Z časopisu Svědomí/Conscience 5/2014

Základy rozporů

Bohumil Kobliha

Všechno pozitivní, čeho kdy lidstvo dosáhlo, bylo docíleno dohodou. Dá se doplnit, že dohodou trvalou, upevněnou pravidly či zákony.

Univerzálním potvrzením tohoto jsou obchod a technické obory. Počátek sjednocování a "normalizace" lze vidět už ve starověku, kdy vlivem výměny zboží se dosahovalo dohod o sjednocování měr a vah. V devatenáctém století začaly velké průmyslové závody - a později i státy - usilovat o jistou normalizaci průmyslových výrobků, především aby se usnadnila výměna/náhrada opotřebovaných/ztracených součástí, a aby bylo možné systémy propojovat. Na příklad první strojnickou normu lze vidět v mezinárodním uznání Whitworthova závitu. Pro naši zem stojí za povšimnutí, že vedle ISO (International Standard Organization) už v roce 1922 byla ustavena Československá společnost normalizační. Normy označené ČSN byly ovšem jen dobrovolné, ale byly průmyslem ochotně přijímány a rychle se vžily. V tom lze vidět i potvrzení specificky našeho národního ducha, "čilého" a schopného se dívat užitečně a bez násilí dopředu.

 

Účelné společenské a obchodní normy byly od nepaměti nutné, mezinárodně i světově. Zde připomeňme že norma v latině znamená pravidlo, nebo shodné s pravidlem. V západní průmyslové civilizaci, která není přímo navázána na latinskou minulost tak jako "stará" Evropa, specificky v Anglii a Americe,se místo slova norma a normalizace používá slovo standard a standardizace.

Římské právo, kde se tyto "normy" poprvé zcela organicky rodily a byly pak zakotveny na deskách na římském Forum Romanum, dalo pak základ modernímu civilizovanému soužití evropské společnosti.

Latinská přísná logika, diktovaná v podstatě vojenskou nutností a řízením/managementem dobyvatelského imperiálního Říma, byla dále promítnuta do celého života Evropy a do sféry tehdejšího světa pod římskou správou.

S rozšiřováním římského panství a vlivů, tato „západní" logika a způsob myšlení nemohla nenarazit na logiky jiné, a bezprostředně a přímo na nejbližší logiku Středního Východu, či specificky semitskou. Zde pravidla jednání byla v podstatě zakotvena ve třetím století před Kristem v Desateru přikázání, jak spatřováno v Bibli. Markantní rozdíl mezi oběma logikami můžeme pozorovat na jedné straně v přímém, jadrném či přímo taxativním jazyku Říma, a na druhé pak květnaté ozdobné mluvě, myšlení a logice Arábie. To je potvrzeno i způsobem psaní, v latinském světě zleva doprava, v semitském zprava do leva.

 

Samozřejmě, my dnes tyto rozdíly následkem domnělé nadřazenosti západní civilizace přehlížíme, či přímo nechceme vidět. Teprve životem a prací na Středním a Oálném Východě začne Evropan chápat, že tyto rozdíly v základech myšlení existují, a pro jednání a spolupráci je kardinálním požadavkem brát je v úvahu.

 

Oproti tomu naše URPUTNOST, že my máme pravdu (!!!) nám zabraňuje porozumět "východní" logice a životnímu stylu. V arabských spisech můžeme sledovat, že pro semity/Araby není důležité datum či utřídění dění, ale sama skutečnost. podstata dění...

 

Aniž si to uvědomujeme, žijeme na dějinném přelomu. Nemůžeme nevidět, že židokřesťanské rozpory s arabským semitským světem leží v základu všech současných střetů. K poznání, jak se věci mají - a proč se děje to, co se děje - musíme tedy jít hodně dozadu, do historie, do vývoje dějů a vztahů mezi jednotlivými entitami. Základním pro toto jsou příběhy Bible. Prvorozenost tehdy byla nezbytnou podmínkou pro celé dědictví. Zestručněné: otec semitů Abraham nedostal prvního syna od manželky Saraj (později Sára), ale od "otrokyně" Hagár (Hagar). Jejich syn Ismail (Ishmeal) byl pak zakladatelem semitského kmene Arabů. Pozdější Abrahamův syn se Sárou byl Izák (Ishaq). A tam je důvod sváru, kdo je důležitější a skutečně prvorozený, tedy dědic všeho. Mekka (Makkah) je původní obydlí Hagár a Ismaila (vč. Abraháma dle Koránu), se stala pamětníkem a svatým místem pro všechny Araby a později "otroky boží" - Muslimy.

 

Výroky Mohamedovy, zaznamenané v tzv. Hadith, uznávají proroky: Adama, Noe, . Abrahama, Izáka, Jakuba, Ismaela, Davida, Mojžíše, Ježíše a Mohameda (Muhammada). Proroky seslal Bůh, aby vedli jeho lid. V Hadith je potvrzeno další jablko sváru, totiž že Ježíš je uznáván pouze jako prorok a není přijato jeho vyhlášení Bohem (Nicea 325AD). Připomeňme, že Mohamed se narodil až asi roku 570AD a zemřel a.června 632AD, a znal už tedy vývoj sporů.

Poněvadž za života Mohamedova židovské i křesťanské náboženství bylo už plně etabtováno a šířeno, nové vyznaní Muslimů bylo navíc. Šířilo se ale velmi rychle a získávalo vliv zejména v Arábii a po celé severní Africe. U židů nastaly obavy z konverzí židů k Islámu, chtěli se tedy původně spojit proti křesťanům s Mohamedem. Všechna tři náboženství si dělala nárok na svoji prioritu, a v tom jsou základy všech pozdějších rozporů. Mohamed posiloval svůj proud celou řadou smluv (622AD) s dalšími a dalšími kmeny. Rozdílnosti mezi třemi hlavními náboženstvími vysvítaly stále zřetelněji. Křesťané bránili trinitarismus a božství Ježíšovo. Oproti tomu Mohamed volal "po uznání jednoty Boha spirituální jednoty lidstva". V této situaci svolal do města Yathrib (snad 627 AD) veliký kongres všech tří náboženství. Původně mělo jít hlavně o záležitosti spirituální, bohužel (dle knihy" The Jife of Muhammad", M.H.Haykal) pro židy a křesťany spiritualita byla pouze podkladem pro dosažení politických, hmotných a světských ambicí. Proto se tento zřejmě první a dosud poslední pokus o světovou dohodu nezdařil a rozpadl. Dostali jsme se v rozporech příliš daleko. Papež Francis nabídl na začátku roku 2014 pomocnou ruku pro stěžejní jednání k trvalému smíru mezi Palestinci a Izraelem, ale mimo částečné dohody zatím bohužel žádné konkrétní další positivní kroky v tom směru nebyly učiněny. Nechceme-Ii se vzájemně eliminovat, je jediná naděje v tom, že náboženští i političtí vůdci světa o základní a trvalou dohodu začnou skutečně usilovat... Kdo ustoupí k podání ruky? Pozitivní výdobytky, ke kterým se lidstvo kdy dobralo, byly a budou vždy dosaženy jen dohodou.

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 21.-31. 8. 2014

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí