Z časopisu Svědomí/Conscience 3/2013

Proti „zaběhnutému systému"

Bohumil Kobliha

Při politických volbách nemáme často dost informací k našemu optimálnímu rozhodnutí. Denní starosti nás absorbují a tak tedy pro volbu na nás nejvíce působí (a dle plánu volebních kortešů má!) poslední fáze kampaně. Jak pro koho, řeknete. Kdo rozhoduje přísněji a zažil více, zvažuje daleko dřívější zkušenosti a co pro něj, rodinu a národ bylo negativní. Ovšem, čím dávnější je historická nepříjemná událost, tím její ovlivnění může být slabší. My Češi, jako stále ke všem a všemu důvěřiví optimisti, hledíme raději dopředu. Jsou lidé co dělají za minulostí „tlustou čáru". Jsme učeni zapomínat, ale to může mít nepříjemné následky.

Uniká-li nám historická zkušenost i širší rozhled co se současně světově děje, můžeme ztrácet orientaci. Nežijeme přece ve vakuu a svět se točí! Musíme (nechceme-li věčně narážet) sledovat poctivě, v čem jsme. S rozhledem poznáváme, jak propagované politické módy či trendy pracují či nepracují, a co nás ovlivňuje.

Začněme majetkem a ziskem pro nás, který nám v rámci „privatizací" utekl a utíká ve prospěch nadnárodních majitelů.

Mezinárodní vlastnictví výrobních celků, zdrojů a systémů „Multinationals" nepracuje. Multinationals nejsou prospěšně pro národy a státy. Situace je hrozivá, což dosvědčují nářky bezzubých „grup" označovaných jako G7 až G20 na jejich téměř permanentních zasedáních. Nemůže být pádnějšího obvinění prezentovaného na právě proběhlém květnovém jednání G7 v anglickém zámku Aylesbury (Buckinghamshire): z aktivit multinationals unikají státům daně!

Při tom ti co jednají „nevědí", že mezinárodní kolosy vznikly právě proto, aby nad nimi nebyla možná státní kontrola. Ergo: komu skutečně slouží politici G? Komu vděčí za své posty?

K dalším módám lze počítat multikulturalismus, který měl sloužit jako pozitivní nástroj antirasismu.

Různost kultur vedle sebe (míšení vyvolané bídou) nedává, jak poznáváme, očekávané pozitivum. Propagované a nucené „bratříčkování" nefunguje. To je potvrzováno neshodami, vedoucími k nevraživosti. Někdy končícími až zločinností. V současné Britanii tato „móda" vede v některých případech k sexuálnímu zneužívání bílých dívek barevnými. Kritika stavu je umlčována obviňováním z rasismu. Paradoxní k tomu je, že specifické různosti vyvolávají potřeby zakládání škol dle ras a náboženství! Máme školy katolické, židovské, muslimské a jiné. To není vytváření základu pro rasismus? Ergo: americká idea „tavícího tyglíku" (melting pot) nepracuje!

 

Žraločí bankovní systémy nepracují. To potvrzují „úspěchy" států (počínaje Portugalském, Španělskem, Řeckem a nekonče Itálií a Francií) navázaných na €. Regulace činnosti osob v bankovnictví (bankéřů světa) neexistuje. Říše a superstáty, jako de facto EU, nepracují ve prospěch občanů. Profitují jen ti „papalášové" v řídící sféře. Pozorujme platy europoslanců! Merkelovské EU umožňuje okrádání nadnárodními koncerny. Máme nový „žalář národů", tentokrát z Berlína.

Totalitní socialismus nepracoval a zažíváme že totalitní kapitalismus je zadřený! Ve světovém The Sunday Times z 10.5.2013 Euan Sutherland šéf Co-op grupy soudí, že kapitalistický obchodní model nepracuje.

 

Do této globální situace přišly v roce 2013 v ČR prezidentské volby. Ve finále se střetl nečekaně Böhme Schwarzenbeg s Čechem Zemanem. Ten hledá - po dvaceti letech marasmu a odkrádání z národního „stříbra" cizáky- novou cestu prostou vazeb naší zemi neprospěšných. Böhme vsadil (spíše byl nasměrován poradci pro kampaň) na skutečnost, že český volič prožil nedávno neúspěšný socialismus/komunismus (viz volební slogan „Komunista nebo nekomunista"). To mělo stačit pro jeho vítězství. PR Schwarzenberka věřili, že dvacet let manipulací od „sametu" zabralo a náš člověk byl patřičně zpracován pro cíle Böhme (či spíše těch za ním). Že národ zapomněl na šest let bídy německé okupace a svých tři sta šedesát tisíc obětí. Že zapomněl na sedmadvacet českých pánů popravených po Bílé hoře a tři sta let národnostních útisků, kdy Schwarzenberkové hráli pro náš národ negativní roli. PR odborníci nasadili Böhmovi motýlka, knírek a navlékli ho do „zeleného fráčku" vrchnosti (viz opera „Jakobín"). To mělo zabrat, kde českého původu a jazyku chybělo? Nezabralo...

Na to se zvedla stavidla tiskařské černě opozice. Zcela oproti zvyklostem jimi obdivovaného Západu, kde po volbách poražený blahopřeje vítězi a strany slibují společně sloužit státu. U nás, přesto že Západu poklonkují, a u těch kteří chtějí pokračovat - jako novinář Miroslav Korecký v jakž takž zaběhlém systému" - se tak nehraje! A tak čteme Koreckého rozdurděný komentář „Mocnářem snadno a rychle" v Týdnu (březen 2013, č.11?, str.84). Co je ten „zaběhaný systém"? My Čechoslováci zakoušíme, že to je rozbitý stát, dvacet let odkrádání z našeho průmyslu a často jeho likvidace, odsouvání na kolej Böhmen und Mähren a urážek pro každého kdo cítí národnostně. Ve slovostroji svého počítače sudetomil Korecký prezentuje, zač stojí tomu kdo ho platí. Nuže jistě...ale ve třetím sloupečku článku chce očernit prezidenta Miloše Zemana, a jaký že je to fantasta/idiot když „sháněl podporu pro svůj plán kanálu Dunaj - Odra - Labe.“ Korecký dle stylu psaní je jistě školený demagog (z novinářské fakulty z Celetné?), leč horší je to s jeho skutečnými vědomostmi.

Kdo zná a otevře třeba Ohlas soudobé inženýrské práce, Sborník vydaný k X. sjezdu československých inženýrů v Praze 1930, tam může přečíst na straně 122: V brožurce prof.lng. Petrlíka vyšlé roku 1893 pod titulem „Průplav dunajsko-vltavsko-labský" praví autor, že již Karel IV, usiloval o tento velký cíl...

Kdyby volby vyhrál Böhme a pan Korecký znal skutečnosti, jistě by neopomněl při podobném spustit své fanfáry pro Karla Schwarzenberka jako velikého státníka, který navazuje na největšího syna našich dějin.

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 235. 2013

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí