Z časopisu Svědomí/Conscience 1/2013

8. pěší pluk

Kalendář na stěně učebny v Czajánkových kasárnách v Místku oznamoval, že je zrovna 14. března L.P. 1939. Poručík Karel Martínek zrovna prováděl kurs polského jazyka pro poddůstojníky a délesloužící. Ve vytopené místnosti bylo mužstvu příjemně vzhledem k tomu, že počasí venku bylo velmi chladné, doprovázené nepříjemným větrem. Por. Martínek přednášel také o nelehké situaci na území, které bylo považováno za mnohonárodnostní. Všichni jsme žijeme v jednom státě. Kladl důraz na to, že ač jsme občany různých národností, všichni jsme občany tohoto státu, složili jsme přísahu a jsme povinni bránit společnou vlast a svobodu třeba i za cenu vlastního života. Nikdo z přítomných si neuvědomoval, jak blízko je v dané chvíli pravdě.

Kapitán Karel Pavlík který se byl přesvědčit jak školení mužstva probíhá, byl viditelně s průběhem přednášky spokojen. Z chodby se náhle ozval nějaký hluk. Do místnosti jako blesk z čistého nebe vrazil strážný z výkřikem „Před bránou se rozmísťuje kolona vozidel ze kterých seskakují ozbrojení vojáci. Kapitán Pavlík okamžitě vystihl vážnost situace, vyskočil ze židle a zavelel „Na můj povel všichni do zbraně“! V rychlosti určil svým zástupcem poručíka Karla Martínka Ten mezitím vyhlásil bojový poplach. Jako sněhová lavina se přítomní vojáci hnali po schodech na kasárenské nádvoří. V kritické době bylo v objektu asi 350 vojáků. Příčinou nižšího počtu vojáků v objektu vznikl v souvislosti s vyhlášením samostatnosti Slovenska, kam byli vojáci této národnosti odveleni. Jednotky gen. Waltera von Brauchitsche , které vstoupilo na území českého Slezska, si jakýkoliv odpor nepřipouštělo. S předstihem byli seznamování s tím, že vstoupí na území protektorátu Čechy a Morava; německé branné síly však nemohly čekat aby je předstihla armáda beckovského Polska, která toto strategicky důležité území měla vojensky obsadit. Německý konvoj pod velením plukovníka Stowera měl za úkol zneškodnit místeckou posádku. Z řady vozidel se odpoutal automobil ze kterého vystoupilo několik postav s napřaženými zbraněmi. Blížili se před kasárenskou bránu, kde byli na stráži svobodník Přibyla a vojín Sagan. Svobodník Přibyla se zrovna chystal zjistit důvod nečekané návštěvy, když se z anonymní skupiny ozvalo „Vzdejte se!“ To už zazněl výstřel. Kapitán Pavlík přidělil poručíku Martínkovi obranu zadního traktu budovy. To už se v celém prostoru dvoupatrové budovy rozpoutala zuřivá střelba. Nenašlo se místo, odkud by se neozývala střelba. Střílelo se z oken, půdních prostor i střechy. Už předem se vědělo, že munice je nedostatek. Vytahovaly se tajně ukrývané zásoby. A bylo jen otázkou času, kdy ten okamžik nastane. Stalo se tak po čtyřiceti minutách. Z kanceláře praporu se ozval zvuk trubky znamenající povel k zastavení palby. Mnozí trubače v zápalu boje odmítali vnímat, bohužel, bez nábojů se nedá vést vojenský odpor.

Přestože Adolf Hitler tvrdil, že obsazování Československa začne 15. března 1939 ráno, první němečtí vojáci vstoupili na české území již 14. března večer. Důvodem byly obavy, aby strategickou průmyslovou oblast Ostravska před nimi neobsadila polská armáda. První kolona jedoucí dále minula Czajankovy kasárny bez problémů, avšak druhá, která měla patrně kasárny zajistit, narazila na odpor. Tato přestřelka mezi Němci a strážnými se brzy rozrostla. Zapojovali se další vojáci. Obraně kasáren velel kapitán Karel Pavlík. Velitel obránců Czajankových kasáren se později připojil k protinacistickému odboji a byl 26. ledna 1943 popraven v koncentračním táboře Mauthausen.

Přibližně v 17.30 zahájily německé jednotky postup od Hrušova nad Odrou na Ostravu a zhruba o dvacet minut později dorazil jejich předvoj do Místku. Po 18 hodině vstoupil 84. pěší pluk pod velením plk. Stoewera (8. pěší divize generála Kocha) do centra Místku. Část jednotek obsazovala město a druhá postupovala dál. Právě tato druhá skupina narazila na naše vojáky. Tak 14. března asi v 18.30 hodin uviděl strážný Matěj na silnici auta s namontovanými kulomety. Padly první výstřely a zaslechl výkřiky „Halt!“. Vrátil se proto zpět do vrátnice, kde tehdy měla službu 12. kulometná rota zastupujícího velitele – kapitána Karla Pavlíka. Ten také ihned vydal pokyn k obraně, začala přestřelka. Kapitán Pavlík energicky vydával povely a sám střílel z kulometu. Vojáci zjistili, že útočníkem nejsou civilní ordneři, ale pravidelná německá armáda. Z děla byly Němci vypáleny 3 rány přímo do kanceláře velitele praporu. Přestože tehdy mnohonásobné přesile čelili převážně nováčci, nereagovali na výzvy ke složení zbraní a přestali se bránit, až když jim došly náboje. Posádce kasáren docházela munice, jejíž zásoby byly v kasárnách jen pro nejbližší ostré střelby a tak po čtyřiceti minutách boje své vystoupení ukončili.

Po úporném boji dostal podplukovník Štěpina konečně spojení s velitelstvím a vyslechl rozkaz: „Ihned zastavte palbu! Neuposlechnete-li, budete postaven před vojenský soud!“ To se už psal osudný 15. březen.

Obránci museli naházet zbraně na hromadu na dvoře kasáren a Němci k ní postavili protiletadlový kulomet. Vojáci byli vyvedeni na 4 hodiny v trojstupech k místeckému náměstí. Stateční obránci kasáren v Místku, na levém břehu řeky Ostravice, neměli z boje ani raněné, fašistů tehdy padlo 18 až 21 mužů. Ozbrojený odpor v Místku zůstal navždy zapsán jako ojedinělý v tehdejší okleštěné Česko-Slovenské republice. Při obsazování Místku německými vojáky se ale nestřílelo jen u Czajánkových kasáren. Na obranu proti okupantům se postavili i strážní muničního skladu v nedalekém Staříči. Ti byli ale rychle přemoženi početnou přesilou Němců. V době, kdy byla situace nejtěžší, velitel povzbuzoval vojáky slovy: “To nic, chlapi, ty zmůžeme!” Ve chvíli, kdy vypálili Němci z děla, poznal neudržitelnost obrany, vytáhl pistoli a prohlásil: “To nic, hoši nebojte se! Poslední rána je pro mne!”

Posádka kasáren byla po boji internována

Posádka Czajánkových kasáren byla po bojovém incidentu na velmi krátký čas internována a posléze propuštěna. Okupanti jí nevystavili žádné perzekuci. Události z roku března 1939 ve Frýdku - Místku zachycuje také kronika města, kde je přímo napsáno, že se asi nikdy nedozvíme, kolik lidských obětí si boj vyžádal:„Jisté je, že byly. Na místě srážky objevil se okamžitě místní lékař MUDr. Evžen Stolek, Němec. Koho ošetřoval, kolik bylo na místě mrtvých, musel zachovat v tajnosti, věděl-li něco vůbec. Není totiž myslitelné, že by nacisté neměli po ruce vlastní sanitní službu. Vypravuje se, že tam mrtvých Němců bylo 6, dle jiných 12 až 18, mimo raněné. Zastřelené vojáky naložili Němci hned na nákladní auto a odvezli směrem k Příboru. Ranění byli ve Frýdku svěřeni péči frýdeckých lékařů – Němců. Na druhý den bylo ve vší tichosti odvezeno na frýdecký hřbitov na nákladním autě několik rakví a také jeden ordner měl ve Frýdku slavný pohřeb s vojenskými poctami a ještě asi za dva dny pochovali ve Frýdku s plnou parádou jakéhosi vojáka. Z českých lidí, nezahynul nikdo, jen dva muži byli lehce raněni.“

Obranu Místeckých kasáren řídil kapitán Karel Pavlík (19. 10. 1900 – 26. 1. 1943, Mauthausen)

Velitel obrany, kapitán Karel Pavlík, byl jedním ze stovek meziválečných československých důstojníků. Do osudného 14. března se ničím významným neodlišoval a nadřízení jej nehodnotili jako obzvlášť nadaného. V kritických chvílích se vždy ukazuje pravá stránka osobnosti a Karel Pavlík v této těžké bojové zkoušce obstál. Do dějin se zapsal jako neohrožený voják, velitel a statečný člověk.

Budoucí důstojník se narodil 19. října 1900 v malé obci Hradové Střímelice v okrese Český Brod. V letech 1911/1915 studoval na měšťance a poté absolvoval učitelský ústav. Po krátkém učitelování působil jako státní úředník. V roce 1920 byl odveden. Tento odvod změnil od základů jeho dosavadní život. Na vojně se přihlásil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Byl přijat a v roce 1923 vyřazen jako poručík. Nastoupil k hraničářskému praporu 1 v Děčíně. Hraničářské jednotky patřily po celou dobu první republiky k nejlepším pěším jednotkám. Ve funkci velitele čety se osvědčil a v roce 1928 byl přemístěn k pěšímu pluku 5 “Tomáše Garrigue Masaryka” do Prahy.

Poručík Pavlík byl v roce 1932 povýšen až na kapitána. V roce 1933 byl přemístěn z Prahy k pěšímu pluku 8 “Slezskému” do vzdálené místecké posádky. Kapitán Pavlík nesl své přemístění těžce, jeho situace byla ještě složitější tím, že v Praze nechával rodinu – jeho rodina se krátce potom rozpadla. Za mobilizace v roce 1938 velel rotě a jeho hodnocení bylo výborné: “K představeným velmi ukázněný, k sobě rovný, snášenlivý a kamarádský, k podřízeným přísný, spravedlivý a dovede si zjednat autoritu. Za mobilizace se osvědčil.”

Po zmíněném osudném březnu 1939 se stal pobočníkem velitele pracovního praporu 402. Při likvidaci armády Poté se Karel Pavlík přestěhoval do Prahy a tam se zapojil do ilegální odbojové organizace Obrana národa. Byl jedním ze spolupracovníků legendárního štábního kapitána Václava Morávka. Po zradě konfidenta Vaňka byl kapitán Pavlík dopaden gestapem.

Historické události kolem statečné obrany našich vojáků z Čajánkových kasáren v Místku, v předvečer německé okupace, se staly inspirací pro natočení filmu „Neporažení“ v roce 1956, a to za režie Jiří Sequense (projekce na youtube.com – ZDE)

Připravil: PhDr. Alois Matuška (použito literatury a textů vojenských historiků).
Ilustrace: prapor 8.
 pluku Slezského - avers

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí