Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2013

Zvoníci versus právníci

Kristián Koubek

Během Noci Kostelů 2013 jsem na Pražském hradu navštívil katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha, jak se tento pražský chrám v naší zemi oficiálně jmenuje. Tato naše nejnavštěvovanější katedrála rozezvučela své zvony přesně v 18.00 hodin, jimiž dala veřejnosti na vědomí, že je schopná přivítat návštěvníky Kostelní noci. Lidé, tak měli během pátečního večera možnost nejprve vyslechnout varhanní koncert, poté pozdrav kardinála Dominika Duky a také duchovní zamyšlení. Navíc z interiéru katedrály byla zájemcům umožněna prohlídka Svatováclavské kaple, prohlídka hrobky českých králů a prohlídka svatováclavské zvonice a jednotlivých zvonů. Nemusím uvádět, že o tyto prohlídky byl velký zájem, protože běžně návštěvníci chrámu nemají možnost - z různých důvodů - zavítat na tato místa. Proto i já jsem neváhal a vystál jsem asi půlhodinovou frontu, abych si mohl prohlédnout zvonici a zvony, které mají svoji historii. Celá prohlídka zvonice byla organizována pražskými svatováclavskými zvoníky a tak každý návštěvník měl možnost se dozvědět spoustu zajímavých věcí a také na vlastní oči spatřit jednotlivé zvony, z nich zvon Zikmund je ten nejzajímavější.

Zikmund je vlastně největším zvonem v naší zemi, kde jeho dolní průměr je téměř 256 cm, má výšku 293 cm a odhadovaná hmotností je přes16,5 tuny. Již samotné vyzdvižení tohoto zvonu a i dalších zvonů do zvonice představovalo nejeden těžký problém. Zvoníci u Zikmunda vyprávěli návštěvníkům - kteří vystoupali do zvonice po točitých schodech - mnoho zajímavých věcí o zvonech v Česku, které by si jinak museli vyhledat v odborných publikacích nebo na Internetu. Navíc zodpovídali i nejrůznější dotazy. Mne osobně zaujal mimo architektonických stavebních úprav k instalaci těchto zvonů v katedrále také osobní kontakt se zvoníky, od kterých jsem měl možnost ledacos se dozvědět. Proto bych se velmi rád se čtenáři podělil alespoň o několik poznámek týkajících se nejen jejich profese. Bylo mi řešeno, že zvoníci vykonávají rozezvučení zvonů z vlastního zájmu bez jakýchkoliv nároků na plat či odměnu. V podstatě se zvonící scházejí při různých příležitostech a zcela pravidelně každou neděli, aby rozezvučeli zvony svoji vlastní silou. Zvony také vyzváněly při uvedení nového prezidenta do funkce. Zvoníci rozezvučí zvony pomocí silných provazů, které jsou u Zikmunda uvázány na koncích dřevěného vahadla. Není třeba uvádět, že celé zvonění má silný nádech romantiky i zručnosti a vyžaduje tak od zvoníků pozitivní duchovní přístup k celé akci. O celou záležitost tak pečuje parta správných chlapů a i několik žen, kteří se pravidelně schází nejméně jednou týdně, aby daly lidem na vědomí důstojnost svatovítské katedrály umocněnou rozléhajícím se zvukem těchto zvonů. Tak by se dalo říci, že větší duchovní stánek či kostel bez zvonů nemůže dát lidem na vědomí svojí důstojnost. A o ni se vlastně starají zvoníci. Jména a fotografie zvoníků v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha lze spatřit na jednotlivých tablech ve zvonici. Počet zvoníků se během času měnil a tak na přehledných nástěnkách ve zvonici je uveden jejich celkový počet včetně sestavy současných aktivních zvoníků, které vede Tomáš Stařecký. Je zajímavé, že v této partě jsou i ženy, jejich počet se mění.

Při odchodu z těchto duchovních prostor jsem přemýšlel o celé řadě věcí a tak bych uvedl alespoň jednu, která mne napadla, když jsem scházel po starých zámeckých schodech. Ti zvoníci zmínili, - když jsem se jich ptal, kolik jim to zvonění vlastně finančně obnáší - , že to dělají zadarmo. Nad tím jsem chvíli přemýšlel a nechtěl jsem tomu věřit. V dnešní době, když člověk vykonává nějakou záslužnou věc, tak aby za ni nebyl honorován ? To už není možné. Hned jsem si vzpomněl na jednotlivé lidi, kteří jsou v různých radách či představenstvech a schází se třeba jednou týdně či jednou za měsíc a při tom si účtují za svoji nějakou činnost velké peníze. Také jsem si vybavil různé advokáty, kteří si účtují za jejich právní služby nehorázné finanční částky. Protože v poslední době se u soudu domáhám nějakého odškodnění, tak jsem si celé mé zamyšlení dal do souvislosti s těmito právníky.

Nemusím detailně rozepisovat, na jaké nejrůznější poplatky člověk narazí, když se snaží domoci práva a spravedlnosti v rámci svého poškození. Ty různé honoráře nelze nikterak přejít a tak člověk platí různé poplatky, aby jeho žádost byla vyslyšena. Peníze za tyto služby člověk poskytuje nejen soudu ale i advokátům. Chudí lidé, kteří jsou v právu a domáhají se spravedlnosti mnohdy nemají na zaplacení soudních poplatků a tak nemají vůbec šanci se soudit. V současnosti vlastně soudy se stávají záležitostí pro bohaté, kteří mají na zaplacení těchto soudních poplatků a také na zaplacení advokátů, ale chudí lidi - týkající se třeba slušných seniorů nebo rodin s dětmi - prostě na to nemají. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na slova bývalé ministryně spravedlnosti ČR Kovářové, která ze své zkušenosti napsala, že pokud soudní spor není veden advokáty, tak nemá naději na úspěch. Pokud člověk tedy nemá finance, aby se soudil, tak je to samé jako rčení bez „peněz do hospody nelez“. Mohlo by být i analogické rčení bez peněz k soudu nelez, protože nemáš šanci. A že toto není nepodstatné, pro to je množství důkazů. Už jenom kontakt s advokáty stojí nemalé peníze, které se mohou pohybovat v rámci několika tisíc na hodinu. Dokonce jeden advokát si jenom za prostudování spisu chtěl naúčtovat dvacet tisíc. Jiný si, za formování kupní smlouvy během pětiminutového vyplnění dotazníku naúčtoval víc než 150 000 Kč. A tak bych mohl pokračovat, kde všude právníci nalézají prostor za své finančně přemrštěné služby. Dokonce se uvádí, že stát za právní služby ročně zaplatí víc než půl miliardy korun právníkům. V současné době různé státní instituce (ministerstva), které mají své právní kanceláře si ještě najímají í soukromé právníky, aby jim pomohly řešit některé právní spory. Odůvodňují to tím, že privátní právníci jsou prý schopnější.

Proč o tom píši ? Protože předseda AK Martin Vychopeň někde uvedl, že advokáti mají exkluzívní zaměstnání. Toto já si osobně nemyslím. Advokáti by mohli mít lidštější zaměstnání, když by vykonávali své právní rady zadarmo a ne za přemrštěné peníze. Mnohem milejší je, když advokát poskytne spoluvězni v kriminále nějakou radu a dostane za to od něho tatranku, než aby si účtoval nehorázné finance, za své mnohdy právně dementní služby. Advokáti někdy říkají, že potřebují finance, aby mohli zaplatit své lidi a kamenná sídla jejich právních stánků. Vždyť to není žádné odůvodnění, ta sídla nemusí vlastnit. No, co k tomu lze říci na závěr ? Já si vážím těch zvoníků, kteří rozezvučují zvony našich kostelů po celé zemi mnohem víc než advokátů. Pro mne je činnost zvoníků velmi exkluzívní profese nebo koníček, protože má i duchovní lidský rozměr, který právníkům chybí. Vždyť mnohdy zvonici oznamují i skon života člověka. A tak bych chtěl těmto zvoníkům poděkovat za jejich služby a dál jim držím palce v jejich úsilí.

Dr.Kristián Koubek je imunogenetik

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí