Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2012

Čas občanských činů

Bohumil Kobliha

Mnohé instituce, které mají sloužit občanům, selhávají.

Vlády (podle jména), vládci z celého světa se scházívají čím dále tím častěji, aby si potvrdili svoji důležitost, jinak ale totální neschopnost vyřešit ve prospěch lidí ty nejtriviálnější záležitosti, natož závažné problémy.

Občané se tedy musí začít dávat dohromady aby připomněli politikům, že jsou zde především oni, lidé se svými životy, s pamětí, historií, se svým národem a jeho údělem – se vším čím jsou.

V Londýně 31.května 1992 odhalila Královna matka na westminsterské třídě White Hall u Ministerstva obrany sochu leteckého maršála Arthura Harrise na paměť jeho zásluh na porážce Hitlerovského Německa.

V rámci „nové“ Evropy se to ale znelíbilo Němcům. Začali ublíženě vinit Harrise za to že rozbombardoval 14. února 1945 Drážďany, při čemž zahynulo více jak 30 000 lidí. Nálet provedlo osm set RAF bombardérů typu Lancaster a 400 US B-17s. Proto Němci zažádali aby byla socha odstraněna. To bylo někdy před asi sedmi lety.

Jak víme jsou určití lidé, kteří by chtěli smazat všechno minulé, a ti dělají a doporučují dělat tlusté čáry za minulostí. Z vlastní československé zkušenosti všichni zažíváme jak to pak dopadá.

Nicméně vládní místa Britanie potichu přesunula sochu maršála Harrise (lidově „Bombarďáka“), z turisty frekventované White Hall do koutku před zastrčeným kostelíkem RAF (Royal Air Force) Královských leteckých branných sil na londýnském Strandu, aby socha nepřipomínala německým vládním činitelům při návštěvách sídla britského premiéra minulost, a jistě také aby německým turistům nesnížila okouzlení městem a nevzala chuť utrácet. Inu národ obchodníků…a vše pro obchod.

Ovšem jako vždy, skutečnosti nelze vymazat a celá historie a pravda často nebývá ani řečena. Tedy připomeňme!

Německou bombardovací kampaň pana Hitlera, která měla zlomit morálku Britů a připravit cestu k zamýšlené invazi Ostrovní říše, nastartovaly nálety na britská města rokem 1940. Ostrované se bránili v tom čemu se dnes říká „Bitva o Britanii“ (Battle of Britain).

11. května 1941, za kouzelné měsíční noci, německé letecké síly provedly 550 (pěti sty padesáti!) bombardéry svůj největší nálet na Londýn a proměnili město v hořící peklo. Zasáhli ve svém bombardovacím „koberci“ prastarou Westminsterskou halu z 12. století, budovu parlamentu, bankovní čtvrt City a stovky dalších obytných budov londýnské části East End. Dochované snímky zničeného City působí otřesně a podobně jako ty o Drážďanech.

A byly další a další nacistické nálety. Při nich zahynulo dvacet tisíc britských občanů a nejméně dalších dvacet pět tisíc bylo zraněno.

29. dubna 1942 zasáhli němečtí piloti plánovitě dokonce starobylá města jako Exeter, Bath a Coventry s tamní skvostnou katedrálou.

Vůdce kulturního národa „kulturtréger“ Hitler totiž prohlásil, že vyhladí všechna města z Baedekeru (tj. průvodce po městech).

V Druhé světové válce jsme v jeho vyhlazování, jak dobře pamatujeme, byli zahrnuti také my Čechoslováci.

27. května 1942 naši parašutisté provedli atentát na Reinhardta Heydricha, vrahounského Říšského protektora. 10. června Němci nato vyhladili Lidice.

Britští letci pak na některé bomby určené pro německá města psali „LIDICE“.

Pro vítězství Spojenců v Evropě bylo nezbytné zničit zázemí německých front, zlomit válečnou mašinérii i ducha fanatiků po všech stránkách.

Air Marshal Harris, který to dostal za úkol, prohlásil 25. listopadu 1943: „Berlín bude bombardován až do úplného zastavení srdce nacistického Německa.“

Ovšem zastavení nacistického srdce nebylo zadarmo. Při bombardovacích akcích na Třetí říši zahynulo 55 573 členů posádek britských bombardérů, jak připomněla královna Elizabeth II. 28 června 2012 ve svém projevu při odhalování jejich nového leteckého památníku.

Zvěčněný dík Bombardovacímu velení (Bomber Command) leží na hranici známé Piccadilly a Green Parku sousedícího s královským sídlem Buckinghamským palácem. Impozantní dílo z bílého portlandského kamene dle citlivého návrhu architekta Liama O´Connorse je zastřešeno aluminiovou konstrukcí vyrobenou z trosek bombardovacího kanadského Handley Page Halifax III, sestřeleného nad Belgií 12. května 1944. Zahynulo v něm všech osm členů posádky.

Pod přetaveným Halifaxem unikátní bronzové sousoší, ztvárněné sochařem mistrem Philipem Jacsonem, připomíná drama návratů těch co splnili svůj úkol. Sedm postav v plné letecké výstroji, právě tak jak vysedli ze svého letounu, vzhlíží v doznívajícím napětí z boje k obloze, k vracejícím se bombardérům kamarádů: kdo přežil, kdo se vrací, kde je posádka tam těch… To všechno je vepsáno jak do tváří letců, tak do jejich postojů.

Bronzová těla, bez impozantních gest, snad stojí jako stráž budoucnosti…

Únava přežitého - stres - se pomalu odplavuje, ale nezlomné odhodlání nedat se a zvítězit pro pravdu, svobodu a život sám zůstává. Vědí že je boj a bude pokračování. Doslova z nich sálá pravé mužství – chlapství v nejlepším slova smyslu, hrdinství dne bez okázalosti. Sochař zdůrazňuje to co bývalo pozitivní na Britech. Jsou v tom Kiplingovy Písně mužů a jeho příkazy „Když…“

Nadživotní mohutnost sousoší jen umocňuje velikost údělu a doby.

We will remember them“- My na ně nezapomenem… říkají vděční.

Zasouvat historii nelze, ani nelze zapomínat na mrtvé, kteří pro svoji zem a své ideály položili život. Politici bohužel rádi vypadají jako velkorysí, chtějí se zalíbit a dělají „tlusté čáry“ za minulostí, ale to často přináší další bídy a někdy si vyžádá životy i zcela nevinných.

Proto je tím více důležitá akce tradičního anglického deníku Daily Express, který se ujal lidové národní sbírky a podpořil všestranně vybudování tohoto Mementa pro nás i budoucí.

Je to takové výjimečné „Národ sobě“ po anglicku.

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 4.8. 2012

Použitá literatura: Chronicle of the 20th Century, J.L, International Publication, Chronicle Comunication Ltd., 18 Invincible Rd. Farnborough, GU14 7QU,1988. ISBN 1 872031 45 5, a deník DAILY EXPRESS z 29.6.2012.

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí