Z časopisu Svědomí/Conscience 6/2014

Řekli k 25. letům vývoje

Jan Schneider, signatář Charty 77, pak zpravodajec: V devadesátých letech… dovolili jsme sami sobě věci, které se pak neomylně otočily proti nám. Původní, snad pochopitelné ideje jsou zapomenuty, negativní důsledky však – již v podobě zavedených zvyků! – trvají dodnes. Původní koncepce bezpečnostní komunity měla docela logicky defenzivní charakter „kruhové obrany“. Pak však převážili „aktivisté“, kteří se začali chovat k Západu podobně, jako se kdysi chovaly státobezpečnostní orgány směrem na Východ. Nejenom, že se tím „zvoralo“ pár lidských osudů, ale zpravodajská komunita dala bohužel najevo, že ideologie v ní převažuje nad profesionalitou, což je pro jakoukoliv službu negativní signum do budoucna. Znamenalo to ale i to, že se k nám naši noví spojenci často začali chovat jako naši staří spojenci, tedy arogantně a přezíravě.

Pavel Kohout, ekonom: Václav Klaus a jeho spolupracovníci ovšem nebudovali „kapitalismus bez přívlastků“, jak tvrdili. Ve skutečnosti zavedli západní model sociálního státu, jaký byl moderní někdy koncem 70. let. Kapitalismus s lidskou tváří, chcete-li.

Česká politika je ve stavu, v jakém je, z jednoho hlavního důvodu: Nefunguje osobní zodpovědnost politiků. Poslanec je zvolen v rámci stranické kandidátky. Jeho loajalita nepatří voličům, ale stranickým šéfům, případně lobbistům, kteří jej prosadili na volitelné místo. Na rozdíl od USA nemáme sebemenší možnost zbavit mandátu poslance, který se dopustil zločinu nebo nečestného jednání.

Milan Zelený, profesor ekonomie: „…daly svobodu cestovat i odcestovat. Mně osobně též vrácení českého občanství v roce 2000. Vzaly nám ekonomiku, která je dnes převážně subdodavatelská a v cizích rukou (opět viz Klaus: „Vždyť je to jedno, komu to vlastně patří“). Nechaly nám špatnou politiku, špatné vzdělávání a špatné instituce. Ztratili jsme krok se světem, přestali jsme světu rozumět. Dodnes máme potíže, obzvláště politici, rozlišovat mezi základními kategoriemi života, jako investice-spekulace, vlastnictví-námezdnictví, podnikatel-podnikavec, instituce-institut, regulace-intervence, informace-znalost, soukromý-veřejný, krize-transformace, pravda-lež atp…

Dezinformace, manipulace a nahé lhaní se tak stávají nejmocnější zbraní budoucnosti. Bombardujte to! Největší podporou „nové války“ je právě ta politizace a byrokratizace vojenských seskupení, jak je zřejmé i v případě NATO. Ekonomické „války“ jsou pak semeništěm válek občanských i náboženských…

Karel Srp, dlouholetý předseda Jazzové sekce: Jazzová sekce existuje více než čtyřicet let. Za normalizace měla tisíce členů. Zprvu byla legální, pak trpěná, protože úřady nevěděly jak ji zakázat, a nakonec ilegální. Historie ukazuje, že byla po polské Solidaritě nejpočetnější skupinou praktického odporu. Jen knihu o Johnu Lennonovi četlo přes sto tisíc mladých, o Hrabalově Anglickém králi nemluvě. Její vliv nezměnilo ani věznění výboru - spíš naopak. Stojí za ní konkrétní práce, ze které čerpají mladí dodnes. Témata, která tehdy šířila buď koncerty, knižně, časopisecky, přednáškami, výstavami a podobně se dodnes kopírují nebo jsou draze k mání na aukcích. Knihy Jazzové sekce, které vycházely v tisícových nákladech, ale nejsou evidovány ani v současných encyklopediích Akademie věd ČR. Přitom existují stovky policejních příkazů, udání z Ministerstva kultury na konkrétní jména, včetně podání na zahájení trestního řízení. Dnes se totiž nelže, ale vynechává. Varuji před pravdivostí knih o historii vyšlých po roce 1989. Pakliže se o události nepíše, další generace neví, že proběhla. Dnes nemáme cenzuru, stačí Ústav pro soudobé české dějiny…

Petr Štěpánek, zakládající člen ODS:  Namísto cesty kupředu se ve spirále vracíme zpět, jen namísto komunistů nastupují oligarchové. Godot rozdává koblihy a lidem ani nevadí, že v životopise má estébáckou skvrnu a že ve stylu sám sobě kmotrem si privatizuje celou zemi včetně jich samotných. K vedoucí úloze ani nepotřebuje ústavní článek čtyři. Jen přikoupí média.

Devadesátá léta to byl závan svobody, pohyb, změna, diskuze, pestrobarevný svět, cesta vzhůru. Nultá léta přinesla obrat. Špidla bez chuti a zápachu. Eurosajuz. A dnes? Koblihy, řepka olejka a Kostelecké uzeniny.

Média jsou pro mě největším zklamáním polistopadového vývoje. Ještě v devadesátých letech jsme si mohli koupit různé noviny a dočíst se v nich různé věci. Dnes je to pryč. Všechno je opět zglajchšaltované. Zpravodajství veřejnoprávní České televize lže, manipuluje a agituje, jako když Rudé právo tisklo. Jen namísto k Moskvě se média hlavního proudu klaní k Bruselu. Ukrajinský konflikt tu bídu odhalil v plné nahotě. Existuje pouze jeden správný názor na EU, jeden správný názor na opoziční smlouvu, jeden správný názor na amnestii, jeden správný názor na Ukrajinu, Havel byl prorok a Klaus je satanáš. Kdo říká něco jiného, je buď extremista, nebo blázen. Dokonalá tragédie! Čest nemnoha novinářským výjimkám.

Neznám zemi, kde by koncentrace politické, ekonomické a mediální moci v jedněch rukou přinesla něco dobrého. Na východ od nás se tomu říká oligarchizace politiky.

Petr Hampl, sociolog: Myslím, že největší škodu způsobilo tvrzení, že národ mravně selhal, kolaboroval s komunisty a tak dále. Nejraději bych dal facku každému, kdo něco takového řekne. Jak někdo může mít tu drzost říkat, že mravně selhali lidé, kteří i v tom nepřátelském prostředí dokázali vybudovat a ochránit životní prostor pro svou rodinu, dokázali vychovat děti a dokázali ještě dělat nějakou smysluplnou práci. Jak může nějaký darmošlap, který strávil půl života na bytových seminářích, tu drzost takové lidi kritizovat! Nemám slov. Na to pak navázalo tvrzení, že v Čechách se krade více než jinde… Srovnejte náklady transformace v České republice a východním Německu. Jestli to u nás bylo dáno rozkrádáním, pak se v Německu krade minimálně desetkrát tolik. Na tu lež o tom, že jsou Češi zlodějským národem, pak navázaly další kroky. „Sami si to všechno rozkradete. Tak to dejte cizincům. Dejte jim to nejlépe zadarmo. A ještě jim zaplaťte za to, že si to vezmou.“ Jestliže dnes většina úspěšných firem patří cizincům a jestliže úřady brání Čechům, aby zakládali také takové firmy, je to důsledek lží o tom, že národ selhal a že jsme zlodějským národem. A nebude lépe, dokud nebude národní hrdost obnovena. Bez toho se nepohneme…

Listopad 1989 byl jednoznačně změnou k lepšímu. Je důležité rozlišovat dvě období. První začalo někdy v roce 1990 a trvalo přibližně 10 let. Do doby, než se Česká republika začala intenzivně připravovat na vstup do EU. Těch prvních 10 let bylo nejúspěšnějším obdobím českých dějin od roku 1800. Měli jsme kapitalismus s plnou zaměstnaností aneustálým růstem životní úrovně. Vláda hospodařila s přebytkem a splatila část dluhů, co zůstaly po komunistech. Bylo to období i neuvěřitelného rozkvětu kultury a období nejrychlejšího zlepšení životního prostředí v celé naší historii. To všechno bez dotací a s minimem regulací. Jenom díky tomu, že většina lidí pořádně pracovala.

Pro naše evropské období jsou typické nezaměstnanost, všeobecná frustrace a neuvěřitelný nárůst byrokracie. Víte třeba, že Úřad vlády za premiéra Sobotky má více než pětinásobek zaměstnanců proti dobám premiéra Klause? Odvádí pětkrát více práce? A to je jen jeden příklad. Společnost se rozdělila na ty, kdo žijí z dotací a na ty, kdo musí pracovat, aby ty dotace zaplatili. Rozdělila se na ty, kdo mají šanci dostat místo u nějaké evropské instituce a na ty, kdo tu šanci nemají a nikdy ji nedostanou. Sociální systém začal vytvářet profesionální flákače. Jsou erodovány občanské svobody. Když se dnes pohádáte s krajským prokurátorem, strčí vás do vazby a nechá vás tam tak dlouho, dokud nepřijdete o práci a nerozpadne se vám rodina. A nebude z toho mít problémy. Není divu, že jsou lidé nespokojení a že se šíří pocit, že to bylo za komunismu lepší…

Nárůst životní úrovně je ale vykoupen nejistotou. Pokud přijdete o práci, můžete bez ní zůstat i několik let. To už je velmi vysoké riziko, že ztratíte návyky, začnete mít problémy s alkoholem, možná se vám i rozpadne rodina. Jedinou možností je pracovat načerno. A co dělá naše vláda? Neumožní vznik nových pracovních míst, ale zpřísnila kontroly práce načerno. Tak bezohledně se nechovali ani komunisté… Žije se méně svobodně. Pro pár intelektuálů svoboda možná vzrostla, ale z pohledu normálního člověka je tomu naopak. Nemůžete dát facku dítěti, aniž byste riskoval, že vám jej odeberou. Nemůžete vyslovit slovo „buzerant“, aniž byste riskoval, že přijdete o práci. Brzy si nebudete smět zapálit u piva cigaretu, ani když vám to hospodský dovolí. To má být ta svobodná společnost? My jsme udělali tu chybu, že jsme se honili za mrtvým komunismem, ale nečinně jsme přihlíželi etablování těch nových totalitních směrů. Dokonce jsou financovány z peněz daňových poplatníků. Zhroucení demokracie v České republice je důsledkem téhle chyby.

Martin Jan Stránský, lékař, pedagog, vydavatel a politik: Máme mnohem víc politiků, než má průměrná evropská země. Začalo to v Rakousku-Uhersku, pak to ještě dál deformoval bolševik a dnes se dostáváme do stavu, kdy Praha, která je poměrně malé město, má skoro padesát radnic, každá z nich má obrovský aparát, zatímco mnohem větší města jako New York nebo Londýn mají jednu radnici. V těchto městech jeden zastupitel zastupuje 175 tisíc občanů, zatímco v Praze jeden zastupitel zastupuje tisíc občanů. A jeden z našich hlavních problémů v politice, které budeme muset řešit, je víceméně zrušit politiky, zrušit přebytečné radnice, zrušit nadbytečná místa. Navíc pětasedmdesát procent zákonů je převzatých z Evropské unie, takže ve skutečnosti můžeme rozhodovat jen o pětadvaceti procentech věcí, a to o takových, které se nás blíže týkají, jako například ekologie. Ale to absurdní množství funkcí v naší zemi garantuje neúspěch, protože nemůžete dát pětadvacet kuchařů do jedné kuchyně. To prostě nefunguje.

Tomáš Haas, politický konsultant, publicista, emigrant od r. 1989: Lidé jsou zklamaní. Očekávali demokracii a svobodný trh, který bude fungovat. To nefunguje. Ale svobodný trh tu vůbec není, je svázán regulacemi a je méně svobodný než na začátku transformace. Po dvaceti letech je náš trh spoutaný. Souvisí to se vstupem do EU, odkud většina regulací, programů dotací, kvót a subvencí pochází. Když někdo nadává na kapitalismus, že nefunguje, tak je to nesmysl, protože tu nemáme kapitalismus a svobodný trh. Máme tu socialistické tržní hospodářství. Demokracie u nás nefunguje, protože jsme si pro ni zvolili ten nejméně funkční model, jaký jsme mohli zvolit. Když socialisté křičí, že kapitalismus nefunguje, tak to není pravda. Socialismus nefunguje a nefunguje i v té formě, v jaké ho máme z EU.

Hana Marvanová, advokátka, bývalá politička: demokracie, která je vládou lidu, má nejen u nás, ale v celém západním světě velký deficit skutečné demokracie, takové, aby lidé mohli věci výrazně ovlivňovat, a aby, když se jim něco nelíbí a zvolí ve volbách nové politiky, skutečně nastala nějaká náprava. S tím souvisí také problém kontroly moci, zneužívání moci a klientelismus, ale to jsou všechno věci, ke kterým nedochází jen u nás.
Dochází k nim v okolních demokratických zemích, dochází k nim i v USA, jen jsme si nedovedli představit, že tyto problémy v západních demokraciích existují. Teprve fakticky vidíme, že vláda lidu nemusí být tou vládou lidu, že lidé nemohou tak docela ovlivnit, co tady bude. A to podle mého názoru vede k tomu, že mnozí lidé mají pocit, že demokracie není tou správnou formou vlády. Jsem přesvědčena, že to je lepší než jiná forma vlády, ale je zapotřebí o tom diskutovat, protože to je problém fungování západní demokracie, která naráží na nějaké své limity…
Tady podle mne stát selhává ve své základní funkci. Koneckonců je to jeden z důvodů, proč stát vznikl, aby lidé nebrali spravedlnost do svých rukou a mohli se obrátit na instituci, která za ně, a to civilizovaným způsobem, podle regulí, právo vymůže. A bezmoc cítím také v případech, kdy soudy sice vydají rozsudek podle práva, ale naprosto to odporuje dobrým mravům, nějakému přirozenému právu, spravedlnosti. Ale jsou i soudci, kteří uplatňují i hodnoty přirozeného práva, spravedlnosti a dobrých mravů. Ale řekla bych, že je jich mnohem méně než těch druhých…

Jan Hnízdil, lékař: K volbám nechodím. Problém je v systému liberálně tržní ekonomiky, vládě neviditelné ruky trhu, iluzi nekonečného růstu a zkorumpovaných stranách. Ten volby vyřešit nemohou. Ať volíme kteroukoli větší stranu, výsledkem je stejná politika. Vždy vyhraje ČEZ, J&T nebo PPF... Politici jsou figurky. Ten, kdo tady rozhoduje, jsou podnikatelské skupiny. A jestli na sobě má politik tričko ODS nebo ČSSD, je úplně lhostejné. Stranický systém je natolik prorostlý korupcí, že se vůbec reformovat nedá. Síla není ve stranách, ale v nezávislém, svobodném, aktivním občanovi. Kdybych vstoupil do nějaké strany, okamžitě ztratím potenciál. Stanu se závislým na směrnicích, grémiích, sponzorech. Proto Václav Klaus tak nenáviděl občanské aktivisty a odmítal je slovy: Dokud nejste ve straně, nejste pro mne partnery. Proto Miloš Zeman mluví o tom, že by volby měly být povinné. Potřebují totiž odevzdané, zmanipulované, pasivní ovčany.

Související text:
Řekli o revoluci (Svědomí 6/2014)

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí