Z časopisu Svědomí/Conscience 3/2012

Totalita proti pravdě o husitech, J. A. Komenském a zkorumpovaném školství

MUDr. Jaroslav Lhotka

V r. 1939 studenti se vzbouřili proti nacismu a setrvali v odporu. V r. 1989 se studenti vzbouřili proti komunismu, ale nechali se umlčet. Navraťme se k historii.

Po 15. březnu 1939 měla většina Čechů cestu ke svým duchovním pastýřům, katolickým kněžím, kteří je neopustili. Svatováclavské pouti k patronu sv. Václavovi stále žily v národě a dokázaly, že tolik špiněné katolictví dílem zednáře Jiráska a jeho Jezuitů, bylo odkázáno k záhubě, když politici umlkli a zbaběle opustili vlast, jako Jan Šrámek, jenž stál v čele lidové strany. V této době, kdy se třídilo, zrno od plev, vyrostla osobnost vyšehradského kanovníka, Mons. Bohumila Staška, s nímž se počítalo do vedení lidové strany. Památného dne 13. srpna 1939 konala se pouť k sv. Vavřinečku, kostelíku u Domažlic. Tam se na 120 tisíc věřících katolíků modlilo k Bohu za český národ, aby nezahynul ve vichřici násilí a hněvu. Bez incidentu proběhla mše. Gestapo v Klatovech bylo připraveno jinak zasáhnout. Zde katolíci přísahali, že svou vlast neopustí v těžké době. Vlastenecký projev Bohumila Staška měl za následek jeho zatčení a nakonec deportaci do koncentračního tábora Dachau. Dožil se svobody, i když bez oka. Do vedení lidové, strany se dostal opět exilový Jan Šrámek, v rámci NF s Josefem Plojharem jako štěnicí nasazenou vedením KSČ. Byl to Plojhar, jenž žádal vyloučení energické ženy JUDr. Heleny Koželuhové z lidové strany a tím i z poslaneckého místa. Šrámek vyhověl . Stašek nezahálel a jako kazatel připravoval katolíky až do své smrti 8. srpna 1948 na další zkoušku pevnosti víry v Boha.

Nástupem komunistické totality, bylo ÚV KSČ oprášeno zapomenuté dílo Aloise Jiráska, k filmovému zpracování došel Jan Hus, Proti všem, Temno, Alois Jirásek a později Filosofské historie a F. L. Věk. Jan Hus ačkoli byl protestanty prohlášen za reformátora náboženství, ve skutečnosti rozštěpil dosud jednotný katolický národ na sekty postupem vývoje doby. Jan Žižka, bývalý lapka, se nakonec stal vůdcem božích bojovníků, ve skutečnosti rabistů, kteří loupili , vraždili a mučili nevinné, pálili bibliotéky a bourali kláštery, centra české vzdělanosti. Střelný prach a zbraně, dlouhé píšťaly na střelný prach, pašovali z Orientu pro husitská vojska židé. Husiti jim za ně platili ukradeným zlatem z vyrabovaných kostelů, které pak zbořili. Tak český stát se propadal čím déle hlouběji, až jsme si sami sobě nedovedli vládnout a stavové zvali na trůn cizí panovníky. Až teprve komunisti vytvořili z Žižky hrdinu s mýtem neporazitelnosti a „vystavěli mu na Vítkově památník, kam pak dali umístit nabalzamovaného Klementa Gottwalda, jemuž brzy uhnily nohy, pak nos.

Památka katolických mučedníků doby husitské se oživila v době prvorepublikových oslav Husa. Když 6. července 1925 vlál prapor s červeným kalichem na Pražském hradě, papežský nuncius na protest opustil Prahu. Prezident TGM chtěl dovést roztržku s Římem do konce. Tomu zabránil předseda vlády Švehla. Jen ministr Stříbrný se přidal k Masarykovi. Když došlo k narovnání vztahů s Vatikánem, věc blahoslavení mučedníků doby husitské byla dána k ledu, což byla z dnešního pohledu velká chyba. Církev netepe zlořád s Kominternou v čele, komunisti přežili, nikdo nebyl potrestán.

Totalitní komunismus vynesl i Jana Amose Komenského, Vždy, rok co rok, bylo k 28. březnu na Pražském hradě dekorováno titulem „vzorný učitel" monstrum totalitního výplodu komunismu. Učitelem národů byl i komunisty vynášený Stalin, až do pádu kultu osobnosti.

Napravovatel všehomíra, J. A. Komenský byl naivní politik. Za třicetileté války byl vyslancem českých stavů k sultánovi do Cařihradu. Vyjednával s Turky, aby táhli na Prahu. Ještě štěstí, že se dostali jen k Brnu a Olomouci a pak se obrátili nazpět. Nějaký čas Komenský se potuloval po severní Evropě, až nakonec ve Švédsku potkal movitého chlebodárce Ludvíka de Geera. Tento protestantský zbrojař a velkostatkář, najal Komenského , aby zreformoval švédské školství. Na návrat investice čekali marně, ačkoli Komenský lukrativní zakázku přijal. Pedagogickou činnost předstíral, ale v soukromí cizí tolary věnoval dílu o pansofii, vševědě. Po šesti letech došla Švédům trpělivost a s neproduktivním pedagogem a jeho reformou se rozloučili. Když vypukl v Polsku nový válečný konflikt se Švédy, exulanti v čele s Komenským vyšli v°Lesně před bránu, otevřeli ji švédským protestantským vojskům a švédové vyrabovali Lešno. Když to zjistili Poláci, sami Lešno zapálili jako lotrovský pelech (1656). Poslední biskup Jednoty bratrské Komenský uprchl s rodinou do Nizozemska a r. 1670 zemřel zapomenut v Naardenu.

Třicetiletou válkou Koruna česká přišla navždy o obě Lužice. Při jezuitských kolejích byly studentské spolky k uctívání Panny Marie. Ty byly za vpádu švédů přeměněny v Studentské legie na obranu českých měst, zejména Prahy a Brna, kdy švédská vojska rabovala památky nedozírné kulturní ceny pro český národ. Jezuité se ukázali jako vlastenci, bránící vlast proti vpádům protestantských rabovacích vojsk. Jim sloužil Komenský s dalšími exulanty, proti národním zájmům.

Předchůdcem dnešních tunelářů byl frýdlantský vévoda Albrecht z Valdštejna. Nejenom, že chtěl rozložit české království na dvě poloviny a spojit se s protestanty, ale podrýval císařovu měnu tím, že mu razil peníze ochuzené o zlato a stříbro, ve svůj prospěch. Proto byl zavražděn. Dnes ho oslavujeme na Jičínsku tzv. Valdštejnovými slavnostmi, když nám vládnou tuneláři.

Po 25. únoru 1948 většina Čechů nenašla cestu k Bohu a totalitní komunismus dokonal dílo zkázy. Zachraňme, co se ještě dá! Nesmíme připustit, aby český národ upadl do ještě větší duchovní bídy a bludařství, že vše vyřeší tržní mechanismus bez poctivosti. O velikánech, husitech, Komenském, se toho napsalo, ale lživého. Dědicové lupu z Fondu národního majetku nechtějí jít se spravedlností před 25. únor 1948. Pravdu jsme nenašli ani po mnohokráte zreformovaném školství, akademické tituly se dostaly ne za vzdělanost, ale za podvod. Takové je skutečnost dnešního stavu morálky bez Boha. Říkejme pravdu, podloženou fakty! Za vírou musí jít skutky! To je pravý ekumenismus.

MUDr. Jaroslav Lhotka, Jičín

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí