Z časopisu Svědomí/Conscience 6/2011

Pravý význam vánoc

Józa Novák

"Boha nikdy nikdo neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá na srdci Otcově, ten o něm podal zprávu."
Jan 1, 18, Petrův překlad

Snad nejzáhadnější lidská myšlenka je myšlenka o Bohu. Někteří lidé si Boha představují jako hrozného až nepřístupného, zatímco jiní lidé Ho přirovnávají k obyčejným tvorům. Apoštol Pavel o tom píše k Římanům 1, 23, když praví, že lidé "zaměnili vznešeného nesmrtelného Boha za pouhé vyobrazení smrtelného člověka, ptáků, čtyrnožců a plazů." (Petrův překlad)

Skutečnost, že člověk Boha hledá a že se klaní různým modlám, dokazuje tu pravdu, že člověk Boha potřebuje. Něco mu v jeho nitru praví: "ty patříš svému Stvořiteli. Miluj Ho a služ Mu". Jenže člověk tomuto vnitřnímu hlasu vždy nerozumí a někdy mu i vzdoruje. Pak se obrací k různým modlám a bohům vymyšleným. Proto Bůh přišel v Pánu Ježíši Kristu, aby se lidstvu dokonale zjevil. Přišel v lidském těle, aby ho lidé mohli vidět, slyšet a následovat. (Zájemci mně mohou napsat o traktát: "Proč věřím v Boha", kde tuto otázku podrobněji vysvětluji. Pište na: Józa Novák, 1601 Bramsey Dr., Mississauga, Ontario, L5J 2H8, Kanada.)

Vzpomínám si na jednu ilustraci jak pan profesor přírodních věd - zoologie - který snad věřil v Boha, v jakousi Svrchovanou Bytost, ale nevěřil v božství Pána Ježíše Krista. Říkal, že to je nad jeho inteligenci a pochopení, aby Bůh věčný a nekonečný musel přijít s nebe na tuto zem v lidském těle. Jednoho dne když se procházel, přišel k mraveništi. Jakmile mravenci zpozorovali, že tam někdo je, začali nervózně běhat sem a tam. Pan profesor je chvíli sledoval. Snažil se mravence nějak ujistit, že jim neublíží, protože je jejich přítel. Když se situace neměnila, odešel zklamán a rozčílen. Vykřikl: "Hloupí mravenci! Já se snažím vás přesvědčit, že vám neublížím, protože jsem váš přítel, ale vy mně nerozumíte." Když odešel, uvažoval o tom zda-li je vůbec nějaká možnost s mravenci komunikovat. Usmál se, mávl rukou a řekl: "Nesmysl! Jedině kdybych se stal mravencem a v jejich řeči a jejich způsobem jim to vysvětlil." V tom Duch Boží ho osvítil natolik, že pán profesor poklekl na tom poli na kolena a uvěřil v Pána Ježíše Krista. Řekl: "Odpusť mi to Pane Bože, že jsem byl tak dlouho nevěřícím. Právě nyní jsem to pochopil proč Ty Bůh věčný a nekonečný jsi se stal člověkem, když jsi o vánocích přišel v lidském těle. Jistě to bylo proto, abys mně a všem jiným lidem, mohl oznámit a vysvětlit tu záhadnou pravdu v naši řeči, že nám neublížíš, že nás miluješ, a že jsi nám v Pánu Ježíši Kristu přinesl odpuštění a život věčný, skrze Jeho oběť na Golgotském kříži. A svým životem, učením a příkladem nám ukazuje jak máme žít s lidmi kolem sebe v bratrské lásce, v úctě, v sebezapření a pochopení."

1. V Pánu Ježíši Kristu Bůh neviditelný se stal Bohem viditelným. Náš text praví, že "Jednorozený Syn, který spočívá na srdci Otcově, ten o něm podal zprávu." (Jan 1, 18) Přesný překlad tohoto verše je, že Pán Ježíš odhalil Boží slávu a zjevil lidem Jeho čistotu, svatost, milost i lásku. Víme, že před Kristovým narozením lidé o Bohu neměli jasnou představu. Nevěděli, jak vypadá, ani co od lidí očekává. Častokrát si Ho představovali co Boha přísného, nepřístupného a lhostejného vůči člověku a světu. K tomuto závěru přišli z Mojžíšova zákona, který praví, že "Hospodin, tvůj Bůh, je oheň sžírající." (V Moj. 4, 4) Pán Ježíš nám dokazuje tu pravdu, že Bůh je Otec laskavý, plný milosrdenství a pochopení. Nabízí nám svoji pomoc a úlevu, když volá: "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout." (Matouš 11, 28) Dr. Petrů toto slovo "odpočinout" přeložil "občerstvením". Toto pozvání, ať už k odpočinku nebo občerstvení, je od samého Boha pro všechny lidi. Boží milost a láska jsou jako čerstvý pramen, který nikdy nezamrzá ani nevysychá. (Napište si o traktát: "Odpočinek", ve kterém tento verš, Matouš 11, 28, vysvětlují.)

2. Bůh daleký v Pánu Ježíši Kristu se stal Bohem blízkým. Do příchodu Pána Ježíše Bůh byl kdesi na nebesích, daleko od lidí. Byl nepřístupný a nepochopitelný. Kdežto nyní "Emannuel" Bůh je s námi a mezi námi. Podívejme se, jak blízký je Bůh, když leží v Betlémských jeslích jako bezmocné dítě. (Lukáš 2, 7) Později Ho vidíme, jak pracuje v truhlářské dílně v Nazarete. Je lidem blízký, když učí kolem Galilejského jezera (Matouš 5, 1-2), když zázračně rozmnožuje chléb a nasycuje zástupy lidí (Jan 6, 1-15), když uzdravuje nemocné (Matouš 9, 20-23) a dokonce křísí mrtvé (Jan 11, 43-44). Je lidem blízký i v tom, že na poušti zápasí s pokušením a vítězí nad pokušitelem (Matouš 4, 1-11). Je nám ještě bližší, když hovoří s hříšnými a dává jim odpuštění a novou naději na lepší život (Matouš 9, 2). Bůh je lidstvu nejbližší, když Pán Ježíš umírá na Golgotském kříži jako Beránek Boží, aby odstranil hřích světa (Jan 1, 29). Dnes Bůh už nemůže být blíž, než je, protože podle II Korintským 6, 16 Bůh přebývá v srdci každého věřícího křesťana, protože věřící jsou chrám, kde sv. Duch přebývá. Nyní ti lidé, kteří byli bez Boha a bez naděje na světě, "v Kristu Ježíši jsou synové a dcery živého Boha". Čteme: "Protože však teď jste spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdáleni, stali jste se blízkými Kristovou krví." (Efezským 2, 13) Římanům 8, 16-17 dodává:

Dostali jste však dar, který přísluší stavu těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch, že jsme Boží děti. Když však děti, dostane se nám dědictví: dědictví od Boha a spoludědictví s Kristem. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy." (Oba texty jsou z překladu od Dr. Petrů)

3. Konečně vidíme, že v Pánu Ježíši Kristu Bůh Stvořitel se stal Spasitelem a Zachráncem. Toto je ten nejkrásnější a největší zázrak prvních vánoc. Vlastně to je ten pravý a jediný význam Božích vánoc - Pán Ježíš Kristus, jak to oznámil anděl Boží Betlémským pastýřům, když řekl: "Nebojte se, hle zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově." (Lukáš 2, 10-11) Jinde čteme, že Bůh přišel hledat člověka, aby ho zachránil od hříchu a zahynutí. Čteme, že "Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo." (Lukáš 19, 10)

Prý v Číně je náboženská skupina, která má mnoho věrných následovníků a přívrženců. Věrní poutníci často jdou k hoře "Taishan", kde vysoko v horách je chrám. Než věrný poutník dojde k posvátnému místu, musí projít několik bran a vyšplhat se na 7,000 schodů. Na vrchu je nádherný chrám modré oblohy. Poutníci tam obětují různé dary, u víře, že svého boha uspokojili a získali jeho přízeň. Pak jdou domů přesvědčeni o boží ochraně, vědění a požehnání. Prý tato náboženská skupina má velký počet přívrženců. Jenže Písmo svaté nám zjevuje tu pravdu, že člověk Boha takto nemusí hledat na vysokých horách ani na posvátných místech. Skutečný Bůh není uzavřen v budovách. On je Všudypřítomný a bydlí v srdci každého upřímně věřícího křesťana, jak jsme už poukázali z I Korintským 6, 16 a II Korintským 6, 16. Právě o vánocích Bůh v Pánu Ježíši Kristu přišel s nebeských výšin dolů na tuto zem, aby nám zjevil svůj plán a svojí vůli. O vánocích slavíme toto Boží sestoupení na naši zem.

Navíc, svaté Písmo nám zjevuje, že spasení není výsledek lidských zásluh, ani toho, že člověk něco vykoná nebo svojí moudrosti či schopnosti ho docílí. Spasení je z pouhé Boží milosti a je zdarma, jak praví Efezkým 2, 8-9, "Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit." I když spasení je Boží dar pro všechny lidi, tento převzácný dar, jako každý jiný dar, se musí přijmout pokornou vírou a s vděčností, jak praví apoštol Jan 1, 12, "Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi." Ano, všichni mají tu možnost přijmout Boží dar, Pána Ježíše Krista, a být spaseni. Jenže spaseni budou pouze ti, kteří tento dar přijmou. Dejte si letos o vánocích ten nejvzácnější dar, přijměte Pána Ježíše Krista za svého Spasitele a Vůdce.

Drazí čtenáři, zamyslete se opět nad zázrakem a významem prvních vánoc. Jistě poznáte, že to nejsou dárky, stromeček, jídlo, dovolená ani přátelé, ale narození Božího Syna a našeho Spasitele Pána Ježíše Krista. S radostí a vděčností služte tomuto živému Bohu, který se zjevil v Pánu Ježíši. O vánocích jděte do kostela a skloňte se před svým Stvořitelem a poděkujte Mu za tento vzácný dar, za svého Vykupitele. Když tu možnost nemáte, abyste do kostela šli, pomodlete se doma. Přečtěte si pozorně Písmo svaté u Matouše 1-2 a u Lukáše 1-2. Na obou místech je popsán tento zázrak Kristova narození. Takto prožijete zvláštní radost a požehnání ve svém srdci, protože poznáte pravý význam Božích vánoc.

Józa Novák;
Neoznačené Biblické texty jsou z Ekumenického překladu.

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí