Z časopisu Svědomí/Conscience 3/2013

Bílé tabule

Irena Kopecká

Cestovala jsem na Slovensko. Při placení benzínu na čerpací stanici pohonných hmot jsem si koupila nějaké noviny. K jejich četbě jsem se dostala ale až druhý den.

Titul článku "Řešení násilí? Schovat se za tabuli" mi doslova vyrazil dech. Dozvěděla jsem se, že střední škola v americkém Cold Spring, která před deseti lety zažila střelbu a smrt svých studentů, si objednala u marylandské firmy 200 bílých neprůstřelných plastových tabulí, odolnějších než neprůstřelné vesty. Stejné tabule si už opatřují i školy v Marylandu, Severní Dakotě, Pensylvánii, Kalifornii, v Minnesotě. Z evropských zemí o nich uvažuje i Německo, kde se podobné tragedie se střelbou ve škole rovněž odehrály.

Odkládám noviny a vzpomínám na dvacet dětí a šest učitelů, kteří se vloni v prosinci stali obětí střelby na základní škole v Newtonu ve státě Connecticut.

Co se to děje? Co je to za nesmysl opatřit si do třídy bílé neprůstřelné tabule? Copak útočník nemůže doběhnout těch pár kroků k tabuli a tam houfně všechny postřílet? Toto přece není řešení krize, do které se školství v celém světě dostalo. Kam se vytratila láska? Bojíme se toho slova? Víme, co znamená? Učitel musí mít rád své žáky a žáci musejí věřit svému učiteli a milovat ho. Rozumět tomu, že když neodvedou svůj úkol, budou potrestáni, ale vědět, že když svůj trest odčiní, vše je zapomenuto. Právě proto, že učitel má rád svěřené děti, je nutné, aby je naučil, mimo jiné, plnit zadané povinnosti. Každý dospělý člověk po celý svůj život musí plnit svěřené úkoly a tím je svobodnější, čím snáze je plní. Jen tak se může cítit spokojený a šťastný. Nedávat tedy dětem absolutní volnost, ale pocit odpovědnosti za své konání. Ne násilí, ale laskavost a lásku potřebuje mladý člověk. A to nejen učitelů, ale především rodičů.

Změňme sami sebe, buďme laskaví a moudří a nemusíme do škol objednávat neprůstřelné bílé plastové tabule!

Irena Kopecká

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí