Z časopisu Svědomí/Conscience 1/2012

SURSUM CORDA! NEBOJTE SE! JÁ JSEM S VÁMI!

Přiznám se, že už delší dobu toužím vyjádřit to, co cítím ve svém srdci. Mnoho lidí je zmateno, ztrácejí důvěru a také mnozí velmi trpí. Právě proto byl zvolen název této úvahy, která nás má povzbudit a posílit. Ze všech stran slyšíme o pokračujících ranách dopadajících na církev. Na mnoha místech světa jsou křesťané brutálně potlačováni a doslova jde jim o život. Celosvětové společenství k tomu blahosklonně mlčí. Naopak pokračují snahy jakéhosi utopického vytváření nového globálního světa. Arabský svět byl přiveden do varu a samozřejmě nejvíce na to vždy doplácí obyčejní lidé. Paradoxně jsou to ale ti stejní lidé, kteří volají po svobodě a demokracii, ale nejsou schopni si ji vytvářet. Zbavují se diktátorů, ale v jejich zemích nastává chaos. Svědectví je celá řada. Od Iráku až třeba po Kosovo. Ale to musí každý vnímat nebo nevnímat sám.

V historii se vždy děly věci na jejichž počátku stály utopické představy o dobru. Ať to byla představa jednotné mocné třetí říše, anebo vláda lidu pod rudým praporem. Pokaždé se na počátku konaly svobodné volby a lid si vybral… Po tzv. „sametové“ se také lidé, zvonící klíči a hesly o svobodě domnívali, že teď už vše půjde samo. Otevřely se nové možnosti a hranice a člověk opájející se falešnou svobodou vykročil na cestě za mamonem. Někteří byli tak zpití, že neváhali vstoupit na cestu zločinu, další se převlékli a převedli majetky státu neznámo kam. Dnes se objevují neuvěřitelné causy, které jsou házeny lidem jako psům a mnohdy neřešeny. Bylo vytvořeno něco, co bylo označeno jako velká naděje sjednocení, byli vybráni vyvolení a posláni do těžko definovatelných prostor v Bruselu a doporučeno, aby model zde vytvářený se stal žádoucí pro všechny obyvatele Evropy. To, že se vydali jinou cestou než jeho pováleční průkopníci, téměř nikoho nezajímalo. Tato mohutná stavba na písku se však dnes ukazuje se stále většími trhlinami. Protože slova : „BEZE MNE NEMŮŽETE DĚLAT NIC“ jsou na rozdíl od podobných „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“ platná navěky. Ovšem bez vnitřního pochopení je zbytečné o tom hovořit. Ostatně dnes se hovořit o těchto věcech, které odporují „moudrým“ ustanovením diktovaným ze shora, nevyplácí. Xenofob, homofob, nepřizpůsobivý, nekorektní a jiné podobné výroky padají na hlavu těch, kdo se odvážili promluvit. Samozřejmě stejně jako za totality sami k sobě, nebo k pár blízkým. Na širším fóru je to nemožné anebo jako bizarnost trpěné jako je trpěn třeba pan Nigel Farage. Každý má přece jasno o tom, co je správné nebo není. Císař je sice nahý, ale má krásné šaty…

Někteří se snaží svůj vztek, bezmoc a frustraci ventilovat různým způsobem. Od těch destruktivních jako je alkohol nebo drogy ( je šokující výskyt drog u mládeže, někdy i dětí) až po všechny formy úniků a snah po seberealizaci. Neúprosný společenský diktát, který určuje je IN nebo OUT, jak má vypadat obydlí, elektronika a co všechno je možné si pořídit, aby přebytky byly házeny do kontejnerů a na světě dále hynuli lidé hladem, vytváří z člověka loutky a manipulovatelné figuríny, živené představami „vyspělých demokracií a svobody“. Osobně jsem vždy byl velmi citlivý právě na tyto termíny: „padla totalita, máme svobodu.“ Hurá! Jistě nelze vše vidět pouze zápornýma očima, můžeme cestovat, můžeme psát, dosud používat internet a leccos se dovědět. Ale otázkou je nastolený směr. Ten je bohužel tvrdě jednostranně zaměřen na materii. Lidé si uvykli na život na úvěr a nyní nastala doba se uskromňovat. Jak se to ale děje? Jako vždy od těch ubohých, kteří nemají žádný vliv a kteří jsou odkázáni na pomoc. Domnívat se, že je schopen uskromnit se ten, kdo má stotisícové příjmy je stejně naivní jako podléhat naději, že se v budoucnu vše zlepší, že se konečně objeví lidé, kteří to vyřeší, jak zpíval Jarek Nohavica v jedné ze svých povedených písní. Bohužel ale na té naivitě je stavěno a tak je vytvářen progresivní stav k zadlužování a postupné likvidaci těch, kteří chtěli také mít…

Naprosto nevyjádřitelné causy a úvahy řešené s vážnými tvářemi na základě právních expertíz kde jsme mohli dokonce slyšet i takové „perly“ jako je exekuce Karlova mostu, jsou jen obrázkem drastického úpadku mravnosti, úcty a vážnosti. Ano právě slovo MRAVNOST se ukazuje jako zásadně prioritní. Dříve bylo přirozené, že figurovalo na čelném místě vysvědčení žáka. Dnes je vysmíváno a chápáno jako přežitek. Nevíme jak dlouho. Změny nastávají obvykle po velkých katastrofách a tvrdých ranách dopadajících na společnosti. Podhoubí se dlouho připravuje, podobně jako u některých zhoubných nemocí. A tady musí nastat obrat. Ten musí být zpozorován a každý k němu MUSÍ SMĚŘOVAT INDIVIDUÁLNĚ. Pokud se vyskytne zákon, který stojí proti mému SVĚDOMÍ, tak jej nesmím uposlechnout. Do tohoto stadia se dnes dostává církev v USA. Objevují se zákony proti svědomí křesťanů. Je jen jedna cesta. NE. Jistě, společnost bude ztrácet například lékaře a zdravotníky, kteří odmítají provádět potraty a financovat prostředky tohoto druhu. Každý ale také může ve své svobodné vůli ignorovat reklamu a formy vedoucí k závislosti. Jistě zde je jiná situace u dětí, které například propadají vlivu internetu, různých her a snaze být jako druzí. Zde se ukazuje naprosto ZÁSADNÍ VLIV RODINY, JEJÍ PEVNOST a SÍLA ČERPANÁ OD BOHA.  A zde se dostáváme k nadějnému NADPISU. VZHŮRU SRDCE! JSME VYKOUPENI KRISTOVOU KRVÍ. ON JE S NÁMI! Samozřejmě ale my musíme být s Ním.

Každá modlitba srdcem a prosba vycházející z nitra člověka sevřeného diktátem moci je nesmírně silná. Každé společenství ADORACE a hlavně MŠE SVATÉ je velkou výzvou, která musí být stále více objevována. Tato doba vyžaduje jasné ANO Bohu. Problémem je často to, že jsou zde obavy z postojů a reakcí společnosti na věci církve a je jasné, že obecné mínění, které počítá s polovičatostí a uměle vytvářenou antipatií vůči církvi je vyhrocováno a zkreslováno. Každý následně kdo je jiného názoru je umlčen anebo zesměšněn. Jde tedy o to, aby každý věřící odevzdal svůj život KRISTU. „NEŽIJI UŽ JÁ, ALE KRISTUS VE MNĚ“. Musíme k tomu směřovat, to je jediná naděje. Všechny formy izolace, vytváření ghett anebo dokonce kriminální pokusy izolovat děti od zhoubných vlivů prostředí jsou trapné a zhoubné. Křesťan je vybaven mocí Boží a je povolán v ideálním případě aby jako ovce působil mezi vlky. Je tedy zbytečné plýtvat čas a energií různými ventily nadávek anebo kriticko-ironických poznámek na adresu těch, kteří byli zvoleni a kteří jsou mnohdy zcela bezmocní.

Je zcela logické, že záměr vytvářet „nový svět“ „nový světový řád“ a systémy nelze zastavit žádnými stávkami, protesty, že tam, kde je záměr dnes už stále otevřeněji „odsouhlasen“ neznamenají lidé vůbec nic a jsou často obelháni. S tím je třeba počítat. To, co nelze zničit, jak říká Ježíš je lidská duše. Tu ničí každý sám tím, co do ní pouští. Sex, špínu, pomluvy, adrenalin, zážitky, obžerství, úniky všeho druhu… Jsme na duchovním BOJIŠTI. Chvíli je mír, pak zase satanská nenasytnost a „ďáblovy výkaly“ jak nazval G.Pappini nutné zlo-peníze, převáří a vytváří z lidí závislé loutky neschopné často vidět a vnímat hlouběji. To nepochází z učených knih či skript, to je otázka SRDCE. „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha..“

Jak tedy na to, je dnes vůbec reálné očekávat nějakou změnu k lepšímu?“ Samozřejmě. Vývoj je nevyhnutelný a je předpověděn. Napětí bude růst, lidé budou protestovat, systémy hroutit. Nadnárodní společnosti uvyklé rostoucím ziskům se  budou domáhat. Ti, kteří nebudou smýšlet v daném duchu budou označeni jako škůdci. Především církev. Ta se bude mnohdy snažit přizpůsobit a bude ještě více ztrácet. Nastane ale velké probuzení a jako vždy v historii bude opět uplatňován systém represe. A to je vždy zlom protože ta je vidět. Dnes už není snadné, aby jen tak někdo zmizel a jestli ano, když byl spojen s Bohem, obrátilo se množství dalších. Historie zná mnoho příkladů, ale strůjce zla je nepoučitelný. Tentokrát ale bude trvale vržen do pekelné propasti. Tak je psáno v Bibli a ta nelže.Pokud se někomu zdají být tato slova povrchní a primitivní, tak se omlouvám. Vývoj událostí nás k tomu povede. DĚKUJME a RADUJME SE!

P.P.D. 10.2.2012

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí