Z časopisu Svědomí/Conscience 5/2011

Cesta ideově pomateným časem

MUDr. Jaroslav Lhotka

Přes 200 let probíhá proces odkřesťanštění Evropy. Dnes dostupuje vrcholu svými pochody homosexuálů, zatímco pedofilové usilují na Západě o svou legalizaci. Komunismus vnesl do poválečné společnosti zmatek a politici nebyli schopni, jako v dnešní době, zakázat komunistickou stranu, protože jejich prvořadým cílem bylo vytvořit společnost s protikatolickým zaměřením, přestože se tímto počínáním nahrávalo komunistům. V poválečné ideologii byli ocejchováni za klerofašisty, jako dnes jsou cejchováni nacionalisté za extrémisty a neonacisty, protože mají smysl pro pořádek a právo. Policie svou brutalitou zásahů proti pokojným demonstrantům na severu Čech dokazuje, že je neschopná. I kdybych žil v ráji na zemi, tradiční katolická morálka byla a je dodnes překážkou v bolševizaci a demoralizaci neoliberály.

Proroky za starých časů kamenovali, jak se dočteme v Bibli, ve středověku je upalovali a dnes je vláčí v masmédiích blátem urážek, v době vlády pomatenců, jež si ani nevidí na špičku svých prolhaných nosů, protože tvrdí, že postaru se žít nedá, jako to říkal Klement Gottwald a přitom podepsal tresty smrti nevinným lidem, odsouzeným zkorumpovanou bolševickou justicí.

Občanské fórum propagovalo pod Havlem myšlenku "Nejsme jako oni" a tak umožnili převlékání komunistům za neoliberály, takže novodobý liberál je dnes k nerozeznání od komunistického alibisty svou morálkou a mravností, protože zavrhnul učení Církve, že před Bohem jsou si všichni lidé rovni, Desatero nepotřebuje, je bez víry, sobecký, prolhaný, násilnický, stále reformuje, aby mlžil pravdu o zlodějnách, kterých se dopustil on a jeho kolegové. Pravá reforma je míra jednoho metru. Za život jsem zažil mnoho reforem a všechny byly k ničemu dobrému.

Tradiční křesťanská katolická morálka je plnění deseti vět Božího zákona, nic víc, nic míň. Protože místo Boha se v dobách pokroku ujalo uctívání fetiše, z pokrokového člověka se stal člověk na duchovní úrovni hovada, jemu jde jen o materiální výhody, především o dobré koryto či žlab v každém režimu. Komunisti říkali: "Člověk, to zní hrdě!" A na popravišti skončily miliony obětí bolševického ráje. Takový je komunismus na cestě ideově pomateným časem.

Protože dějiny jednoho tisíciletí naše politiky neponaučily, aby si vzali z historie příklad a přestali se osočovat pro kus politického žvance, cituji pasáž z knihy Karla Marxe "Revoluce a kontrarevoluce 1848 v Německu": ...fyzická a intelektuální schopnost německého národa podrobit si, pohltit a asimilovat svoje bývalé východní sousedy je, a tato pohlcovací tendence ze strany Němců vždy bývala a stále ještě je jedním z nejmocnějších prostředků, kterými civilizace západní Evropy byla šířena na východě tohoto kontinentu, že se může zastavit pouze, jakmile germanizační proces dospěje k hranicím velkých, stmelených a neroztržených národů, schopných nezávislého národního života.

Bůh byl k našemu národu milostivý a dobrotivý na rozdíl od Karla Marxe Mardocheje, odpadlíka od Jehovy. V dnešní době je to opět reálné, kdy jde o sjednocovací proces v Evropě pod Německem. Pařížský velmistr Grand Orientu, svobodný zednář Henri Ragache, jenž přijel na pozvání prezidenta Havla v r. 1990, netajil se přesvědčením, že dnešní svět uvidí opět velkou revoluci, tentokráte uvnitř katolické církve, v souladu s moderními idejemi: bude zavedena nová teologie, náboženský pluralismus postaví katolickou církev do jedné řady s ostatními, protikřesťanskými, aby přinesla pro katolíky náboženskou vlažnost, pak lhostejnost, až výstup z Církve. Při návštěvě Moskvy v r. 1991 prohlásil, že legalizace potratů na Západě je dílem zednářských lóží, jejich členové pronikli do všech politických stran a ty jsou jimi ovládány. Západ teď začal legalizovat eutanazii. Nastává soumrak Západu.

Proti tradici katolické církve v USA bojuje současný prezident Barack Obama, jako jeho předchůdce, bývalý prezident Bill Clinton, přítel V. Havla. Všude doma vidím staré tváře, nikdo z nich není autoritou hodnou následování z hlediska přirozeného mravního řádu a pořádku. Křesťané, kam se potom podějeme?

Jen deset vět, a přesto mám obtíže nalézt takového politika, jenž by nelhal a byl čestný natolik, abych mohl opět důvěřovat, že to s námi myslí upřímně v této komedii převlečených šašků za demokraty. Demokracie to není jenom diskuze v duchu TGM, to je právo mít čisté svědomí před Bohem, jenž mě stvořil, nikoliv podle Marxe význam práce na polidštění opic; abych žil v souladu s Desaterem a nemarnil čas k životu, vědět, kde je mé místo v pravý čas a ten nepromarnit s politickými stranami bez křesťanských zásad.

Komunisti si myslí, že opět přijde čas, kdy se budou podílet na moci v obrozené Národní frontě, jako to měli snadné od května 1945. Oběti komunismu nás varují. Tomu se ve škole neučí, místo zaujal pokrok. Co by tomu řekl liberál Palacký, nebo Rieger, staročech, jeho syn se stal komunistou. Největším bohatstvím člověka je mravní a morální charakter. Ten dnešním politikům se nedostává, protože sešli z cesty za Kristem, která je úzká, nepohodlná, ale jediná správná, na rozdíl od cesty široké, pohodlné, s množstvím zatáček.

MUDr. Jaroslav Lhotka, Jičín

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí