Z časopisu Svědomí/Conscience 3/2011

Popelka poezie

Irena Kopecká

To už se tak někdy stane, že člověk usedne v čekárně praktického lékaře, protože ho něco bolí. Přiznám se, že čekám nerada, a proto se snažím ukrátit si čas listováním v tisku a prohlížením letáků nabádajících k zdravotnické prevenci.

Červenožlutozelenobílou barvou mě upoutal malý letáček Český den proti rakovině. Vida, tak i  má svůj den. To je dobře, že Liga proti rakovině Praha vydala tento tisk spolu s celou řadou partnerů. Dozvěděla jsem se, kdo je generální a kdo hlavní partner, kdo je hlavní mediální partner, kdo je mediální, kdo je organizátor a přečetla jsem si celou řadu dalších partnerů. Bylo jich uvedeno celkem patnáct, ale kdy je Český den proti rakovině jsem se nedozvěděla, zato jsem byla nabádána: "Žijte jako z partesu, s chutí, rádi, bez stresu," což bylo doloženo obrázkem subtilní paní, hrající na trubku. Mimochodem, vážně jsem zapochybovala o jejím krevním tlaku a cholesterolu.

O něco níž je fotografie tlouštíka a štíhlé ženy, oba v plavkách, se sloganem: Láska mnohem více chutná, když tvůj partner není putna. Ať míň jí a víc se hýbe, pak teprve krásku líbe.

Popelko poezie, co všechno si musíš nechat líbit.

Na vedlejším obrázku spatřuji muže bez , v obou rukou drží několik půllitrů piva, v ústech má vraženou krabičku cigaret. Čtu: Co mám dělat, osude? Chci být přece fit! Půlka chorob ubude - přestaň kouřit, pít! Tak proč na obrázku je propagováno pivo a cigarety?

Obrátila jsem raději pozornost k jednotlivým bodům, nabádajícím správně žít.

bod 6. Pití - základ žití, jako na potvoru ne však alkoholu!

bod 7. Dvorně, jako hezké ženě, věnujte se hygieně.

Na protější straně je obrázek staršího pána na lavičce, svlečeného do trenýrek, v klobouku, vedle má odloženou košili a kalhoty, je na boso, v brýlích a celý ustrašený, jako by předem znal text ke svému fotu: Chytej lelky nebo sumce, ne však příliš mnoho slunce! Tenhle děda chytit může, leda rakovinu kůže.

Další, prosím!

Zavírám leták a vstupuji do ordinace. Jste nějak stísněná, vítá mě paní doktorka.

Krčím rameny, rychle si vyřizuji to, co potřebuji, a odcházím. Myslím na to, že letáček má patnáct partnerů, a nikdo si nepřečetl ty bláboly. Po příchodu domů si vařím čaj a usedám k dalším letákům, neboť se mi na schránce odlepil nápis: Nevhazujte letáky. Beru do ruky časopis, který otáčím na poslední stránku a čtu: Začíná léto - babičko, dědo, teto . . .Dvacátá sezóna Vašeho kupka, bude to letos pořádná šupka!

U dalšího obrázku, kde jen kormidlují čtyři nohy v prostoru se dovídám: Novinky senza, odvážné, skvělé, budete letos zůstávat déle! Na souši, na vodě paráda, jupí - už se to dětem v hlavě teď kupí!

Je nad mé síly sledovat všechny obrázky, přeskakuji na poslední řadu a dovídám se: Skákadla, hrady! Nehrozí pády? Neboj se, Hynku, měkké to bude, peřiny leží kolem si všude. Hynku? Tak to jistě bude někde Jarmila. Pravda, přeskočila jsem obrázek dívenky, jejíž tvář krášlí ruka vizážistky. Celý jemný ovál tváře je zmalován zeleně, stejně jako její rty. Tak to je novodobá Jarmila? Čtu: Příměstské tábory budou tam denní, tak to se vážně dneska moc cení. Servis i péče profi a oukej, malují Zuzku, právě se koukej! Tak Hynku, a máš to, žádná Jarmila, ale hastrmanka Zuzka!

Těkám očima a jsem ujištěna: zábavy letos bude tu dosti, dohlédnem také na Vaše kosti. To mají tolik úrazů? Obvykle člověk podvědomě mluví o tom, co ho trápí. Váhavě sleduji poslední text k obrázku s barevnými koulemi: Barevný fotbálek můžeš si zahrát a potom výšlap ve směru ‑ na hrad! Možnosti velké -větší než v telke.

Odkládám časopis. Jako červená nit se mi hlavou vine, to jsme to dopracovali. Z Popelky poezie je holka pro všechno s naším tichým souhlasem, a přece záleží na každém z nás, jak se k tomu postaví. Nebo se mýlím ?

Irena Kopecká

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí