Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2012

Tancuj, tancuj, vykrucaj...

Jára Meců

Jsou výročí u kterých i občan, kdysi v socialismu uvědomělý, dnes v uvědomení křepčí a vykrůcaj bez paměti. Jinak je u něj vše v naprosté dokonalosti. Nadále mu chutná pití, jídlo i hodování a nadále stejně bystře jako při budování „lidové rudo-fašistické diktatury" SLEDUJE POLITICKOU KOROUHVIČKU. Jen ty některé epochy z jeho života mu nadobro vypadly z paměti. On, chudák, například už vůbec nepamatuje jak křepčil a vykrůcal s rudou plackou na klopě pod taktovkou Klémy, jak velebil Stalina a kolik prolil slzí, když oba tyto popravčí smetl do pekel čas. On nešťastník se šťastným a vždy pohotovým výpadkem paměti se možná už nikdy nedoví, že bez tzv. vítězného února 1948 by nebylo SRPNA 1968. PŘEPADENÍ ČESKOSLOVENSKA.

Oč tenkrát vlastně šlo? Co soudruhy v Moskvě tak roznítilo, že rozhodli až k invazi? Odpověď nepotřebuje nápovědu. U rudofašistických Čechoslováků stmelených pod fanglí KSČ šlo pouze o krkolomný přemet. O jakési SALTO MORTALE. Soudruzi, kteří krvelačný rudofašistický režim s pomocí sovětů v roce 1948 v Československu nastolovali, jej chtěli v „Pražském Jaru" 1968 polidšťovat. Něco neslýchaného. Po dvaceti letech bezuzdného teroru (kdo nejde s námi jde proti nám.. měli dokonce v písni), po dvaceti letech koncentračních táborů a poprav chtěli soudruzi, ústy gen. tajemníka Sáši Dubčeka nastolit „socialismus s lidskou tváří." Problém byl v tom, že po dvaceti letech od února 1948 už jen málokdo věděl, jak vůbec lidská tvář vypadá.

Zděšení v Moskvě bylo opravdové. Lid český s lidem slovenským v jásotu křičel i reval "Ať žije Dubček! Bylo to kocourkovsky nádherné! Gen. tajemník i s KSČ se konečně začali vznášet k nebesům, DAVY dožadující se lidské tváře od soudruhů, kteří v únoru 1948 lidskou tvář likvidovali, pozbývaly rozumu i paměti a odvážné soudruhy papaláše nosili na ramenou jako hrdiny po pražském rynku. Smrkovský, Císař, Dubček, Kriegel... Pohled na totalitní režim s lidskou tváří byl pro soudruhy z Moskvy nesnesitelný. Poslali tanky. A znovu začalo "tancuj, tancuj, vykrůcaj... "Dalších dvacet let se už soudruzi reformovali sami,  Socialismus sílil od deseti k pěti a občan reformovaný pookupační normalizací se s dezorientovanými soudruhy dožil listopadové reformy sametové. Všichni si navzájem blahopřáli. Dozorci se žalařovanými si padli do náruče a soudruzi uvědoměle zasedli do parlamentních lavic. Jejich potutelný úsměv už tenkrát v té listopadové sametové taškařici napovídal, že „poslední bitva ještě nevzplála." Nový osvoboditel posedlý osvobozováním celé planety zvedl taktovku, ale nás ušvejkovatělé a věčně sloužící nemusí dvakrát pobízet: Tancuj, tancuj, vykrůcaj, vykrůcaj...

Jára Meců, srpen L.P. 2012

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí