Z časopisu Svědomí/Conscience 3/2012

Čekání na politika

Ing. Ludvík Doležal

Současná ekonomická situace ve světě je obdobná té, jaká byla těsně před vypuknutím velké krize v roce 1929. Má i stejnou příčinu - politiku nevměšování se státu do hospodářských problémů. Vyřešit by je mohly nové programy veřejných prací. Obdobné programu New Deal, který ve 30. letech vyhlásil F.D. Roosevelt v USA.

Současný světový vývoj kapitálu, kde na finančních trzích lavinově rostou spekulativní obchody a umělé machinace s kurzy valut a cenných papírů, ohrožuje ekonomiku celých států. Prof. Dembinski ze Ženevy již před časem uvedl, že během 15 let vzrostl objem světového produktu cca 3x, objem světového kapitálu 8x, ale finančních transakcí 15x. Finanční trh se stává samoúčelným a podkopává ekonomiku mnoha států.

Renomovaní světoví ekonomové jsou zmateni masovou nezaměstnaností a rostoucí bídou v době nevídaného hospodářského rozmachu, kdy stoupá produktivita práce a vznikají pohádková bohatství. Připomíná prý jim to léta třicátá, i když připouští, že časy jsou jiné a ekonomika také.

Stejně jako tenkrát  burzy lámou rekordy, nové technologie oslňují. Dnes je to internet a notebooky, tenkrát radiové přijímače a automobily. Tenkrát jako dnes si lidé mysleli, že hospodářský pokrok je nezadržitelný a nezvratitelný. Léta dvacátá údajně přinesla novou éru. Heslem naší doby je nové paradigma, jehož divotvorné síly (počítače, deregulace, privatizace, flexibilita) činí ekonomiku trvale výkonnější a stabilnější.

Velcí současní ekonomové však dodávají, že kdo z dnešní situace není zmaten, nerozumí situaci. Což je hezký bonmot, ale moc nám nepomůže.

Zdá se, že od velkých ekonomů se spásy nedočkáme. Bude to chtít Politika, který nazve věci pravými jmény, neskrývá se za zjemnělinami a nemlží. Politika, který se postaví proti diktátu současného jedině správného myšlení, jemuž Francouzi říkají pensé unique,  a které (tehdy jako dnes) nás staví před dilema: opustíš-li lasser faire, zahyneš.

Politika tohoto ražení jsme už měli. Dostal se k moci v roce 1933, kdy bezbřehý liberalismus podkopal základy kapitalismu, připravil nespočetné miliony lidí o práci, uvrhl je do bídy a zasel sémě revolučního odporu. Nikdo nevěděl, jak se to stalo a jak z toho. Pouze komunisté se radovali z Velké deprese, v níž spatřovali důkaz Marxova tvrzení, že kapitalismus zhyne na vlastní vnitřní rozpory.

A tehdy se objevil Politik s velkým P, který odvážně a rychle vybudoval ochranná sociální opatření, zavedl pravidla hry a posílil viditelnou ruku státu. Ideologové liberalismu jej nenáviděli, prokleli, obviňovali ho, že otvírá dveře komunismu. Ale on dobře věděl, že sociální zabezpečení, podpora v nezaměstnanosti, veřejné práce, zemědělské dotace, férové mezinárodní obchodní smlouvy, zaručené minimální mzdy, ohraničená délka pracovní doby, kolektivní vyjednávání a smluvy zachraňují kapitalismus před sebou samým.

„Míra pokroku“, prohlásil, „nespočívá v tom, zda zvýšíme blahobyt těch, kteří již mají dost, nýbrž v tom, zda zabezpečíme ty, kteří mají málo.“

Zaměstnanost se začala zvyšovat zásluhou státního programu veřejných prací. Stavěly se nové školy, poštovní úřady, letiště, mosty, tunely, kanalizace, podporovalo se umění, chránilo se životní prostředí. Stabilizační sociální prvky Nového údělu, kterému odpůrci nemohli přijít na jméno, zachránily kapitalismus před kapitalismem.

Uhodli jste. Čekáme na Politika, jako byl  Franklin Delano Roosevelt.

Podle zahraničních pramenů zpracoval Ing. Ludvík Doležal

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí