Z časopisu Svědomí/Conscience 1/2011

Slepá cesta vývoje

MUDr. Jaroslav Lhotka

Každé nové náboženství vytvořilo novou bibli. Biblí komunistů je marxismus. Komunisti tvrdí, že zkažená lidská společnost se dá napravit revolucí, třídním bojem a diktaturou. S každým novým náboženstvím nastoupil koloběh sobectví pro moc a slávu. Falešní proroci neříkají nic pravdivého, dobrého, krásného, ani nábožného. Faleš je podstatou přetvářky. Maska slouží k upevnění boje proti PRAVDĚ. Tak tomu je v moderní době liberalismu. Jeho jádrem je svoboda bez PRAVDY, humanismus bez Boha, demokracie bez poctivosti a lidská práva bez spravedlnosti. V pohledu k věčnosti jsou zde dvě skupiny lidí: ti, kdo důvěřují Bohu a cítí se před Ním s kajícností jako hříšníci, a ti druzí, kteří jsou vzdáleni od Boha a žijí v zlatých časech loupežníků, jak to vidím dnes a denně v ČR. Pro poctivce byly blažené doby, když se po usvědčení ze zločinu usekávaly ruce bez prominutí trestu, mřelo se v hladomornách středověku a lapkové skončili na popravišti. Středověké právo nahánělo malověrným strach a odpuzovalo je od zločinů. V dobách humanismu došlo k zneužívání nevědomostí bližního, jeho důvěry a slabosti. Dnešní vstup do partajní demokracie je duchovní bídou vládnoucích ničemů, opovrhujících křesťanskou morálkou, že s poctivostí se dá nejdále dojít v životě, k Bohu.

Marně se Lenin s ničemy a následovníky snažili všemi mocenskými prostředky vyhubit křesťany a nahradit křesťanství marxismem leninismem. Podařilo se jim zbídačit a okrást národy a poslat na smrt desítky milionů lidí, ale křesťanská morálka "Nežít ve lži" dále žije. Nelhat a nekrást platí za režimu, když se vyznává úcta k Bohu a Kristu. Dnešní politici jako za totality komunisti se mylně domnívají, že problém lidského štěstí se dá vyřešit jednou provždy, kdy se lidé naučí milovat své hříchy novým náboženstvím, kde místo Boha vládne mamon a tak se stanou moderními otroky hříchů a neřestí. Vážit si života je takto podřízeno uctívání zlatého telete. Mamon je hnací silou ekonomiky 21. století a vládne všude, kde je vytlačen Bůh z mysli jako u Izraelitů za Mojžíše. Nic nového pod sluncem.

Židé v Rusku dvacátého století přivítali povětšinou říjnovou revoluci. Obrovské mašinérie zla potřebovala dostatek obětí, aby se stala "velkou" jako za Velké francouzské revoluce. Bez zločinců Lenin ani Stalin nemohli budovat vražednou říši zla. Přes varovný hlas Pia XI. A jeho protikomunistické encykliky, varující národy před komunismem, nalezlo se v Evropě dosti natvrdlých intelektuálů; důvěřují zločincům. Patřil u nás mezi ně básník Jaroslav Seifert. Co je platné, že na sklonku života dostal Nobelovu cenu za literaturu, když podstatnou část života zasvětil budování komunismu, všeničícímu krásu života z Boží vůle. Služba Bohu nezotročuje člověka, vede ho ke svobodě ducha. Protiklad komunismu!

Za udržení bolševismu v Rusku může prezident USA Wilson. Postavil se proti intervenci armád Dohody, jak ji požadoval vrchní velitel a francouzský maršál Ferdinand Foch, katolík, jenž ani nebyl připuštěn v r. 1919 na pařížských mírových jednání k uspořádání Evropy ke kulatému stolu. Prezident USA Roosevelt, svobodný zednář, pomohl Stalinovi rozšířit říši zla v Jaltě, za 2. sv. války, kde se vše upeklo, jak bude vypadat Evropa po válce. Bolševická komanda smrti dostaly volnost u svých západních spojenců pátrat po uprchlých bělogvardějcích a deportovat je už v letech 1944‑1947 do SSSR. Nejinak tomu bylo u nás po tzv. květnovém osvobození 1945. Naši spojenci na Východě či na Západě jsou nespolehliví. Když je Bůh a Kristus vytlačen ze společnosti, jde morálka stranou. Nejinak je tomu dnes. Bídnou hodnotu mají tzv. války za demokracii, které vedou USA a státy NATO na Středním východě. Nakonec dostali svobodu muslimští fanatici v boji proti křesťanům. Podle údajů Vatikánu exodus křesťanů po porážce Saddámova režimu v Iráku nabyl biblických rozměrů. O tom se v neoliberálním tisku nepíše, ani o tom, že v EU soužití s muslimy v rámci multikulturní společnosti nefunguje pro uzavřenost muslimů vůči hostitelské zemi a jejím mravům. Nenalhávejme to, co není!

Když je národ tupý, tak mu vládnou lotři, i dnes. Zákony proti přirozenosti, co se smí a nesmí narodit v rámci tzv. ochrany reprodukčního zdraví ženy v zájmu interrupce, jsou v protikladu záchrany vymírajících druhů živočichů a rostlin. Zelení stejně jako ostatní političtí demokraté jsou amorální k lidskému embryu a jeho ochraně práv od početí. Životní prostředí, ve kterém žijeme, je ovládáno barbary, k půdě jako živitelce se chovají klausovsky, jako za bolševika. Pokud nedojde k odideologizování ministerstev, k nápravě hrubých chyb a nedostatků nedojde nikdy ze strany partajních demokratů. Na životním prostředí jsme všichni závislí, bez ohledu politické příslušnosti. A právě zde se nedávno odehrála ničemnost s ulitím peněz pro ministra Drobila jako demokrata. Aféra vyšuměla, jak už to chodí v partajní demokracii po 20 let. Co bylo čisté, uspořádané a funkční po generace se zničilo reformami komunistů. Národ si proletářskou kravatu pod šibenicí nechal navléknout Národní frontou už v r. 1945, aby nemohlo dojít k zvratu,  marxistická ideologie je stejně nebezpečná jako byla nacistická s rasismem. Závist se stala hnací silou poválečného vývoje. Komunisti pak utvrdili nevěřící v protikatolickém myšlení po únoru 1948 filmovou tvorbou: Jan Hus, Alois Jirásek, Proti všem. Socialistický stát byl budován bez Církve, Boha a Krista, a skončil s vysokou kriminalitou. Nejinak je tomu dnes. Masarykův životopisec Emil Ludwig dokonce se vyslovil o Stalinovi, že je to člověk, jehož péči by bez váhání svěřil výchovu svých dětí. Mnoho zahnívajícího bylo při budování demokracie po roce 1918 v československém státě. Takové osvícenství zde už jednou bylo a skončilo válkami, přitom mělo zahájit proces modernizace bez Boha.

Současné Evropě schází duše, mluví a píše se jen oekonomických reformách, oteplování , nedostatku pitné vody, ale nic neslyším o úpadku morálky ve světě. Dětské a mládežnické domovy nebudou láskyplná obydlí pro rodiči nechtěné děti. Zdeformovaným státním koštětem se vždycky zametla špína pod koberec, i na Pražském hradě, aby neskončily zlaté časy loupežníků. Postaru se žít nedá, hlásali už komunisti. Jde o slepou cestu vývoje, k nihilismu, pohrdání životem od početí. Kde je spravedlnost, tam není třeba charita. Jsou vznešenější cíle nežli jen mamon a zlaté tele. Divadlo Járy Cimrmana se svými schismatiky a heretiky v rouše beránka v ekumenickém dialogu hlásá přizpůsobit se kulturním změnám naší doby. Bezbožná společnost tápe jako v tunelu bez světla. Tím Světlem je Kristus pro všechny doby. Komu mohou křesťané věřit, když politici jsou zkorumpováni a trpět pro Krista se jim nechce? Kdyby politici dělali křesťanskou politiku a nikoli politiku Bruselu, nedošlo by k deformě morálky a duchovní prázdnotě.

MUDr. Jaroslav Lhotka, Jičín

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí