodě s raketami (pro strýčka Příhodu). To vše je ale na přímý útok málo, a spolehnout se na podporu bojové síly USA i bratrské Anglie právě nelze vzhledem k jejich bojovým akcím jinde (Afganistan, Libye atp.). Proto Izrael už delší dobu trénuje zásah proti íránským nukleárním laboratořím leteckým bombardováním a případně výsadky z helikoptér. V roce 2007 se objevily zprávy o přípravách leteckého útoku Izraele proti íránským laboratořím na obohacování uranu v Natanz, Araku a Isfahanu (S.T.- 7.1.2007). Obavy Izraele z „druhého holocaustu" stouply po vítězství Ahmadinejada ve volbách v roce 2008 (viz S.T.-16.3.2008), ale tehdy i Simon Peres, izraelský president, varoval Netanyahu před útokem na Irán (S.T.- 7.9.2008). Náčelník US braných sil admirál Mullen, vyloučil americkou pomoc při útoku, i když je hotov umožnit průlet nad Irákem. Jak při pohledu na globus každý může zjistit, Izraeli překáží ještě Sýrie a její vzdušná obrana. Z toho hlediska lze posuzovat probíhající uměle vyvolané „bouře" proti vládě v Damašku. Pro Izrael je dále nepříjemné, že Sýrie právě hostila (zřejmě čerstvou zeleninou) dvě íránské fregaty vyzbrojené nejmodernějšími raketami.

Superdravec Netanyahu jistě zvážil nárůst obranného potenciálu Iránu, ale přesto už minulý rok připravoval letecký útok, který byl naštěstí odvrácen jak opozicí ve vládě, tak v armádě, a dokonce varování přišlo i od významné výzvědné služby Izraele Mossadu. Následkem bylo, že náčelník Mossadu Meir Dagan pro neshody s Netanyahu tento rok rezignoval. Při přednášce na univerzitě v Tel Avivu prohlásil: „...útok na Irán by byla velmi bláznivá záležitost - spíše šílenství". Netanyahu v zápětí označil Dagana, za „bláznivého psa" a prakticky za zrádce. Přes všechna varování Netanyahův přítel, ministr obrany Ehud Barak, řekl loňského roku o útoku na Irán: „...to musí být teď nebo už nikdy". Útok na Irán nepřestal, přes resignace či výměnu ministrů, být aktuální. Současně v celém Izraeli probíhají cvičení protiletecké obrany. V Rumunsku, které je propůjčeno jako tréninkové území Izraeli, probíhají manévry leteckých sil Izraele. V červenci 2010 se jim v jižním Rumunsku (oblasti Buzau) zřítila jedna helikoptéra se ztrátou celé posádky (S.T.-1.8.2010). Izrael má od roku 2006 s Rumunskem smlouvu, která umožňuje používat jejich území jako cvičný prostor pro izraelskou armádu.

Ehud Barak prý řekl prezidentu Obamovi (S.T. -12.6. 2011), že Izrael je rozhodnut zaútočit na Irán „jak se bude hodit" (in due course). Co to má znamenat?

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn-Hendon, 26. 6. 2011

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí