Z časopisu Svědomí/Conscience 2/2014

Já tomu nerozumím

Irena Kopecká

Mám tři kamarádky. Na tom by nebylo nic divného. Samozřejmě, souhlasím, ale tyhle tři kamarádky byly propuštěny ze zaměstnání, protože jejich podnik byl zrušen a už dva roky marně hledají práci. Jsou středoškolačky, milé, komunikativní, logicky uvažující ženy.

V čem je tedy problém? Jedné je 45, druhé 47 a třetí 54 let. Prošly už bezpočet konkurzů, ale nikdo je nechce. Vždy nakonec byla přijata mladá dívka. Nic proti mládí nemám, nezávidím ho nikomu, mladý člověk má před sebou ještě dlouhou a často nelehkou cestu životem, na které musí dokázat, co v něm je.

Vím, mladí lidé jsou šikovnější a hbitější v práci s elektronikou, ale to přece není všechno. Nesmírnou cenu mají životní zkušenosti člověka ve středním věku. Troufám si tvrdit, že jejich hodnota je větší, než rychlost práce na počítači. Jak je tedy možné, že se u firem neustále propaguje „mladý, průbojný, progresivní, kreativní kolektiv“, podle slov členů poroty, před kolektivem věkově smíšeným? Vždyť právě on umožňuje oboustranné výhody pro předávání zkušeností. Učí toleranci mezi mladými a staršími lidmi, dává záruku solidního jednání pro mladé i starší klienty. Toto všechno jsou devizy firmy. Neumím si proto vysvětlit, proč lidé ve středním věku jsou předem odepsaní v konkurzech, dokonce často se z nich dělají hlupáci.

To už to tak daleko došlo, že se jeví jako nepotřební, nadbyteční, že je to společenský odpad, o který nikdo nemá zájem?

Já tomu nerozumím, vy ano?

Irena Kopecká

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí