Z časopisu Svědomí/Conscience 6/2011

Vánoční pozdravení

František Kožík

Když vzduchem táhne modrojasný dech
a oken svit se jiskrou mrazu zjasní,
když dlouhé večery snem dětí zkrásní
a kouzlo prosince nás začne hřát,
je čas odložit práci, ztichnout v básni
a zamýšlet se zas a vzpomínat.

Dneska myslím na ty, které jsem měl rád,
kdo dovedl mě v dětství láskou vést, k
do jménem dobra provedl můj křest
a pouště ve mně proměnili v sad,
kdo poradili mládí v spleti cest.
Kdoví kdo z nich šel navždy, navždy spát.

A na ty myslím, s nimiž jsem kus šel
a kdo svou jasnou myslí pomohli mi,
na duše s povahami statečnými,
i když krok jiných vratce znejistěl.

Ať kdekoli jsou, jsem dnes večer s nimi
a zdravím pýchu jejich čistých čel.

Ať stříbro vloček vyzpívá můj vděk
všem, kdo můj život ozdobili květem!
Všem, kdo byli mým jarem a mým létem,
kdo měli pro mne pohár, úsměv, lék!
Ať ke všem spěchá krásným zimním světem
vánoční list mých šťastných vzpomínek!

František Kožík

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí