Pro časopis Svědomí/Conscience 6/2011

Oráš-li brázdu, neotáčej se!

Irena Kopecká

Mám vynikající psychoterapeutku. Ona je vlastně masérka bezvadně ovládající svou profesi, ale kromě toho vidí auru člověka. Přečte si ho, sotva se objeví ve dveřích. Říkejme jí třeba Anička. Když k ní přijdu, mám dojem, že právě vyšlo sluníčko, které mě hřeje po celou dobu, kdy jsem s ní. Kromě toho vždy prohodí nějakou moudrost, která mi pomáhá řešit můj současný problém. Zrovna jako minule. Opět na mě doléhala úzkost z útrap, jež jsem prožila a nějak jsem se z toho nemohla dostat. Nemluvila jsem o tom, trochu jsem se styděla, že nedovedu sama tyto starosti hodit za hlavu.

Najednou slyším Aniččin hlas: „Když jsem chodila k mému učiteli jógy, řekl mi jednou – oráš-li brázdu, neotáčej se! Chápete?“ zeptala se. „Budete-li se otáčet, pak brázda, kterou oráte, nemůže být rovná.“

Ano, pochopila jsem. Hledět vpřed, nevracet se k bolesti. Chci, aby má brázda, kterou orám, byla rovná, lesklá, na níž je radost pohledět. Poděkovala jsem za správná slova přicházející ve správný čas. Kouzelná Anička!

Dovolte tedy i mně, abych vám popřála jen samé rovné brázdy opojně vonící životem.

Irena Kopecká

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí