Z časopisu Svědomí/Conscience 3/2012

Studená válka s Ruskem
aneb v myšlení nic se nemění

Jára Meců

Apolitičnost s politickou barvoslepostí nás přivedla k "Vítěznému únoru KSČ a rokem 1948 k masivnímu vymývání mozků obyvatelstvu, což snad ještě mnozí pamatují. Cenzura kontrolovala myšlení a k životu stačily směrnice ÚV KSČ. Tento chov stejně politicky smýšlejících občanů dosáhl v režimu Československých marxistů-leninistů vysoké úrovně. Na rozjásané stotisícové průvody "jednomyslnosti" nelze zapomenout ani vymazat. Dodejme, že v té době přecpaných kriminálů, koncentráků, poprav, byla většina obyvatelstva stmelena k loajalitě a lokajské poslušnosti strachem. Lidé apolitičtí, které "politika nikdy nezajímala", jak tvrdili, dali ve volbách svůj hlas komunistické straně a konečně, z popudu KSČ začali myslet "politicky". Režim je povýšil na "uvědomělé občany socialismu a dle nápovědy marxistů-leninistů na občany nejlepšího světového společenského řádu. Většina i v tom ponížení ty nesmysly horlivě papouškovala. Zde nutno dodat, že pod maskou loajality k režimu - Sovětský svaz proklínali všichni. Od těch dob už celý svět má zcela jinou podobu, ale krátkozrakost při pohledu na Moskvu s těžko pochopitelným myšlením zůstává. Při pohledu na Kreml vidí - expanzivní Sovětský svaz ohrožující své bývalé satelity a celý svět! Nové pravoslavné Rusko si pletou s komunistickou diktaturou.

Bylo by to úsměvné a snad i do kabaretu, kdyby nešlo o záměr a cílenou propagandu do zítřků bez přátelství k pravoslavné ruské velmoci. Kdo chce rozumět přítomnosti, učí se poznávat minulost. A minulost se ptá, zda víme co patřilo k nejhorším zločinům německé dělnické strany Adolfa Hitlera a dělnické strany Československých komunistů. NSDAP i KSČ odebrali občanům jedno z nejzákladnějších lidských práv - svobodně myslet, psát a mluvit. Upravovali, modelovali, usměrňovali myšlení lidí k obrazu svému. Jak je tomu dnes v čase svobody? Kde se v lidech bere ta téměř jednomyslnost v záporném, silně nepřátelským postojům vůči novému a prokazatelně demokratickému Rusku? Je možné, ještě i dnes člověka naprogramovat do podoby někým řízené loutky? Občana bez vlastního úsudku, bez schopnosti dedukovat, mít vlastní názor na události a "pravdy" zaplavující jeho mysl? Jak je možné, že ještě ani dnes mnoho naších lidí při pohledu na Východ nevidí Rusko ale SSSR? Nemíním zde psát o dávno pohřbeném Sovětském svazu, ale o Rusku, o tom pravoslavném Rusku, které se bolševismu postavilo hned od jeho nejkrvavějších začátků. Nemíním zde popisovat občanskou válku. Je zdokumentována v dějinách Ruska, v knihách i ve filmech. Nelze nosit dřiví do lesa. Jen v krátkosti se zmíním o čase, kdy v Rusku začaly praskat okovy, diktátor Stalin se kácel s piedestalu, jeho "kult osobnosti" se definitivně pohřbíval, ale v Praze obrovský Stalinův monument tyčící se nad hlavním městem právě dostavěli. V té době z temnot bolševiky pokořené země se proti Sovětskému svazu vynořovali rebelové a zažehovači revolučních jisker pro pokolení buřičů, pro vzkříšení nového pravoslavného a svobodného Ruska! Obavám se, že právě tyto události nám neuvěřitelně rychle mizí z paměti.

Kde jsme byli, když k nám pronikaly a svobodný svět vedly k potlesku knihy a verše těch prvých ruských světlonošů? Vzpomeňme aspoň některé: Nezapomenutelného J. Jevtušenka - básníka s revoluční protitotalitní poesií: "I ve svém starším soudruhovi i u dobrého přítele, nalézám s hrůzou mezi slovy rysy už umřelé. - Mlčím a strach že neunesu ten žal se ve mně roztěká. Chce se mi křičet hlasem plným děsu: Zabili člověka!" A demokratický, křesťanský rebel Jevtušenko opravdu křičel. Povzbuzoval probouzející se Rusko. Všude, kde vystupoval byla hlava na hlavě. Stadion v Lužnikách přeplněn posluchači. Na vysokých školách na univerzitách a fakultách prázdno. Byl to nádherný čas znovu vzkříšených ideálů. Celá kulturní politická a zřetelně prodemokratická bitevní linie rebelů se přes všechny ty koncentráky, mučírny a popravy prodrala na světlo a byla předzvěstí pádu sovětského impéria.

Básník Vozněsenský, písničkář Okudžava, Achmadulinová, Vinogurov... Podzemí se probouzí a v praskajícím režimu marxistů-leninistů vychází na světlo knihy Alexandra Solženicyna "Jeden den Ivana Denisoviče" a Nobelovou cenou pokřtěné "Souostroví Gulag". Připomenu spisovatele Kuzněcova a jeho román "Legenda o řece": Od básníka Ščipačeva nádherné, srdce i duši osvěžující "Sloky lásky". Od spisovatele Borise Pasternaka světoznámý, Nobelovou cenou oceněný "Doktor Živago".

Ve svých základech se otřásaly pilíře sovětské říše a světová média ten čas nazvala "dobou tání" - Československé tzv. socialistické republice se říkala "Oáza Stalinismu." O něco později, v květnu 1968 jsem na krajském sjezdu bývalých politických vězňů citoval z knihy Litevského prozaika Lacise.  "Neboj se nepřátel. V nejhorším případě tě mohou zabít. Neboj se přátel v nejhorším případě tě mohou zradit. Boj se lhostejných. Ti nezabíjejí ani nezrazují, ale jejich lhostejnost je pravou příčinou toho, že na zemí existuje zrada a vražda. Hodně vody přeteklo ve Vltavě od těch časů naděje a víry v návrat svobody k níž patří, celým dvacátým stoletím zašlapávána lidská práva. Po sametové revoluci (rozuměj-taškařici), po níž došlo (bez plebiscitu) k vymazání právě osvobozeného Československa z mapy Evropy, přišli noví usměrňovatelé našeho myšlení. Upravovali nám myšlení nacisté i komunisté. Myslet jinak bylo trestné. Tu pravdu jsme si už stokrát řekli. Jenže zvyk má železnou košili a tak i dnes se upravuje myšlení lidí k potřebě politiků a jejich skrytých i otevřených cílů. A vladaři samozřejmě k nám promlouvají přes média. (Ostatně, kdo vlastní média, usměrňuje i vládu.)

Všimněme si jak se myšlení občana upravuje k pohledu a názoru na svobodné a prokazatelně demokratické Rusko. Úvodem známa základní fakta: Po věčně opilém Jelcinovi, který Rusko vynořené z trosek komunismu rozprodával ve velkém stylu, převzal moc Vladimír Putin a zakrátko se stal nejoblíbenějším mužem Ruska. Ti nejmazanější hraboši, Jelcinem vypěstovaní naftoví magnáti před lupou zákona a před soudy zmizeli včas. Jedni do Izraele jiní do Anglie. Jen ten jeden a právě nejbohatší naftový multimilionář Chodorovský to nestihnul. A právě se chystal proti Putinovi založit a financovat novou politickou stranu. Už několik let sedí na Sibiři a nedávno mu ještě pár let přidali. Za obrovské zlodějny a podvody. Aby bylo jasno. No řekněte - takový Putin přece nemůže být oblíbencem Západu? Proto ta jeho obliba v Rusku a proto ta zloba až nenávist na straně druhé. A protože jsme po zrušení CENZURY zavedli SEBECENZURU, proto se nic nového, dobrého a solidního o dnešním Rusku nedovíme. Vše co vytváří špatný obraz o Rusku se hodí do protiruské kampaně oblíbený Vladimír Putin už podruhé presidentem! Pryč s Putinem zpívá a vyřvává skupina polosvlečených slečen s označením Pussy Riot v Moskevském metru v listopadu 2011. "Putin se posral!" zněl jejich refrén na Rudém náměstí.

V neformální anketě, kterou vyhlásil redaktor LN Jiří Peňas, se objevily návrhy na překlad v široké škále odstínů Běsnící pipiny, Číčí puč, Bobřík vzpoury, Naježené čičiny, Nezbedné frndy i Vzbouřené kundy. Tři členky Pussy Riot nyní čeká soud za vystoupení v moskevském chrámu Krista Spasitele s dnes už proslavenou modlitbou Bohorodičko vyžeň Putina! Čtenář se dovtípí, proč právě Pussy Riot a podobné dekadentní, amorální skupiny jsou tak vydatně podporovány ze zahraničí.

Redaktor LN Pavel Klusák upřímně doznává v článku z 5. května, že:"Happening se neodehrával náhodou v centrálním chrámu: Pussy Riot tak chtěly upozornit na propojení Putina s hlavami ortodoxní církve, která ho zcela podporuje. "Naším přeliberalizovaným chovatelům se zřejmě nelíbí, že Patriarcha Kirill apeloval na co nejtvrdší trest pro Pussy Riot a že "dobrý věřící má jejich rouhání prohlédnout jako protiruskou kampaň placenou ze zahraničí." Jsou obviněny z vandalismu a z nabádání k terorismu. Známí ochránci lidských práv se už ozvali. Výzvu k revolučním masakrům poznají i čtenáři. "Tahrír, Tahrír, Benghází, Tripolis, udělej z Rudého náměstí Tahrír!" Zažehněme revoluci jako Arabové,vyřvávaly Pussy Riot před volbami, proklínající Putina i pravoslaví. Tuhle "kulturu" už známe velmi dobře. Do protiruských postojů se hodí všechno. Putin je hluboce věřící muž? Zdůrazňujme, že sloužil u KGB! Že ženám upírá právo na potraty? Právo na zabíjení ještě nenarozených? Že upírá lidská práva homosexuálům a lesbičkám? Že na tom všem Putin nevidí nic lidského? Zesilme kampaň proti němu. Sebemenší demonstraci proti němu a Rusku rozmázněme do libovolných rozměrů. Přidejme policajty mlátící nevinné, slzný plyn a hasiče.

Listuji tiskem a v LN čtu Putinův životopis nadepsaný "Carevič Putin." Jak přátelské oslovení právě zvolené hlavy státu. Jinde tučný titulek hlásá: "Přichází Putin a zas bijí demonstranty." A zde obzvlášt vydařený, LN sobota 28. dubna v příloze Orientace hlásá: "Drazí Češi, bojkotujte Alexandrovce. A podtitulek musí vyburcovat k ostražitosti každého už naprogramovaného občana: "Jsou Alexandrovci nevinnou kabaretní show, nebo "zpívající zbraní" v tradici sovětského imperialismu?"

Snad mnozí víme, že tento vynikající rusky umělecký soubor sklízel v minulých měsících v naší republice ve vyprodaných sálech velký aplaus. Naším rusobijcům to zřejmě pěnilo krev. Probírám se tiskem. Zřejmě jim vadil i prvomájový průvod v Moskvě včele s Medveděvem a Putinem. Prý v něm byli jen kvůli volbám, napsali. A zde opět, národe třes se! LN sobota 28. dubna titulek neměnili. Jen pod něj přidali více špíny: "Drazí Češi, bojkotujte Alexandrovce. Jsou Alexandrovci nevinnou kabaretní show, nebo zpívající zbraní, která ztělesňuje tradice sovětského a ruského imperialismu od Stalina po Putina?" Zde se snad ani idiot neptá komu patřily bombardéry nad Balkánem, čí armády převálcovaly Irák a nyní nastolují vládu Kislingů v Afghánistánu.

Mám listovat dál? Beru jiné datum, ale štvaní je stejné. Dovídám se, že "punkerky, lesby a jurodivci bojují v Moskvě za Prahu. Že jako dříve židé, nyní homosexuálové, jsou líčeni jako spiklenecká neviditelná skupina, která rozbíjí tradiční křesťanské hodnoty, kazí mládež a rozvrací společnost. Dočítám se, že v Petrohradě a několika venkovských oblastech jsou již přijaty nebo projednávány zákony proti "propagaci homosexualismu", které hrozí tresty tomu, kdo by o gay komunitě a souvisejících tématech veřejně informoval v pozitivním duchu. Tyto zákony prý jasně ukazují postup - pryč od západních norem a společenských zvyklostí směrem k režimu, v němž nejen homosexualita, ale jakákoliv jinakost je sama zločinem.

Myslím, že tahle ukázka stačí, přátelé. Co je ke škodě společnosti k rozkladu lidských hodnot, víme velmi dobře, a už velmi dlouho. Nyní už známe i důvody oné nevraživé kampaně proti ruské velmoci a jejímu nejvyššímu představiteli Vladimíru Putinovi.

Zajisté si mnozí z nás váží demokracie a svoboděnky. Jen mě napadá proč v naše svobodném a samozřejmě demokratickém tisku ani v časopisech různých žánrů už mnoho let nenacházíme žádné zprávy, žádné články a úvahy o dekadenci, o zvrhlosti o mravním úpadku. o nemravnosti všeho druhu, o všude vystavované nahotě, o tetování žen, o charakterech pornoherců a filmařů. Proč neslyšíme ani nikde nečteme, že k lidským právům patří i svoboda podnikání ve výrobě zvrhlostí!

Jára Meců, červen L.P. 2012

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí