Pro časopis Svědomí/Conscience 6/2011

Uran

Milan Křesadlo

Olova a oceli máš barvu
Ty kove doby přítomné
A ve výbrusu naleptaném pod skly
Vyhlížíš tak neškodně

Struktura tvá podobá se mědi
Co byla matkou kovů všech
Měď lidem dala tři kovové věky
Ty posledním jsi z věků třech

Do třetice dobrého i zlého
Tak hádá starý věků soud
Máš nenávisti lidské sloužit chtíčům?
Kovem snad máš dobra slout?

Němý mlčíš leskem klameš oči
U vědomí své síly s převahou
Jen někdy zlato podobnou moc mívá
Zrak obestírá vlčí mhou

Tvrdý mlčíš jak stvořila tě Země
Chceš zničit tvorstvo úrodné ?
Ne pro vládu! Abys lidstvu sloužil
Člověk vzal tě přírodě!

Urane a druhů tvojích spol
Vy kovy doby přítomné
Vás drží v rukou Člověk
Já Člověk jenž o vás rozhodne.

Milan Křesadlo
Hořejší báseň u mne vyvolal sám uran, který jsem poprvé držel v ruce v Praze ve Státním výzkumném ústavu materiálu a technologie (Opletalova ulice) někdy v roce 1958. Vydáno znovu v Londýně 7.3.2012

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí