Z časopisu Svědomí/Conscience 1/2011

Jsem jenom ženská

Irena Kopecká

Bylo mi dáno do vínku být ženou. Snad proto se nezajímám o politiku, tu nebetyčnou horu, na jejímž vrcholku je zapíchnut praporek "vysoká politika," ráda přenechám horolezcům k tomu způsobilým. Snad bych měla ještě dodat - k tomu trénovaným , jinak selžou už v prvopočátečním pokusu o zdolání velehory a při pádu zaměstnají často neúměrné množství členů záchranky. Je rovněž zajímavé, že tito netrénovaní hazardéři se v 97% už nikdy výstupu na zmíněnou horu nezúčastní. Oni toho ani nemají zapotřebí, neboť svým pádem si zajistí dlouhou rehabilitaci, během níž se rozhodnou, které místo v podhůří upřednostní.

A co ta tři procenta?

Je statisticky  n e d o k á z á n o  , že výstupy pořád opakují, stejně pak následné pády. Členové záchranné služby mají čtyřiadvacetihodinovou pohotovost a příslušní finanční poradci vlivem neustálého stresu v krátké době tak zestárnou a zešediví, že musejí být rychle nahrazeni mladými kádry.

Kde se tolik odborníků bere?

Kdo mluví o odbornících? Stačí, že jsou mladí a pohlední a že si sami odhlasují svůj plat.

Matka EKONOMIKA že má proto jenom oči pro pláč? Jich se to netýká! Nedá se rovněž přehlédnout, že všichni kolem politických horolezců mají finanční auru kolem své osoby tak silně zářící, že se domnívají, že oni sami se stali bohy.

Jestli jsem uvažovala o tom, že bych mohla pracovat aspoň v záchranné četě, že bych tu práci, jako osoba s ženskou intuicí, jistě zvládla líp než mnohý element mužského pohlaví?

To je tak: v současné době se v okolí pověstné hory POLITIKY pohybuje tolik lidí se samolibou svatozáří, že by to bylo na mě moc, měla bych pocit, že jsem ve falešném nebi, a to já nechci. Já se raději pomodlím otčenášek na procházce v polích. Tím je člověk tomu skutečnému Bohu blíž. Slunce září a já jsem šťastná v jeho čistých zlatých paprscích. Jdu po matičce Zemi, dotýkám se jí svými chodidly a nechávám do sebe proudit moudrosti našich předků, v ní odpočívajících. Nevnímám jednotlivá sdělení, neslyším věty ani slova, ale cítím nádherný klid a mír ve všech buňkách svého těla. Snad se tomu říká NIRVÁNA, já nevím, ale co si uvědomuji je, že horolezecké umění obyčejní lidé nepotřebují, ale bez čeho nemohou žít, je příroda. V ní se setkáváme s Bohem, kterého máme možnost pozvat do svého nitra. Tady leží klíč ke zdraví, klidu, lásce, k čestnosti a ke štěstí.

 Nesouhlasíte? Je to vaše věc, to víte, já jsem jenom ženská a politice nerozumím.

Irena Kopecká

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí