Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2012

Pravda nezvítězila!

MUDr. Jaroslav Lhotka

2. července 2012 jsem marně čekal v ČT alespoň zmínku o Zborovské bitvě, která se odehrála 2. července 1917 s našimi slavnými pluky, zasvěcenými českým patronům - knížeti sv. Václavovi a svatým věrozvěstům Cyrilovi a Metoději. Jak potom se má u mladé generace utvářet vlastenectví, když veřejné sdělovací prostředky o této bitvě mlčí? Místo toho jsou přeplněny zprávami o různých zlodějnách v této morálně zdevastované společnosti v novém řádu-neoliberalismu, kde hnacím motorem jsou peníze pro politiky a politické strany liberálního střihu s jejich kmotry, kde není místo pro morálku. Nosnou ideou dnešního režimu se stal 17. listopad 1989 se svými kmotry z Prognostického ústavu, kteří pod patronátem KGB se překabátili přes noc v kapitalistické podnikatele s morálkou vlastizrádců, dobrodruhů, zlodějů. Komunistům tento stav vyhovuje! Mně ale ne, pryč s těmi prohnilými politiky! Nemůžeme proto mluvit o budování demokracie, když nám vládnou lotři s politickými stranami zkorumpovanými demoralizací politiků.

„Je třeba dát rozkaz k útoku" naléhal štábní kapitán Gajda na podplukovníka Zembalevského. Ten však naříkal: „Ach, Bože, můj golubčik, nemám vyšších rozkazů." Gajda namítl: „Nelze čekat dále, prosím o rozkazy!" Zembalevský prohodil ke Gajdovi : „Nu, ládno, Vy si nějak poradíte." Štábní kapitán Gajda odběhl a stěžoval si veliteli 2. roty Petříkovi: „Je to bačkora, půjdem do útoku sami, na svou zodpovědnost." Dal rychle instrukce důstojníkům svých rot a zakrátko se vyřítili dobrovolníci ze zákopů s červenobílými stužkami na vojenských čepicích.

Zvítězili, protože měli ideu, zač bojovat. Na 200 padlých Zborováků mělo k věčnému odpočinku svou mohylu u vesnice Gecová, kterou bolševici po Mnichovu 1938 srovnali buldozerem se zemí. Až teprve 2. července 2012 byl odhalen dnešním ministrem obrany (už ne národní obrany) RNDr. Alexandrem Vondrou pomník u Zborova, jak jsem se dozvěděl z písemné zprávy v ČT zveřejněné v ten samý den.

Počet českých zajatců se v Rusku za 1. světové války odhadoval na 150 tisíc. Ti měli na vybranou: buď jít bojovat za svobodu českého národa, nebo zůstat v zajateckých lágrech jako lidé podřadné kategorie. Část z nich pochopila, kde je jejich místo v národě, vzali do rukou zbraň a šli bojovat. Kdyby vstali z hrobů, žasli by, kam jsme to jako národ dopracovali pod prezidenty bez národního uvědomění, kolaboranty s cizí ideologií, nepřátelskou českému národu. Pronásledovali hrdinu od Zborova Gajdu, nemysleli na budoucnost, jen když se měli momentálně sami dobře, až republiku dovedli k Mnichovu 1938 a Únoru 1948, jako vydojenou krávu. Protektorát odhalil zednářskou politiku Beneše, jež svedla naši generalitu, aby nebojovala za PRAVDU a uvěřila jeho slibům o spojencích, kteří nás nenechají na pospas nepřátelům a přijdou nám na pomoc. Místo toho generalita znemožnila generálu Robertu Rychtrmocovi zastřelit Beneše jako vlastizrádce a umožnila mu v říjnu 1938 odlet z republiky. Za to zaplatil generál Rychtrmoc po válce, na základě retribučních dekretů odsouzením k trestu smrti oběšením. Tak jaképak osvobození 8. května 1945. Sundejme si růžové brýle mámení a dívejme se na naše dějiny objektivně, bez politické vize. Proto ta zarputilost říkat pravdu o Zborovu a generálu Gajdovi. Pravda nezvítězila! Je třeba jí pomáhat na Boží světlo.

13.7.2012, MUDr. Jaroslav Lhotka, Jičín, jehož strýc u Zborova bojoval a byl raněn

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí