Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2012

O manažerském státu

Dodatek k článku
Jak se také ničí právo vládnout si

(Z memoranda zpracovaného v rámci III. odboje v červnu 1949 a vydaného 1995)

Ve střední a východní Evropě (Německo, Rakousko, Rusko) nezvítězila včas demokratická revoluce a nedošlo tudíž k liberalismu ani k socialismu. Tyto státy nemohly ovšem zabránit hospodářskému vývoji a vzniku kapitalismu a jeho krisím a vyhnout se řešení naléhavé, palčivé otázky uspořádání hospodářských poměrů. Ale jen jediný z nich, resp. z jejich nástupních států, dal se cestou demokracie: Československo. Národy všech ostatních po delší či kratší době odvrhly po první světové válce získanou demokracii a zvolily cestu autokratickou, ovšem v nové, moderním poměrům přizpůsobené formě diktatury a totality, již označujeme jako manažerský stát.

Manažerismem nazýváme úsilí o ovládnutí společnosti nebo její části hrstkou jedinců pod účelem osobní moci a blahobytu za použití ideologické korupce mas a těch prostředků, které skýtá současný společenský a technický pokrok. Produktem tohoto úsilí je společenský útvar sui generis, manažerský stát, vědeckými prostředky udržovaná a uskutečňovaná diktatura.

Struktura tohoto státu nebyla hned hotova, právě tak jako cesty k němu. Obojí, struktura státu i cesty k jeho uskutečnění, se rodilo v revolucích a převratech od začátku XX. století ze změti utopistických plánů snílků a revolucionářů, chtivosti dobrodruhů a chladných úvah uchvatitelů moci, až v podobě současného SSSR a komunismu vykrystalisoval dosud nejdokonalejší typ manažerského státu.

První zdařilý náběh k uskutečnění manažerského státu se stal v carském Rusku - tento úmysl se zračí ve známém Leninově výroku, že Rusko může být právě tak dobře spravováno čtvrtmilionem bolševiků, jako to dělalo čtvrt milionu statkářů. V Rusku byl nejen živý vzor vlády úzké vrstvy nadřazenců a revoluční tradice proti nim, nýbrž také zejména byly tam do značné míry nahromaděny síly, jichž manažeři potřebují ke svému vzestupu k moci. Ruská revoluce byla provedena primitivně, cestou přímého násilí, ale s dobrými postřehy z hlediska manažerského státu: postátnit hospodářství, zavést jedinou politickou stranu, zmocnit se tisku a všech prostředků, vytvářejících veřejné mínění, zajistit si monopol mocenských prostředků. Příznivé okolnosti, provázející průběh revoluce, umožnily, že manažerský stát, ještě nedokonalý a tápající ve svých přednostech a vadách, se ujal. Komunisté v Rusku postupně vyřídili přemíru svých nepřátel - socialisty, sedláky, měšťanstvo, církev, inteligenci i dřívější opory carismu, úřednictvo a důstojnictvo - vychovali si novou generaci, neznající při uzavřenosti SSSR nic než komunismus a z něho zas jen jeho skutečné i domnělé přednosti, vybudovali svou moc a promysleli – s občasnými zkouškami (Maďarsko, Německo, Čína) - taktiku, jak se jednou zmocnit světa. Zatím co komunisté v SSSR budovali a prokousávali se svými chybami a odvykali ortodoxním předsudkům, objevily se ve světě manažerské plagiáty. Nejdůležitějšími jsou nacismus v Německu a fašismus v Itálii, nehledě k jiným menším, ale neméně poučným diktaturám, vybudovaným na stejné základně.

Německo a Itálie byly nad pomyšlení dobře organisovány, ale cíl, který byl dán masám, mohl sice nesmírně nadchnout jejich národy - Velkoněmecko a italské impérium - nemohl však nadchnout svět, který měl být dobyt. Tento nedostatek při získávání mas, romantický způsob zahraniční politiky, hrůzné násilí a nespravedlnost, jichž se dopouštěly na těch, kteří nepatřili k vyvoleným, to jsou příčiny, proč tyto režimy přes mimořádné vypětí sil, které nad vší pochybnost prokázaly, tak brzo po svém vzniku a tak neslavně skončily.

Zatím, jak bylo řečeno, SSSR se vybudoval, převzal organisační vynálezy Německa a Itálie, poučil se z jejich chyb a zdůraznil své přednosti, t.j. hlavně svůj všesvětový ideál komunismu: všem bude lépe, až nebude bohatých, jejichž majetek si rozeberou chudí, a výrobní prostředky budou náležet nejvýš spravedlivému lidovému státu, který zaručí rovnost všech lidí.

To je ovšem teorie. Neboť prakticky komunismus není nic jiného než návod, jak v době společenského a technického pokroku za využití všech možností, které skýtá - obecné hlasovací právo, propaganda, síla organisace policejní a masové, pokrok ve výzkumu, jak získávat lidi a sledovat veřejné mínění- lze se zmocnit vlády ve státě a postupně v celém světě.

Převzato z Prameny k dějinám III. odboje I. - Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948-1949

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí