Z časopisu Svědomí/Conscience 2/2012

„Prohabsburská epidemie“

František Rozhoň

Vznik Československa byl vyvrcholením určité historické linie, která se vine od Mistra Jana Husa a Jiřího Poděbradského a po staletí usilovala o umenšení moci církve a panovníka a směřovala k získání duchovní a osobní svobody jednotlivců. Miroslav Tyrš navázal na antickou gymnastiku a hromadná cvičení Sokola se stala účinnou neverbální komunikací a významně přispěla k soudržnosti, integritě české společnosti. Ideje historická i sokolská se pak staly oporou ČSR a posilovaly její stabilitu. Tak to napsala například prof. PhDr. Věra Olivová.

Na tuto linii nenavazuje dnešní Česká republika. Jak připomínám na jiném místě v tomto čísle, v ní byla vyhlášena ideologie stát si může dělat se svými občany co chce a společnost ztrácí stará pojiva. T. G. Masaryk, který ve spolupráci s Legiemi přispěl k tomu, že se rakouskému císařpánovi nepodařil plán podpořit myšlenky německé Mitteleuropy, střední Evropy ovládnuté Německem, byl dnešním poslancem za TOP 09 Kortem zařazen mezi „zemské škůdce“. Historik PhDr. Jiří Jaroš Nickelli došel k závěru, že v dnešních Čechách vypukla „prohabsburská epidemie“. Kampaně velebící Sovětský svaz jako záruku práv a mírovou hráz vystřídaly podobné chvalozpěvy na Habsburky. V nich podle J. J. Nickelliho zaznívají názory shodující se s názory všech ideologů a publicistů protektorátu, zejména s názory Emanuela Moravce, publikovanými v jeho souborech „V úloze mouřenína" a „O český zítřek". Potlačována jsou jistá fakta, že ta „báječná civilizovaná monarchie“ mimo jiné roku 1908 protiprávní anexí Bosny a Hercegoviny postrčila vývoj k Sarajevskému atentátu a pak vyhlášením války Srbsku zahájila strašnou válku dnes známou jako I. světová. Ta zasadila vážnou ránu západní civilizaci, když z vůle mocipánů lidé museli i o Vánocích hubit „nepřítele“, proti němuž nic neměli. Proto oprávněně píše historik Martin Gilbert, že ta válka neoficiálně neskončila nikdy, hrůzy, které zažíváme dnes, se zrodily právě z ní.

„Prohabsburská epidemie“ zasahuje i Svědomí. Jan Friedlaender nabídl do Svědomí slova „Z dnešní perspektivy se zdá, že by Češi a celý svět byli ušetřeni nejednoho zla, kdyby se Masarykův plán uplatnit české >státní právo< byl méně vydařil..." Příspěvkem Postiženi a lapeni v sametu se přidal i Čestmír Hofhanzl, polistopadový poslanec. V tomto čísle Svědomí zveřejňujeme první část jeho příspěvku spadající do tématu „prohabsburská epidemie“, spolu s odpovídající částí reakce Vlastimila Podrackého nazvanou Demontáž národního sebevědomí. Dokončení obou příspěvků na dlouhodobě oblíbené téma před i polistopadového vývoje přineseme v některém z příštích čísel.

František Rozhoň

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí