Z časopisu Svědomí/Conscience 1/2011

Jak jsem se mýlil - nikoli v politice

Jindřich Koudelka

Tam se mýlí jiní...

Když "nás humanisty" opustil pan Kocáb, věru, že jsem "nesmútil".

O jeho nástupci "na poli humanitním" jsem věděl jen tolik, že je občasným přispěvatelem do časopisu Te Deum, což pro mne, hlupce a lehkomyslníka, bylo dostatečnou zárukou věrohodnosti. Takže žádné: Důvěřuj, ale prověřuj! O to neuvěřitelnější byl výrok o "žhářích z Vítkova", a tak - tumáš čerte kropáč! Místo Kocába je tu Joch! "Joch přináší velmi osvěžující pohled, proto s ním spolupracuji" ‑ "Proto jsem si pana Jocha vybral, jelikož jsou jeho názory inspirující" /premiér Nečas/. Nejen pro Vás, pane premiére, možná i pro psychiartra! Jednou řečnická exhibice před Úřadem vlády proti antidiskriminačnímu zákonu / to je zákon na ochranu "nedotknutelných", aby se stali ještě nedotknutelnějšími ./ , podruhé, to už ze židle téhož Úřadu: "Kdyby to český trestní řád umožňoval, zasloužili by si žháři z Vítkova trest smrti." / A co rozčtvrtit, pane Jochu?/

Komu dal Pán Bůh úřad, tomu prý dal i rozum. Jsou však jedinci, co rozum pobrali sami od sebe, jen tu židli vzali od Pámbíčka a od pana premiéra. Ta úřední, stejně jako ševcovská trojnožka , spojuje prý nebe se zemí a potom ten, kdo na ni usedne, rozumí, jako Jiřík z pohádky, řeči ptáků a zvířat, ale třeba i letům na Měsíc, stejně jako trestnímu právu!

Je‑li svět pluralitní i hierarchický a přece fungující, proč by se potom řečnická exhibice před Úřadem vlády a výrok na adresu souzených měli vzájemně vylučovat, že? Vždyť je‑li vše relativní, jak nám tvrdí filosofové /pán je též filosof!/, je potom jedno, zda je něco nahoře nebo dole nebo zda jeden výrok je pravdivý a druhý nepravdivý. Jeden předchůdce "našeho filosofa" přece dávno prohlásil, že Bytí a Nicota jsou totožné ! / Traduje se, že ještě před ním totéž tvrdil chovanec jistého ústavu!/

Přesto i sedláka s největšími brambory bude pan poradce těžko přesvědčovat, ať "po selsku" či "po filosoficku", že černé a bílé není rozdílné anebo že pojmy diskriminační a anti... jsou totožné! Než pan poradce přispěchal se svojí troškou do mlýna, měl jako správný filosof prokázat, že proces nebyl diskriminační ani monstrprocesem, a že tedy výrok na adresu "žhářů z Vítkova" je spravedlivý. Jestliže proces nebyl monstrprocesem, proč to masivní nasazení sdělovacích prostředků, včetně televize? Byl‑li monstrprocesem, proč se pan poradce /přes lidská práva/ neozval proti způsobu jeho vedení? A proč ta výše trestů, když i brutální vrah utýrající dítě k smrti, je souzen podle nižší trestní sazby? Anebo proč i velmi nebezpečné činy "sociálně vyloučených" živlů nejsou kvalifikovány jako rasistické /třebaže rasistické jsou!/, ale jen jako přestupky proti občanskému soužití?

Měl tento monstrproces výší trestů i způsobem jeho vedení odradit ty, kteří by se jakkoli dotkli "nedotknutelných", když ze strany státu není ani náznak snahy tento letitý / a narůstající/ problém řešit? Anebo měl tento proces vyvolat nostalgické vzpomínky na monstrprocesy padesátých let minulého století a na "šou" pro jejich tehdejší publikum? Na adresu toho nynějšího napsal na internetu jeden z diskutujících: "Fízlové a novináři". To, že matka jednoho ze souzených nebyla vpuštěna do soudní síně /zřejmě neměla bezpečnostní prověrku!/ napovídá, že soud se konal ,jako kdysi, před vybraným publikem! Poznámka na internetu měla tedy pravdu: "Fízlové a novináři!" Nebyl pak tento proces veden v duchu /a intencích/ antidiskriminačního /odporné slovo!/ zákona, proti kterému pan Joch řečnil? Potom to znamená, že před schizofrenií není jist ani filosof! Možná ale, že tenhle filosof schizofrenií netrpí. Možná je to znalost sovy pálené jak a před kým načechrávat peří a kam nasměrovat nasliněný palec? Ostatně, jako ředitel Občanského institutu /OI/ tyto znalosti dávno má! Citace z internetu: "Velmi vehementně se zastává USA a Izraele. Podporuje USA a Gerge Busche, jmenovitě invazi do Iráku!" A také "Kdyby byly oceňovány skutky a ne iluze, Nobelovu cenu míru by od roku 1945 každoročně získaly ozbrojené síly USA a Izraele" /R. Joch 17.1.2006/ .Aspirace na výrok století nebo na místo v ústavu? Jsou dva pohledy, jak tuto větu nazírat: pohledem psychiatra nebo zmíněné sovy pálené. Pro druhou variantu hovoří zpráva British Helsinki Human Rights Group, která uvedla, že OI dostával finance od americké letecké společnosti Locheed Martin, která nabízela čs. armádě stíhačky F16 Fighting Falcon. Ale hlavní finance pocházejí od amerických nadací Erhardt Foundation a William H. Donner Foundation, část peněz i od českých institucí jako např. od Třineckých železáren. V době největšího "finančního rozkvětu" OI /před krizí/ výše darů za jeden rok dosahovala prý pěti až šesti miliónů Kč. Neslyšet pak "His master´s voice" dost dobře nejde, že?

Jeden pán s poněkud zvláštním jménem, Markus Pape, a s ještě zvláštnějším posláním - emisar EU pro dohled nad dodržováním lidských práv pro "sociálně vyloučené" /zřejmě obdoba komisařů, přicházejících kdysi z opačné světové strany/, klepnul, ač nechtěně, hřebík na hlavičku, když v televizi označil souzené za pěšáky, zatímco praví původci sedí prý doma u počítačů. Agenti provokatéři z padesátých let u počítačů nesedávali, ale svoji práci odváděli i bez nich !

Každá doba si žádá své. Padesátá léta minulého století si, kvůli naplnění své třídní doktríny, žádala vesnické kulaky, americké špiony, vatikánské pavouky křižáky, ale hlavně protistátní skupiny, a tady začínala "práce v terénu". Tu a onde se objevovali "poslové Svobody", přicházející ze "Západu" a klepající na dveře předem STB vytipovaných osob. Členové takto vzniklých skupin odcházeli od soudů s dvacetiletými nebo doživotními tresty, často i s trestem smrti!

Dnešní doba o kulaky nestojí. Poptávka je, také kvůli naplnění jisté doktríny, po rasistech, antisemitech, neonacistech, popíračích holocaustu a po teroristických skupinách, a tak se znovu rozejely "práce v terénu"! Na ně ukazuje i "vítkovský případ", kdy ne tajné služby se vši nejmodernější odposlechovou technikou, ale pan Nobody to byl, kdo "vítkovské žháře" odhalil - náhodně /!/ ‑ prostřednictvím mobilního telefonu /!/, což ovšem cílené odposlechy tajnou službou i existenci "terénních pracovníků" v tomto případě vylučuje, že? / Nebo ne?/ Jak ale velká může být, dle počtu pravděpodobnosti, možnost takto náhodného odposlechu? Jedna k miliónu, k deseti či ke stům miliónů? A lze to vůbec? Přesto se to prý stalo, a zrovna tady a teď!

Jsou to v tom éteru záhady! Že by ten solární vítr? Nu, proč ne? Působí‑li na lidi, proč by ne na mobily? Možná, že vlastník zázračného mobilu ví i to, kdo "žhářům z Vítkova" dal ten "správný tip", ovšem s nesprávnou informací, že "vytipovaný objekt" není obydlen a slouží jen jako skladiště kradených věcí? / Ostatně, tatík Natálky měl jít sedět za krádeže/. Takže, pane Jochu, nikdo nechtěl zabíjet děti! Kolikrát asi informace o "neobydleném objektu" byla zřetězena a jakými cestami a cestičkami se dostala ke "správným příjemcům"/?/ , neboť "tipaři" a "terénní pracovníci" ‑ potažmo agenti provokatéři s předešlým režimem nevymizeli. /Ostatně, nevyužívaly hned po válce americké a jiné tajné služby zkušeností nacistických agentů?/ Vzpomínky na "posly Svobody" z padesátých let tu, v případě "vítkovských žhářů", velmi ožívají!!

Konat policie a justice jak jim ukládá povinnost, zcela určitě by se dobraly až k prvnímu článku řetězce, kde se ona zločinná myšlenka zrodila, a odkud pak po partyzánských chodníčcích doputovala k vytipovaným "příjemcům".

Pan emisar měl pravdu: "Praví původci sedí u počítačů"!

Potom spravedlivé rozhořčení pana Jocha běží sice dobře, ale špatným směrem. Bude‑li pan filosof opět někdy někde řečnit, ať správně "po filosoficku" , ale raději "po selsku" vysvětlí, co má na mysli. Výrok: "Kdyby to český trestní řád umožňoval... " vysvětlovat nemusí. Pro takovýto výrok zná čeština slovo - hanebnost! Ta expresivněji akcentovaná pak slovo ‑ zhovadilost! /kopání do mrtvol zhovadilostí je!/

Stejného výroku jako na adresu "žhářů z Vítkova" se od něj můžeme dočkat i v případě "neonacistického smýšlení" nebo za vylepování samolepek, za což už rok /!/ byli ve vazbě Michaela Dupová a Patrik Vondrák, zatímco miliardoví rozkrádači jsou vyšetřováni na svobodě, zřejmě proto, aby na Bahamách nebo Seychelech mohli "chytat bronz".

Takže, pane Jochu, zkušenosti ukazují, že česká justice je natolik "flexibilní", že všechny "kauzy" zvládá sama - bez inspirací a přicmrdávek zvenčí!

Jindřich Koudelka

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí