Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2013

Letadlová loď a Yellowstone

Jindřich Koudelka

K exponátům americké výkladní skříně patří, kromě Sochy Svobody, Hollywoodu a Yellowstonského parku i všudypřítomné prapory a praporky s pruhy a hvězdami, vojenské parády se skotskou muzikou, předvolební mítingy se sliby a jásajícími davy i všechno to další: integrace, feminizace, emancipace. Proto mezi exponáty z výkladu patří i figuriny barevného prezidenta a bílého víceprezidenta, oba při hymně s pěstí na prsou, kde jim bije srdce správně po americku. Vše to skoro jako symbol esoterického splynutí duší a ras v přímém přenosu. Obraz doplňuje roh hojnosti, starými židy a kalvínisty považovaný za důkaz zvláštní přízně shůry a vyvolenosti, takže to bude nadnárodní lichvář, kdo jako první projde i s pytlem zlaťáků na zádech, „uchem jehly.“

Možná, že tam „protáhnou“ i tuny zlatých cihel ze skalních masivů pod Manhattanem? Inu, blessed Amerika. Země neomezených možností, která jako tavící kotel národů, jak byla kdysi nazývána, je schopna vybudovat, jak možná leckterý ještě věří, nový ráj na zemi a předurčena vládnout světu.

Možná ale, že vedle tavícího kotle národů měl být instalován i tavící kotel ras, vždyť i v dnešní Americe černé zůstává černým a Apač indiánem. I proto tenhle kotel, že od Ohňové země po Mexiko proudí do Států i přes americkou „železnou oponu“ /na hranicích s Mexikem/ tisíce imigrantů, rozličného původu, které pak vycházejí do ulic amerických měst a volají: „My jsme Amerika!“ Kdy imigranti evropští budou volat: „My jsme Evropa!“ a naši Romové /včerejší cikáni/:„My jsme Česko!“

Je tomu několik roků, co do Ústí nad Labem přikvačil , kvůli „rasistickému plotu“ , nynější americký viceprezident, budoucí kandidát na amerického prezidenta, tehdy ještě jako kongresman, Mr. Biden, aby nám vštípil zásady dobrého chování i správného chápání humanismu a tolerance, jak ho chápe Amerika a on. Tak tedy díky, pane Bidene!

Tento bezpochyby úctyhodný muž, vyhraněného charakteru, není bohužel, tak zcela v pořádku /zdravotně/. Kromě záchvatů humanismem, trpí i oční vadou, přecházející do slepoty. Ta ho potrefila zrovna v době jeho návštěvy Izraele, kdy, kráčeje kolem dvaceti metrů vysoké a několik desítek kilometrů dlouhé zdi, oddělující stát Izrael od palestinského území, tuto, narozdíl od plotu, nezaznamenal! Ne však pan Biden, ale Amerika je tématem této úvahy; on je jen trapnou odbočkou, dokazující, že i „druhý muž Ameriky“ ví, kdy a kde naslinit palec.

Jelikož slova jako rasový, rasistický, podléhají opotřebení a začínají tahat za uši, rozhodli Velcí Kombinátoři, že Evropa ani Amerika nebudou „přetaveny“ rasově, ale „multikulturně.“ Jsou to sice dvě kapsy stejného kabátu, ale zní to inovačně a pro nás, „kulturní“ Evropany a Američany, to jistě bude i kulturně přínosné, že?

Při jedné televizní debatě o „romské otázce,“ pravila stará Romka, že vybírání kapes bílých spoluobčanů /kapsářství/ patří odedávna ke kultuře Romů. Všichni účastníci debaty ztichli, smích se neozval. To byste, pane Bidene, koukal, jak jsme korektní! Co teprve až se tahle „kultůra“ / s kroužkem nad u / stane „multi ?“ Potom snad i ti policky nejkorektnější porozumí žertovnému maršálovi Třetí říše: „ Slyším-li slovo , kultůra´ sahám po pistoli.“ A to ten vtipálek neměl o multi ani páru. Po čem by sahal dnes?

Když v devatenáctém století lóžoví bratříci z Francie věnovali , u příležitosti stého výročí americké revoluce, těm americkým Sochu Svobody, sami netušili, že se tohle zednářské monstrum stane nejznámějším symbolem Ameriky. Ale i dnešní Amerika má své symboly / a monstra/. Například „dvojčata“, která sama jsou symbolem a předznamenáním budoucího plánovitého zhroucení světových financí, obchodu a ekonomiky.

Nejsofistikovanějším /odporné slovo/ odvětvím amerického průmyslu je prý průmysl zbrojařský, v jehož široké nabídce výrobků se nachází jeden, který aspiruje na titul dalšího symbolu Ameriky. Je to balistická střela, strategický bombardér nebo letadlová loď? Myslím, že z této nabídky je ono poslední to správně vybrané, vždyť může být něco lepším symbolem síly než ono hranaté monstrum z oceli, křižující světová moře, impozantní a všem na očích?

Jeden ale zůstává v rozpacích. Platí-li obecně, že 1/ dlužník není faktickým vlastníkem zadlužené věci, pak 2/ konkrétně: americký stát, s dluhem přes sedmnáct bilionů dolarů, není skutečným vlastníkem onoho ocelového monstra, které má symbolizovat vojenskou sílu státu, vystupujícího pod zkratkou USA. Je potom, pane Chestertone, paradoxem skutečným či zdánlivým, když tenhle americký Batman a současně bankrotář vydává na zbrojení více než Rusko, Čína a Indie dohromady? Potom se nabízejí hned dvě otázky: jaká je účetní hodnota Ameriky a kolik papírků musí FED ještě potisknout než Amerika bude mít jednoho vlastníka? Další otázka přichází sama. Není-li tenhle zadlužený Batman skutečným vlastníkem „svojí“ letadlové lodě, potažmo „svojí“ armády, která se přesto pod hvězdně-pruhovanou vlajkou a jeho jménem angažuje v různých částech světa, čí tedy je a komu slouží? Státu, zájmům amerických občanů? Sotva.

Řečeno jinak. Když majitelé klíčů od trezorů / a nejen pod Manhatanem/ ovládnou, pomocí žoků zlata a znalostí lidské přirozenosti, porušené dávným hříchem, strategické posty ve státě, je osud státu zpečetěn. Zbytek je na mediích – od těch se podřimující většina sotva dozví, že se Spojené státy dávno staly, obrazně řečeno, „letadlovou lodí“ Majitelů klíčů, v jejichž zájmu konají. Úlohu letadlové lodě převzala Amerika od Anglie, která kdysi, od sedmnáctého století, spojila své světovládné ambice s kapitálem, který v té době nebyl ještě znám jako bankovní, ale jako lichvářský. Spojení britské Koruny a kapitálu Východo – indické společnosti se jevilo jako oboustranně výhodné, neboť tento kapitál investoval do britské vojenské, především námořní moci, která mu za to zajišťovala vojenskou ochranu obchodních stanic v celém zámoří. Symbiozou těchto dvou mocí, finanční a vojenské, získávala Anglie, nezřídka úskokem, své kolonie. Klasickou ukázkou takového podskoku byla Indie, ovládaná samostatnými maharadži, s nimiž Společnost uzavírala jednotlivé smlouvy o poskytnutí území pro své obchodní stanice a o jejich ochraně anglickým vojenským kontingentem. Postupem času se ze strážných oddílů obchodních stanic stalo koloniální vojsko Jeho Veličenstva a Indie „nejkrásnějším drahokamem v britské Koruně.“ A už zase klasická otázka. Komu vlastně ten nejkrásnější drahokam patřil? Britské Koruně nebo Bank of England?

Už koncem devatenáctého století předběhli někteří význační mužové Anglie dobu a snad pod dojmem velikosti tehdejší Británie, uvažovali o sjednoceném světě pod britskou vlajkou, ovšem ruku v ruce se spřízněným kapitálem. Zřejmě ale nic nevěděli o konečnosti věcí - i smluv! Ani o tom, že parťák dávno pokukuje za velkou louži, kde tuší velký nevyužitý potenciál.

Plán, jak chytit býka za rohy a tento potenciál pro sebe využít, měli lichváři dávno připravený. Agenti a emisaři už v Novém světě drahnou dobu „ jeli naplno.“ Až byla půda připravená, spustil „systém HAARP“ ve finančním světě Ameriky zemětřesení.

Ale to už je jiná /a neveselá/ kapitola americké historie, plná chamtovosti, úplatkářství a zrady, završená zmocněním se oněch již zmíněných postů a nakonec i celého finančního systému Ameriky!

Zatímco celé generace průkopníků a pracovitých lidí, mnohdy za velmi tvrdých podmínek, vzdělávaly americkou půdu, přišli tihle s nabitými žoky a skupovali prodejné duše vlivných zrádců, díky jejichž nezřízené chamtivosti se Amerika ocitla v otroctví lichvářského kapitálu, který teď rozhoduje o jejím osudu. Sedmnáct biliónů dolarů státního dluhu a nedávný bankrot Detroitu naznačují, jakým směrem vývoj půjde. Dluh i počet „měst duchů“ poroste, a to i přes Moody´s „štempl“, označující americkou ekonomiku za „stabilizivanou.“

A jak že se technicky k „výrobě“ takového dluhu dá dojít? Cest je povícero. Jednou z nich je Cesta FEDu, který, ač není státní institucí, třeba se za ni vydává, má protiústavní, podvodem získané „právo“, tisknout peníze, kde každý jím vytištěný dolar je zatížen sedmnáctiprocentním úrokem. Stát, který podle původní americké ústavy / z doby Otců zakladatelů / by tyto peníze měl sám, přes Kongres a státní pokladnu, vydávat, je však nucen tyto dolary i s oním lichvářským úrokem kupovat. A to tento pohoršlivý stav, tato cesta FEDu, trvá bezmála sto let. Samotná tato jedna jediná z cest by stačila na „položení“ ne jedné, ale hned několika Amerik!

FED, který není pod kontrolou státu, může potisknout papírků kolik se mu zamane a pak za ně skupovat stále narůstající státní dluh Ameriky. Technicky se tomu říká n e k o n č i t ý řetěz, symbolicky had v kruhu, požírající vlastní ocas.

Další z cest je přebujelá státní administrativa. Když bolševická KGB v Rusku měla sto tisíc členů, všichni se děsili. Když při dnešní technice mají tajné služby USA přes milión/!/ „zaměstnanců“ ve službách „Majitelů klíčů,“, ale placených ze státní kasy, neděsí se nikdo...

Potom je tu armáda /další z cest/, která se i v době „míru“ musí modernizovat a přezbrojovat.

I to je jedna z cest, jak se dá provádět transfer kapitálu z jedné „kasy“ do druhé / ze státní do soukromé./ Ovšem nejpříhodnější dobou pro přesměrování kapitálu je doba „mlčení múz.“ Inter arma silent musae jak zpíval Karel Kryl, a ty mlčely drahnou dobu dvacátého století.

Kde potom, po dobu jejich mlčení, vzít cash peníze? Kam pro ně běžet? Ne příliš daleko, vždyť „poskytovatelé finančních služeb,“ banky, jsou poruce a ochotné. V době mlčení múz se ze strany státu na výši úroků tak moc koukat nedá. Čím rychleji se otáčejí kola zbrojařských firem, tím více stoupá potřeba hotových peněz. Když múzy skončí mlčení, má i „vítěz“ potíže se splácením úroků.

Další z cest jak zruinovat Ameriku jsou dobrodružné akce US army- Irák, Afganistan, Libye, kdy náklady neplatí objednavatelé a uživatelé v jedné osobě, schovávající se za vlajku s pruhy a hvězdami a krytí logem USA, ale nominální vlastník tohoto loga a této army - bílý kůň, zvaný Spojené státy.

Role Batmana a vykonavatele cizí vůle vyvolávají stále větší hněv a nenávist, které však nepadají na hlavy schovaných vykuků, ale na viditelného vykonavatele. Stoupající počet agresí určitě není v zájmu amerických poplatníků ani amerického státu, zvláště, hrozí-li, že se tyto výboje, vedené v cizím zájmu, dříve či později „potkají“ se zájmy Ruska a Číny - a to nejsou „hamburgery“ na jedno zkousnutí...A protože „ptáčkové lítají oběma směry,“ nastává doba, kdy ani obyvatelé Spojených států se nebudou cítit bezpečně, a to nejen kvůli „ptáčkům“, ale hlavně kvůli politice svých vlád, prezidentů i členů Kongresu a Senátu, kteří své aktivity vyčerpávají ve službě penězům, které jim tuto „službu vlasti“ /a skvělý džob/ umožnily. Nu, a protože tito správní mužové na „správných“ místech jsou i mužové čestní, tak i vědí, že dluhy se splácet musí!

Potom je málo pravděpodobné, že by Amerika přestala plnit funkci realizátora šílených plánů, produkovaných šílenými mozky, zato je velmi pravděpodobné, že následky hry na vojáčky na sebe dlouho čekat nedají ...A kdyby se, nevím jakým zázrakem stalo, že z této hry vyjde /Amerika/ v živoucím stavu, je tu Yellowstone!

Tato přírodní perla severní Ameriky, o rozloze 85 x 45 km, je nejen krásou obdivovanou, ale i obávanou. Lze ji přirovnat k atraktivní, ale nebezpečné ženě, zabývající se uměním magie, která dovede uřknout nebo proměnit v kámen.

Ale vážně. Pod povrchem Yellowstonu, až do hloubky osmi kilometrů, se nachází žhavé magma, které z této perly dělá největší podzemní sopku planety, jejíž výbuch by znamenal vymazání Spojených států z mapy, s následky pro celý svět.

Když jsme v době „socialismu“ s obdivem /i nadějemi/ vzhlíželi k Americe, dá se tehdejší náš obdiv přirovnat k obdivu návštěvníka Yellowstonského parku, který, unesen krásou povrchu, nemá zdání, jaké síly se skrývají v jeho podzemí!

Dle úkazů z poslední doby a varování vulkanologů, existují obavy, že dřímající obr se může kdykoli probudit. Potom hra na vojáčky skončí a ani „letadlová loď“ nic nepomůže.

Vida, jak stačí málo, aby světovládné plány vzaly zasvé! Co vy nato „klíčníci“ a Batmane?

Jindřich Koudelka

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí