Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2013

Radegaste, je to na tobě

Irena Kopecká

Tak nevím, asi mi to nemyslí tak, jak by mělo. Čtu již po několikáté komentář tiskového mluvčího OKD Vladislava Sobola k těžbě černého uhlí v Dole Frenštát pod Radhoštěm.

Podle jeho slov firma ani nadále nemá zájem těžit černé uhlí, ale jde jí jen o důkladný průzkum ložiska. Z technického hlediska i z pohledu legislativy jde prý o naprosto odlišné procesy, tento průzkum by neměl mít žádný vliv na povrch ani kvalitu života lidí v mikroregionu. Rozumíte tomu? Já ne.

Je všeobecně známo, že právě tady, v Beskydech, je velké ložisko černého uhlí, které by se vyplatilo těžit, protože není ve velké hloubce. Pokud OKD tvrdí, že jde jen o průzkum, a ne o následnou těžbu, proč tedy zbytečně vyhodí peníze za průzkum? Lidé nejsou hloupí a nedají si vzít, co mají rádi. Den Země proto probíhal u těžních věží a jeho aktéři pod vedením učitelů byly děti. Probíhaly manifestace, sbíraly se podpisy na protest proti zničení Beskyd otevřením Dolu Frenštát. Frenštátské věže dokonce obsadili aktivisté Greenpeace. Razantně se do tohoto citlivého problému vložilo i Sdružení měst a obcí na ochranu beskydského regionu.

V červnu tohoto roku se konečně podařilo dosáhnout toho, že stavební úřad ve Frenštátě pod Radhoštěm rozhodl, že věže v Dole Frenštát musejí být odstraněny a že krajinu Beskyd je rozhodně nutné zachovat pro příští generace.

Jenže OKD se proti rozhodnutí stavebního úřadu ve Frenštátu p. R. v řádném termínu odvolalo. Správní řízení není tedy pravomocně ukončeno.

Je vám z toho smutno? Mně taky. To nám skutečně nezáleží na krajině, ve které žijeme, kam se vracíme, když potřebujme načerpat nových sil?

Zeleň stromů nás uklidňuje, vrací nám pocit bezpečí. Stromy, keře, louky žijí s námi, je tu jejich místo. Jsme šťastní, když se naše ruce smí dotknout kmene, usednout v lese na pařízek, rozhlížet se a naslouchat, jak si vítr hraje v korunách. Unaveného poutníka osvěží borůvky či jahody. S létem se les rozvoní houbami. Podzimem zezlátnou listnaté stromy i modříny a průseky ozdobí červené korálky šípků. I v zimě je beskydská krajina krásná, plná kouzla a bílého tajemství zvířecích stop. O tohle všechno by měli přijít naše děti, vnuci a pravnuci?

Zdá se, že lidé pro záchranu milovaných Beskyd již udělali všechno, co mohli. Teď je to na tobě, Radegaste.

Irena Kopecká

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí