Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2011

Státník státnických postojů aneb politik v moři pucfleků

Jára Meců

„Životní jubileum bylo v dnes již zaniklém světě důvodem k hledání spíš toho pozitivního, a to dokonce i u osoby, kterou z nějakého důvodu nemusíme mít v lásce. Většině současných medií ovšem cosi jako slušnost evidentně chybí." V článku L.N. 23. června nadepsaném DAREBÁKOVY NAROZENINY historik umění a architektury Pavel Kalina píše: „Sedmdesáté narozeniny Václava Klause provázela masivní kampaň napříč různými médií, která svým rozsahem a nechutností překonala všechny předchozí projevy na téma. Václav Klaus - nepřítel lidstva. Co mě zajímá, je způsob, jakým dnes média dokážou zatočit s kýmkoli a s čímkoli."

Pavel Kalina píše, že jsme se dostali do situace, která ohrožuje chod naší civilizace jako celku a to bez ohledu na to, jak se nám líbí nebo nelíbí jeden konkrétní politik. My dodejme, že předchozí prezident Václav Havel prezidentující se slibem věrnosti Československé republice a se stejným slibem v jejím zbytku republice České byl kupodivu ve všech médiích veleben a oslavován. Šel s proudem a ke světlým zítřkům světoobčanství jako pravý a zřejmě už od narození Evropan jako poleno. Inu, není Václav jako Václav. A protože není následku bez příčiny, chci dnes poukázat na příčiny, ze kterých média manipulují masy do protiklausovských postojů a nálad. Nedá se přehlédnout, že náš prezident není ničí loutkou na drátkách ani cvičeným papouškem. Řekne, občas nediplomaticky, to co si myslí, neočekává potlesk a proti lidem zmanipulovaným je obrněn. Názory našeho vnitřně svobodného politika si netroufne vyslovit žádný z evropských prezidentů.

Kdo nemá hlavu jen na nošení klobouků, ten Václavu Klausovi rozumí. Za nejhorší ohrožení světa považuji odnárodňování států, přechod ke globálnímu vládnutí a environmentalismus. Těchto dvou věcí se já bojím více než AI Kajdy, vzkázal z návštěvy Austrálie prezident Václav Klaus. Jeho řeč by měla být čitelná pro většinu našich občanů. Václav Klaus do knihy dějin nebude vstupovat jako něčí lokaj, ale jako státník demokratické republiky v obraně práv občanů a národa. K potvrzení této domněnky nezbytně patří znovu připomenout to nejpodstatnější z jeho projevu proneseného k výročí 28. Října, vzniku Československé republiky: „Má stát, který jsme převzali od našich předků jako specifické a neopakovatelné dědictví v současném světě ještě vůbec nějaký smysl? Cítíme ho jako něco hluboce uloženého v našich myslích a srdcích? Nepřijímáme ho pouze jako jakýsi neutrální prostor, zaměnitelný za jakýkoli jiný? Nestává se pro mnohé z nás jen "správní jednotkou", ke které ztrácíme jakýkoli hlubší osobní vztah?", řekl pan prezident a pokračoval: "Pokud ano, pak by byla dnešní oslava našeho státního svátku jen prázdným gestem a mystifikací veřejnosti. Potom bychom si měli nahlas přiznat, ŽE JSME GENERACÍ, KTERÁ SE ČESKÉHO STÁTU VĚDOMÉ VZDÁVÁ. ŽE JE NAŠE TISÍCILETÁ STÁTNÍ HISTORIE U KONCE, ŽE JSOU NAŠE ZDĚDĚNÉ TRADICE, ZVYKY, KULTURA, ZPŮSOB MYŠLENI A Z NICH VYCHÁZEJÍCÍ SPECIFICKÉ ZÁJMY JIŽ JEN SKANZENEM FOLKLÓRNÍCH ZAJÍMAVOSTÍ, PROTOŽE ŽIVOT JE UŽ JINDE.“

Pokud tomu tak ale pro většinu z nás není, pokud i nadále autenticky vnímáme naší společnou národní existenci jako cosi odlišného od národní existence Němců, Francouzů, Britů, Rusů, Američanů a dalších svébytných národů, potom z toho něco plyne. Potom svoji kotvu, svůj stát, životně potřebujeme. Potom se k odkazu, tradicím a těžce nabytým zkušenostem našich předků obracíme právem. Potom jeho existenci a hodnoty musíme bránit. Potom si -se všemi z toho plynoucími důsledky - musíme uvědomit, že historie ještě neskončila, ač se nás o tom po pádu bipolámího světového uspořádání někteří falešní proroci snažili přesvědčovat. Myslím že právě v této otevřeností, ve svobodě myšlení, úcty k pravdě a vlastnímu svědomí spočívá velikost prezidenta České republiky.

Kdo rozumí, naslouchá s hlavou obnaženou. „JSME SVĚDKY TOHO ŽE SESKUPENÍ EKONOMICKY NEJSILNĚJŠÍCH A POLITICKY NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH STÁTŮ SVĚTA USILUJE O TO, STÁT SE NEFORMÁLNÍM PŘEDSTUPNĚM GLOBÁLNÍ SVĚTOVÉ VLÁDY. VLÁDY ZCELA ODTRŽENÉ OD DEMOKRATICKÉ LEGITIMACE - LEGITIMACE OBČANŮ. VLÁDY, KTERÁ, AŤ JIŽ BUDE MÍT FORMÁLNÍ RÁMEC JAKÝKOLI, BUDE FAKTICKY ROZHODOVAT O NAŠICH ŽIVOTECH BEZ NAŠÍ ÚČASTI A MOŽNOSTI OVLIVNĚNÍ. V TAKOVÉM USPOŘÁDÁNÍ BUDE POJEM OBČANSTVÍ RYCHLE ZANIKAT. DEMOKRACIE BEZ OBČANA JE VŠAK PROTIMLUV A LEHKOMYSLNĚ NAVRHOVANÉ SVĚTOOBČANSTVÍ JE POUHOU MYSTIFIKACÍ, MATENÍM POJMŮ A MANIPULACÍ.“

Poukázal jsem na příčiny, abychom lépe porozuměli všem těm snahám prezidenta ponížit. O posledním takovém pokusu jsme se dočetli z jeho návštěvy v australské Cambeře, kde při návštěvě parlamentu odmítl projít bezpečnostním rámem. "Bezpečnostním rámem neprojdu, jsem prezident", řekl Klaus a vrátil se do hotelu. Bezpečnostní kontroly, jak všeobecně známo jsou v Česku i ve světě běžné kvůli bezpečnosti prezidentů a ústavních činitelů, ne obráceně. „Nevzpomínám si, že by kdekoli na světě někdo o něco takového žádal hlavu státu. Pro mě je to bezprecedentní krok," řekl L.N. šéf hradního protokolu Jindřich Forejt. A naše babička, které žádná zpráva neujde řekla: "Vidí jim do karet - pašák!"

Jára Meců, srpen L.P. 2011

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí