Z časopisu Svědomí/Conscience 5/2013

ODS sebevražedná, nekonzervativní, nevolitelná

Jan Kubalčík

Dle článku „ODS cílí na mladé, podpoří je při startu podnikání i koupi prvního bytu“ (iDNES.cz, 11.9.2013) budou všichni kandidáti občanských demokratů podepisovat, že podpoří změnu Ústavy, „podle které by odsouzení nebo vazebně stíhání poslanci přišli o mandát“.

ODS sebevražedná

Nejdříve pragmaticky... Opravdu je rozumné takto nabízet nastroj, pomocí kterého bude možné likvidovat skutečně nepříjemného parlamentního oponenta jeho kriminalisací? Je to rozumné v situaci, kdy jsem to já, kdo do oposice míří? Není to dokonce nejen nerozumné, ale nebezpečné? Uvažme, už jenom ta možnost vytváří prostor pro zastřené vyhrožování takovým krokem – čili už jen ta možnost významně ohrožuje skutečně svobodné vykonávání poslaneckého mandátu... svobodné ve smyslu slibu, který každý poslanec skládá: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ (Ústava ČR, Článek 23, odst. (3)). Nebude právě poslanec, který by chtěl mandát skutečně vykonávat „v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“, vystaven hrozbě ztráty tohoto mandátu pomocí kriminalisace – vezmeme-li v potaz kvalitu kultury politického prostředí, ve kterém se pohybujeme? Jediné konzistentní vysvětlení, které mě napadá, je, že ODS jaksi nepočítá s tím, že by se jí to mohlo týkat – totiž že by se mezi poslanci zvolenými za tuto stranu mohli objevit takoví, kteří by „v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“ chtěli svůj mandát skutečně vykonávat. Budu fér: tak špatné to s ODS podle mě není... ale přesvědčovat o tom voliče není dvakrát rozumné – dělá se tím hodně pro to, aby ODS v oposici skončila s jistotou a opravdu značně marginalizovaná... a, opakuji, v takové situaci chce dát (jakékoli) budoucí vládě do rukou velmi účinný klacek na (jakoukoli) oposici. Tímto směrem se Poslanecká sněmovna vydala už populistickým a zbabělým, zejména však zbytečným i škodlivým (ze shora popsaného důvodu) omezením poslanecké imunity – přijetím takového návrhu změny Ústavy by se tento trend dále a podstatně prohloubil. Je to po všech stránkách sebevražedné.

ODS nekonzervativní

Nyní principiálně... Znovu se ukazuje, že Ústava je kamenem úrazu – znovu je na stole návrh na její mrzačení... a to od strany, která sem tam koketuje s konzervatismem (byť, přiznejme, téměř vždy pouze verbálně...). Předložený záměr je jen dalším z řady důkazů, že se skutečně o nic víc než o koketerii nejedná. Vždyť konstitucionalismus a v něm zakotvená dělba moci, s pověstným systémem brzd a protivah, je něco, co je součástí konzervativního kréda. Jak se s tím slučuje návrh, podle kterého se dá do rukou moci výkonné (Policie) a moci soudní možnost prakticky přímo zasáhnout do personálního složení moci zákonodárné? V případě návrhů na zvýšení výdajů státního (či obecního) rozpočtu by měl vždy zároveň zaznít návrh, kde se na to potřebné prostředky vezmou. Podobně, pokud dosavadní Ústavu považujeme za v daném ohledu vyváženou, nelze nevidět, že takovým krokem by byla způsobena nevítaná nerovnováha – a měl by tedy být předložen paralelní návrh, který by kýženou rovnováhu zachoval, resp. znovu nastolil. A to za situace, kdy Parlament přišel o podstatnou pravomoc volit hlavu státu. Konzistentním krokem by tedy v daných podmínkách bylo spíše posílit postavení zákonodárné moci, než její posici v ústavním systému dále oslabovat. Ostatně krokem nejlepším by v tomto smyslu bylo vrátit volbu presidenta do rukou Parlamentu... a vůbec nejprospěšnějším vrátit se – v rámci možností – ke znění Ústavy platnému k 1.1.1993. Co se ODS týká, uvnitř této strany však dřímají zjevně zcela opačné nápady.

Sečteno a podtrženo, pro konzervativce je v důsledku výše uvedeného ODS zcela nevolitelnou stranou. A, pro úplnost, i když to sem prvoplánově nepatří: TOP09? Strana, která podporou rozpuštění Poslanecké sněmovny jasně upřednostnila svůj ryze partikulární stranický zájem před obecným zájmem celé země? Smutná podívaná...

Kromě toho a asi zejména je ale na celé věci velmi dobře vidět, jak se posouvá rámec diskuse v naší zemi. Otevírají se témata, která by před nějakou dobou byla zcela nemyslitelná. Věcí debaty se stává naše členství v NATO, vyvážení dělby moci mezi zákonodárnou, výkonnou a soudní, retroaktivita či znárodňování (viz návrhy na znovuotevření vyrovnání státu a církví). Dosavadní aféry, jakkoli závažné, vedle toho vypadají jako lapálie. Takový trend nemůže být samovolný. Kdo je jeho původcem? Komu prospívá? Jak v takové nestabilitě rozhodovat o strategických otázkách určujících naši energetickou bezpečnost?

Zatímní parlamentní pravice, nebo to, co se za ni doposud prohlašovalo, se rozplývá jako pára nad hrncem... Strany dlouhodobě decimované korupcí a klientelismem mohou jen těžko odolat, když přijdou na pořad dne vpravdě podstatné záležitosti. A i když je třeba být s takovými soudy velmi opatrný, nabízí se úvaha, zda tím nejhorším na korupci není právě to, že jí prožraná strana pak nemá sílu čelit vážným hrozbám – a zda právě toto není pravým dlouhodobým smyslem a cílem vytváření a udržování korupčního prostředí v naší zemi, konkrétně onoho systematického korumpování celých politických stran, které z nich účinně dělalo a nakonec úspěšně udělalo nesvéprávné třtiny potácející se ve větru událostí.

Nastává doba pro reformování rámce české pravice – čas na to bude, domnívám se, do řádných parlamentních voleb v roce 2021. Tedy, přesněji, vítězství takové rekonstruované pravice v parlamentních volbách by se mělo začít rýsovat již v roce 2017, kdy se může stát důstojnou opozicí. (To vše samozřejmě za předpokladu řádných termínů příštích parlamentních voleb...) A aby taková naděje žila, nemohou konzervativci na nic čekat, a až po předvolební vřavě padne prach, musí se pustit do práce.

Jan Kubalčík

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí