Z časopisu Svědomí/Conscience 3/2013

Co mi hnulo žlučí (1)

Jan Kukuczka

Květen je nezapomenutelně krásným ročním obdobím a tak jsem se vydal na procházku pokochat se přírodou městského parku a načerpat  v něm dobrou energii a dobrou náladu. Cestou jsem potkával zamilované páry. S úsměvem na rtech a v dobré náladě. No vida říkám si, tak to je nádhera, jakou změnu dokáže v lidech vykouzlit. To, co nám cizinci vytýkají, že potkávají na ulicích měst lidi zakaboněné, bez úsměvu a dobré nálady. Určitě to má politický podtext na ne zrovna lehký a bezstarostný život ve společnosti ve které se nacházejí.

Položil jsem si profesní otázku, Čtou dnes lidé? Čtení a psané slovo  patří do kategorie denních potřeb pro stálé dovzdělávání. Ne vždy se však okolnosti vyvinou dle požadovaného přání. Zdálo se, že nic nemůže zkazit okolím vnímanou náladu, do chvíle, kdy mne předešlo několik rozjařených mladých dívek v odhadovaném věku tak kolem patnácti, možná o nějaký ten rok starší.  Jsem zvyklý na mluvu v kraji drsných chlapů, havířů a hutníků. To, kolik vulgárních slov jsem musel vyslechnout, však překonalo hranice morálních hodnot. Zmohl jsem se na poznamenání o tom, že mne předešlo hejno babochlapů a to jsem neměl dělat, protože ten rejstřík pubertálních projevů byl vskutku mrtvicově široký, bohužel bez mravního usměrnění. Bohužel, na takové pubertální  projevy, pokud si toho politici nebudou všímat a usnadňovat vzdělávání nepůjdou společnosti vlastním příkladem, pak nám nezbude, než to, že se budeme muset morálně adaptovat.

Jan Kukuczka, květen 2013

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí