Z časopisu Svědomí/Conscience 6/2012

Kdo koho v lesích okradl?

Čestmír Hofhanzl

Ad. MF-DNES, 23.10.2012, Pavel Páral

Mám-li v krátkosti a srozumitelně popsat problém „tržní“ loupeže, která již více než dvacet let jde do podstaty Českých lesů, musím definovat problém, jeho kvality, specifika, hřiště a hráče, kteří tuto „loupež“ rozehráli.

Les a dřevo, jako hospodářská komodita, má hospodářský cyklus sto let. Výnosnost lesa je za celou tuto dobu malá, jen mezi 1-4%. Pokud tedy vlastníkovi při těžbě zcizí zloděj nebo „kupec“ čtyři stromy ze sta, nemá vlastník ze svého lesního majetku žádný zisk. Zisk, jehož část by měl ze zákona investovat do obnovy svého lesa.

Nejsem-li lupič či záměrný škůdce, tato fakta nemilosrdně diktují způsob hospodaření s lesem i prodej dřeva. S lesem se nepodniká.

Práce v lese si má vlastník dělat s vlastním personálem, nebo zaměstnávat místní rodinné firmy, které mají nejmenší režii. Prodej dřeva se dělá na odvozním místě nebo z dřevoskladu. Dřevo a kmeny rozsortimentované dle kvality a ceny prodává vlastník sám, nebo přímo zodpovědný zaměstnanec. Jedině a výhradně tímto způsobem lze na lese z dlouhodobého hlediska vydělat.

„Tržní“ reforma počátku devadesátých let toto vše popřela. Šéfem reformní skupiny a „padrinem“ v oblasti vykradení finančních zdrojů z lesů byl kapelník country kapely Patrik Jan Mičánek a jeho „boys“. Tato skupina obsadila všechna klíčová místa v oboru. Způsob „hospodaření“ a prodej dřeva ve Státních lesích přizpůsobili svému „tržnímu know how“.

Tunel na peníze „našetřené“ ve dřevě v lesích spolehlivě fungoval více než dvacet let. Z těchto peněz byly placeny politické strany a média. Podle potřeby se otevírají či zavírají významná či potřebná ústa.

Věděli a ví to všechny postkomunistické, demokratické vlády a presidenti. Žádný z demokratů a státníků za ty roky nedostal odvahu do tohoto penězovodu zasáhnout, pokusit se jej byť jen regulovat nebo ho dokonce zavřít.

Kasička však začíná být pomalu ale jistě poloprázdná. Zkušení lesníci odhadují, že ve Státních lesích zbývá již jen asi osm roků dřeva v těžební zralosti. Pak bude nutné snížit těžby a těžit slabší a mladší sortimenty.

Viděl jsem režii, založení a provozování té kasičky. Od počátku jsem na to upozorňoval ministry, premiéry, interpeloval ve Sněmovně, psal do novin. Výsledek žádný, jelo to dál.

Jan Mičánek, zdá se, skončí jako Ostap Bender, hrdina slavných knih Dvanáct křesel a Zlaté tele ruských satiriků Ilfa a Petrova. Ostapa Bendera příšel o zlato, které si nakradl při útěku z Ruska. Při přechodu přes rozmrzající Dněstr ho vylézajícího na rumunský břeh okradl rumunský pohraničník a zahnal ho zpět do říše Sovětů.

Mičánek dostatečně nestudoval dialektiku a marxismus-leninismus. Uměl krást v malých poměrech. Nemilosrdně mu bylo připomenuto, že je jen oligarcha a do té správné party nepatří. Mohl by totiž okrást i ty, kteří mu jeho praktiky donedávna rádi tolerovali.

Žádný „opravdu silný hráč na straně dřevařů“, jak píše P. Páral, situaci na trhu z dřevem nevyřeší. Dokud se neobnoví odpovědné hospodaření v lese podle staletých zkušeností, pokračujeme v cestě do lesnického pekla. Bílý kůň ze správné stáje, Andrej Babiš, není žádným posunem k lepšímu – jen katastrofu českého lesnictví urychlí.

Čestmír Hofhanzl, člen Konzervativní strany , v Třeštici 24. 10. 2012

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí