Z časopisu Svědomí/Conscience 5/2013

Domov

Jistěže, člověk je tvor veskrze kolektivní - ale kdo nezatouží aspoň občas po jistotě ve své samotě? Po prostředí, jež si sám vytvořil, a proto je jeho královstvím?

Ve svém domově je každý vladařem, a je to je dobře, neboť je to jeho domov. To vladařství je tím cennější, že si své království vytvořil sám a tvoří stále dál; domov je nejen darem, ale i dílem. A je vždycky jistotou života.

Dnes však pojem domova, tedy našeho domova a naší jistoty, je nebývale široký. Není to jen náš domek či část nájemného domu, v níž prostě bydlíme, ale je to i náš domeček, chata či chalupa na venkově, kam ve svých volných chvílích zajíždíme. Ať už stojí v jakékoliv vsi nebo v chatovém městečku či sedí samotářsky na kraji lesa. I tam je náš domov.

V intencích myšlení moderní doby je to vlastně jakási dobře prosperující filiálka, jež nám dává stejnou jistotu a shodné uspokojení jako "centrála". Vždyť, a to si přiznejme docela otevřeně, náš domov v městě nás mnohdy o leccos ochuzuje.

Jistě, v omezených možnostech v něm můžeme vyvíjet do vínku danou touhu tvořit a vytvářet - ale plně ji dokážeme uspokojit jen na chatě nebo chalupě. A mohou se truhlíky se zemí za okny nebo na balkónech vyrovnat záhonům na sebemenší zahrádce?

Věřte, chata nebo chalupa není jen prostou "módou" doby, ale docela přirozeným vyrovnáním prostředí, nutností a touhy. A jistě vyrovnáním dobrým a vhodným způsobem.

(jast)

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí