Z časopisu Svědomí/Conscience 6/2014

Milostiplné svátky vánoční – a s betlémským světlem pokoj do celého světa

Jiří Karas

Nemyslete si, že s přibývajícím věkem slavím Vánoce jen s pohledem do minulosti, abych si připomněl krásné okamžiky z dětství, kdy maminka dokázala i z chudých poměrů tehdejší doby vykouzlit ten nejkrásnější sváteční stůl, kdy i moje modlitba byla vroucnější v příslibu očekávaných dárků, kdy rohlíčky voněly vanilkou, medvědí tlapky vlašskými ořechy, hvězdy tuhnoucí čokoládou daleko omamněji a nazdobený smrček v pokoji svítil zázračněji než dnes, já ve zralé víře, která odolala nástrahám času a upevnila se v životních zkušenostech poznávám, že také my, už dávno dospělí, vyšlapáváme večerem tohoto světa cestu ke světlu nad vánočními jesličkami.

Narození Božího dítěte v obyčejném zastrčeném chlévě za betlémskou hospodou mi připomíná, že pokud v životě kráčím za Pánem Bohem, měl bych pozorněji sledovat jeho svaté stopy, protože on nejde vždy tou cestou, kterou já pokládám za pevně vytyčenou a jedinou možnou. Takové následování Krista je jedno z poznaných a prožitých vánočních tajemství mého života.

Pracoval jsem v minulém režimu v zemědělství, ač jsem toužil být lékařem a nebylo mi zpočátku vůbec jasné, proč právě mne, věřícího kluka, Bůh vydává do rukou mocných nevěřících, kteří rozhodli o mém zařazení do zemědělského družstva. A když jsem potom v holínkách, v zimě, mlze a sněhu ještě před rozedněním, chodil kolem chlévů, vzpomněl jsem si na Krista a nikdy neucítil v srdci hořkost, ale naopak posilující naději, téměř radostnou jistotu, že právě tady mezi těmi chlévy a stájemi je se mnou Bůh, že je svatě a skrytě přítomen, neboť Bůh přišel na svět, abychom se potkávali nejen ve slávě, ale třeba v obyčejném venkovském chlévě.

Dnes vím, že chlév se může v diktátorských režimech stát azylem pro vyvržené, opomíjené a někdy i zapomenuté. Dnes poznávám, jak je životně nezbytné svědčit praktikováním křesťanských hodnot před snahou islámských a dalších sekt popírat v Evropě křesťanskou tradici, zpochybnit řád osvědčených biblických hodnot a nahradit je svobodomyslným pokřikováním po zavedení „morálky“, která by konečně nastolila jejich „nový“ svět.

Jenže svět ani před tisíciletími nemohl očekávat, že se Boží Syn narodí v hostinci, protože hospoda je místo pohostinné a zve k zábavě spíš než k zamyšlení. Stáj nebo chlév je tím posledním místem na světě, kde bychom Boha hledali. Ale Bůh je kupodivu vždycky tam, kde bychom ho hledali nejméně, přátelé Bet-lehem, čili Božího chleba, kterého je nám stále tak třeba, milostiplné a požehnané svátky vám přeji ze srdce a všem lidem dobré vůle. 

JUDr. Ing. Jiří Karas

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí