Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2013

Noc Kostelů

Kristián Koubek

„Potom nebude den ani noc, ale v čase večera bude světlo.“
(Zach 14,7)

Dne 24. května 2013 znovu proběhla noc, která nesla ustálené označení jako Noc kostelů. Záštitu nad letošní Nocí kostelů převzali Mons. Dominik Duka OP, arcibiskup pražský, Petr Nečas, předseda vlády ČR, předseda Senátu ČR, předsedkyně poslanecké sněmovny, primátor hl. m. Prahy a několik dalších osobností. V Středočeském kraji více než 230 kostelů a modliteben přivítalo zájemce, aby jim nabídlo nevšední zážitky, které byly umocněny nejen slavnostním osvětlením duchovních stánků, ale také ve většině případů i duchovním programem. Na květnové noci otevřených kostelů se podílely jednotlivé církve, které si zaslouží, aby byly připomenuty. Jednalo se o:- Apoštolská církev, Bratská jednota baptistů, Církev adventistů sedmého dne, Církev bratská, Církev československá husitská, Církev římskokatolická, Českobratrská církev evangelická, Evangelická církev augsburského vyznání v České republice, Evangelická církev metodistická a Starokatolická církev. V některých kostelech byly pro návštěvníky připraveny koncerty barokní hudby, duchovní koncerty s varhany a také koncertování dětských pěveckých sborů. Tak hudba, zpěv a meditace zaznívaly z mnoha duchovních stánků. Co tedy vlastně Noc otevřených kostelů nabízí ? Místa,kde se církevní prostory nacházejí, jsou svázány se svojí historií, kterou je především nezbytné si připomenout. A tak na jedinečné duchovní skvosty se upozorňuje v jednotlivých prezentacích, které se týkají vybavení jednotlivých kostelů, liturgických potřeb a života farností. Toto vše je ještě oživeno různými koncerty chrámových pěveckých sborů, instrumentální hudbou a v mnoha případech zaznívají varhany a rozezvučují se zvony s cílem, aby návštěvníci odcházeli ¨s velkým uspokojením naplněným nevšedními duchovními prožitky tohoto večera.

Na obraz noci narazíme již při čtení Starého zákona, kde vedle symbolu temných sil a zla vystupuje také naděje k její zvládnutí. V Novém zákonu se starozákonné představy výrazně posouvají až do vykoupení člověka z hříchu a věčné smrti. Záře Betlémské hvězdy symbolizuje narození Božího Syna. Během Velké noci přiházejí k Ježíši různí lidé, mezi nimiž i Nikodém, který je schopen bránit nalezenou pravdu. Tak tedy ona velká noc může být chápána jako vítězství nalezené pravdy ve svobodné duši. A tady nás to nutí k zamyšlení. Je zřejmé, že nastolování pravdy je zásadní a dlouhodobý problém existující již v počátcích lidské civilizace. Již ve starověku docházeli tehdejší lidé ke zkušenostem, které formovali do různých rčení jako „Abhorret hoc vero“, „Magna est veritas et praevalet“ (Apokryty, Třetí /první/ Exdráš 4,41), což znamená, že: Pravda je možná a vítězí. Později se jejich zkušenost vtělovala do dalších rčení jako „ Veritas nihil veretur, nici abscondi“ (Pravda se nebojí ničeho, leda toho, že bude utajena), „Nihil est veritalis luce dulcius“ (Nic nezáří jasněji než světlo pravdy“¨) a třeba, „Veritas vincet“ (pravda vítězí) a i „Veritas odium parit“ (pravda rodí nenávist). Z toho je vidět, že „problém“ pravdy je zcela zásadní a provází lidstvo od její civilizace. Různá náboženství se snažila zakotvit pravdu do svých učebních programů a tak pravdivost lidského bytí se stala jeho nejvyšší hodnotou. O formování pravdy se vedou neustálé boje, které přetrvávají od starověku, středověku až po novověk. Lze tak chápat „Noc kostelů“ jako snahu najít cestu k pravdě, tak jako se o to snažil vzpomínaný Nikodém. A právě církev k tomu otevírá dveře svých kostelů a modliteben. A k tomu se snaží tuto začínající noc prosvětlit, aby co nejméně bylo ukryto zlo a temné síly. Pro to otvírá vstupní dveře do svých svatostánků a to i v novém tisíciletí. Nelze říci, že zlo, lži a jiné negace ze společnosti vymizely a lidstvo bude žít v jenom v radosti ze života během dne a odpočívat a rozjímat během noci. Tak tomu bohužel není. Naopak tyto negativní jevy zde byly, jsou a budou. Může být víc než symbolické pro dnešní dobu, že jsme schopni si toto uvědomit a snažit se nalézat pravdu a i v ní setrvávat. Přesto, jak zaznělo v duchovních rozpravách nalézt duchovní pravdu není zcela jednoduché, protože člověk je hříšný. Tak poctivě žít v osobní nastolené pravdě a svobodě dává smysluplnost lidského bytí.

Dr.Kristián Koubek je imunogenetik

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí